Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Hlasitý zpěv, bubnování, národní vlajky ve vzduchu. Jenže počkat, tady je něco špatně. „Jasně, v Iráku bych to čekal. V Austrálii nikoli. Tohle je neuvěřitelné,“ pronesl trenér Graham Arnold.
Když přistál v domovském Sydney, obklopily ho stovky slavících Iráčanů. V rozhovorech pro ABC News mu děkovali a mluvili o tom, že ho milují. Jeden z přítomných pak držel transparent: „Splnil jste 46 milionů snů. Díky, Grahame Arnolde, jste legenda!“
Přesně tohle umí jen fotbalové mistrovství světa. Nejpopulárnější globální sport má větší sílu než tisíc diplomatů a pro letošní turnaj, kterého se zúčastní i Češi, to platí tuplem.
Odletí na něj i Irák, země 46 milionů obyvatel a - jak vidno dle nadšení v Sydney i v Bagdádu - země 46 milionů fanoušků. Jistě, je to nadsázka. Ale ne zase tak velká při pohledu na agenturní snímky davů v iráckých ulicích. Lidí, co občas pro radost vystřelí do vzduchu. Kteří tančí, zpívají, radují se.
„Jen bych se chtěl všem v Iráku omluvit, že jsem se kvůli potížím v letectví nemohl vrátit rovnou tam. Ale moc vám děkuji,“ líčil dojatý Arnold. „Jsem na všechny hráče ohromně hrdý. Nejdůležitější bylo, aby mohli být Iráčané šťastní.“
A to tedy jsou. Země sousedící s Íránem, která má při americko-izraelském útoku na Blízkém východě zase o něco těžší život, si v baráži minulý týden poradila s Bolívií. Naposledy předtím hrála na světovém šampionátu v roce 1986.
Také tehdy ho hostilo Mexiko. Také tehdy byla Mezopotámie prosáklá krví, zuřila šílená válka Saddámova režimu právě proti sousednímu Íránu, trvající celou dekádu.
Války se přes oblast, kde se zrodily moderní dějiny lidstva, přelévají tam a nazpět. Když Saddám padnul, země se propadla do zdánlivě nekonečných bojů. A teď její fotbaloví reprezentanti poletí zrovna do USA. Do státu, který odstranil tyrana, ale spustil řetězec násilností.
Exotičtí outsideři na MS 2026 | Sport SZ
Curaçao: Nejmenší země, která se kdy zúčastní šampionátu, na karibském ostrůvku žije jen zhruba 150 tisíc lidí. O další primát přišlo, když se role trenéra vzdal Dick Advocaat, jenž by byl v 78 letech nejstarším koučem dějin.
Haiti: Dosavadním vrcholem byla premiéra na MS 1974, kde haitský útočník Emmanuel Sanon gólem pokořil legendu Dina Zoffa. Pak se fotbal v zemi ovládané gangy odmlčel, k obrovské radosti chudého národa teď přijde druhá účast.
Uzbekistán: Velká premiéra. Logicky to nešlo do 90. let, kdy byla středoasijská země součástí Sovětského svazu. Uzbeky dotáhl na turnaj Abdukodir Chusanov, člen kádru Manchester City a ve 22 letech národní modla.
„Všechno, co se teď děje na Blízkém východě, nám situaci trochu zkomplikovalo,“ použil kouč Arnold ohledně podmínek snad největší možný eufemismus.
Když ho australští policisté prováděli davem australských Iráčanů v Sydney, měl celou dobu na tváři široký úsměv. Snad nad tím, co osud každému z nás chystá - v září 2024 skončil sám Arnold kvůli mizerným výsledkům u australské reprezentace, o rok později převzal Irák. To není zrovna destinace snů. Ani fotbalový nároďák s nejvyšším renomé.
Lvi z Mezopotámie, jak se výběru Iráku přezdívá, si účast zajistili jako poslední tým s číslem 48. Bagdád od té doby žije svou pohádku tisíce a jedné fotbalové noci.
„I když zuří válka, je tohle vítězství pro nás neuvěřitelně cenné. Všichni v zemi se spojili,“ cituje agentura AFP dvaadvacetiletého fanouška Ahmada z bagdádské čtvrti Karada. Naráží pochopitelně na tisíciletí trvající sváry šíitů a sunnitů, k nimž se ale v Iráku přidávají další minority, etnické i náboženské.
