Sexy fotbalista nikdy nebude, ale kariéru prožívá výstavní. Pan Král

Střapaté kudrnaté vlasy, jež se staly jeho poznávacím znamením, nepřestaly při sprintech poskakovat ani chviličku. Ovšem číslo 33, které si nechává nažehlit na dres od fotbalových časů ve Slavii, výrazně ožilo právě teď. Alex Král je zpátky na scéně a fanoušci Kodaně mu vzkazují: „Spoléháme na tebe, maestro.“

Myslí to už pro nadcházející souboje s finským Turku v posledním předkole Konferenční ligy. Na nové adrese začal Král zhurta: v sedmi soutěžních zápasech pětkrát v základní sestavě, zvládl tři asistence, napálil břevno a vstřelil gól, na což býval celou kariéru vyloženě skoupý. Vězte, že od poslední trefy - konkrétně proti Realu Madrid v Lize mistrů, kdy ještě oblékal dres Unionu Berlín - uteklo přesně dvaatřicet měsíců.

Jestli nezabrzdí, řečí čísel čeká Krále nejzajímavější sezona ze všech.

„Možná jeho styl není sexy, ale vždycky je ve správnou chvíli na správném místě. Nereptá a je připravený plnit úkoly a taktiku. Absolutní profík. U nás se Alexova role často podceňuje, v zahraničí to vnímají úplně jinak,“ přesvědčuje hráčův agent Karol Kisel, někdejší hráč Bohemians, Sparty, Slavie nebo slovenské reprezentace.

Poznali se dávno, to ještě Král kopal ve slávistickém dorostu. Děda z Velkých Karlovic mu pravidelně vozil hromadu pytlíků se zamraženým vývarem z prasečích nožiček na klouby a regeneraci, než ho postupně vystřídaly rady od výživových specialistů. Král by klidně mohl kandidovat na jednoho z největších sportovních profíků, což se podepisuje na jeho fyzickém stavu i na lukrativních smlouvách.

O prázdninách 2019 stihl přestoupit za astronomických 310 milionů korun do Spartaku Moskva. Následně si střihl hostování ve West Hamu a Schalke. O Unionu Berlínu už byla řeč, tamní angažmá si zpestřil o roční hostování v Espanyolu Barcelona. Od nové sezony patří Kodani. „Když slyším, že mi změny ubližují, nesouhlasím. Nerad přešlapuju na místě, potřebuju poznávat nové věci,“ říká.

Jen nemnoho českých fotbalistů prožilo podobně pestrou kariéru, kterou by lemovaly tak velké značky. Určitě Karel Poborský, Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Patrik Berger, Vladimír Šmicer, Milan Baroš, Jan Koller nebo další hvězdy ze zlaté reprezentační generace. Z té současné může konkurovat snad jedině Patrik Schick, který se však národního dresu vzdal.

Tím spíš zarazilo, když se Alex Král nevešel ani do předběžné nominace pro mistrovství světa. Seznam čítal 54 jmen. Naději dostali nezkušení teenageři, zranění náhradníci a vcelku průměrní hráči z ligy, na vlasáče Krále se nedostalo.

„Jen jsme se tomu zasmáli. A dostali novou motivaci,“ poví Kisel v množném čísle, do kterého počítá svého klienta: „Protože je to naše společná cesta. Ne jeho, ne moje.“

V agentuře 2K2 si hýčká matadora Vladimíra Coufala, stopera Robina Hranáče, sparťanského univerzála Patrika Vydru, olomouckého brankáře Jana Koutného nebo slovenské reprezentanty Denise Vavra s Romanem Čerepkaiem, ovšem není pochyb, co pro něj znamená Král: „Jedeme na stejné vlně. Jakmile jsme spolu začali před deseti lety pracovat, stanovili jsme si cíle, na které se soustředíme a za kterými jdeme. Špatné zprávy se snažíme otočit do pozitivního, hledáme cestu vpřed, nebabráme se v překážkách.“

I proto u jména Alex Král – navzdory jeho technickým nedostatkům při snaze o kombinační fotbal - najdete výstavní životopis. Může za to vynikající schopnost adaptace, fantastická fyzická připravenost, vytrvalost, vrozená píle, snaha o naslouchání a mentální připravenost. Jeho první trenér Miroslav Pařízek, který Krále kdysi vedl v Moravské Slavii Brno, přirovnával houževnatého kudrnáče k houbě, která saje všechny důležité informace a z nich roste. Dá se tomu říkat různě: inteligence, chytrost, vůle, motivace, touha, profesionalita.

„Ať se nám stalo cokoli, Alex neztratil glanc. Vždycky byl připravený a od trenérů byste na něj nikdy neslyšeli žádnou stížnost,“ zdůrazní Kisel.

Dokonce roční hostování ve West Hamu, během kterého dostal jedinou minutu v Premier League, zpětně nepovažuje za ztracený čas. „Skvělá zkušenost. Musel jsem se naučit, jak správně nastavit hlavu a nebýt kyselý. Měl jsem spoustu prostoru na sobě pracovat. Vrcholem pro mě nebyl víkend, ale každý další trénink,“ zmínil se v podcastu Livesport Daily.

Mentální stránka je dost možná jeho nejdůležitější vlastnost. Psychicky neklopýtá. I když se může cítit částečně nedoceněný u českých fanoušků, kteří mu nikdy nepřišli na chuť. V reprezentaci odehrál jednačtyřicet zápasů, naposledy pokažený přátelák 1:1 se Saúdskou Arábií v září 2025. Od té doby ani ťuk. Náhle si ho přestal všímat Ivan Hašek, provizorní nástupce Jaroslav Köstl přístup nezměnil a Miroslav Koubek se ani