Podle zpravodaje AFP se ulicemi rozléhalo volání, že čaj je protentokrát zdarma. Jiný z nadšenců do fotbalu dodal: „My Iráčané excelujeme v nejtěžších chvílích. Náš národní tým vyhrál i přes šílenou ekonomickou situaci a válku za našimi hranicemi.“
Vášeň pro fotbal naopak hranice nezná, Blízký východ se rozhodně řadí k nejimpulzivnějším částem planety. Proto kouč Arnold zakázal týmu před baráží sledovat sociální sítě. „Nechtěl jsem, aby měli v hlavách, co se děje doma,“ vysvětloval.
I to pomohlo a odměna zní až surreálně. Ve skupině G, rozprostřené mezi americká města Inglewood a Seattle a kanadský Vancouver, je čekají Francie, Senegal a Norsko.
„Být na jednom hřišti společně s Kylianem Mbappém a Erlingem Haalandem, to bude pro naše hráče ohromná čest,“ přikývl Arnold. „Jistě, nemáme co ztratit. Ale musíme odletět na mistrovství světa s vítěznou mentalitou. To je jediná možnost, jak dosáhnout něčeho výjimečného.“
Jako trenér logicky cílí na výsledky, ale je tu ještě cosi mocnějšího. Turnaj představuje mikroskop namířený na každou zemi. I pro ty z fanoušků, jejichž zájem zpravidla končí za první křižovatkou, najednou může být zajímavé se ptát - a co se v tom Iráku vůbec děje?
Země nezažívala vyloženě trudné časy, aspoň ne na poměry nedávné minulosti. Rozhodnutí dvojice Trump - Netanjahu to změnilo, ovšem o mnohém vypovídá fakt, že kouč Arnold několik měsíců v roce tráví v Bagdádu.
Právě odsud v obsáhlém interview pro web FIFA zkraje roku líčil, jak se mu tam žije.
„Z mého pohledu je obecné vnímání Iráku úplně špatné. Procestoval jsem velkou část země, je plná nádherných míst,“ líčil. „Je pravda, že moc turistů sem nejezdí. Přitom Bagdád je moderní město plné krásných parků.“
A kromě toho ho nadchla i fotbalová část.
Projel jsem velkou část Iráku, je to země plná nádherných míst.
„Jsem tu kvůli práci, jezdím po lokálních zápasech,“ dodal. „Udělalo na mě dojem nejen to, že mám k ruce vše potřebné, ale i ochota hráčů přizpůsobovat se takticky. Jsme mnohem kompaktnějším a disciplinovaným týmem. Zároveň pořád máme na čem pracovat ohledně fyzické i psychické stránky.“
Práce to bude velmi příjemná, vždyť se Iráčané předvedou světu. V tamních fotbalových dějinách stále vyniká triumf na asijském šampionátu v roce 2007, ovšem teprve druhá účast na MS nabízí možnosti k přepisování kronik.
Pro české fanoušky je jednoznačně nejznámějším jménem na soupisce Merchas Doski, německý rodák s iráckým občanstvím, působí v barvách Viktorie Plzeň. Několik reprezentantů hraje v Polsku, Marko Farji v Benátkách, Ali Al-Hamadi za anglický Luton. Jinak se většina hrdinů rekrutuje z domácí ligy.
„Vždycky jsem měl pocit, že jsou v kvalifikacích o světový šampionát podceňovaní,“ říká Arnold. „Přitáhla mě sem možnost dostat zemi po čtyřiceti letech na šampionát. A to zemi, kde fotbalová vášeň může doopravdy změnit národ k lepšímu.“
Že se Haaland s Mbappém iráckých soupeřů zrovna nebojí, teď Arnoldovu družinu trápí asi jako poslední věc na světě. Už to, že se s nimi utkají, je výhra.
„Pojedeme na plný plyn. Celý zápas, 95 minut, 120 minut, jak dlouho to bude potřeba,“ slíbil Arnold. „Protože platí to, co jsme si řekli od první minuty. Že to děláme pro všechny v Iráku. Ten je fotbalem tak posedlý, že má jeden jediný sen.“
Sen, který právě on pomohl splnit.
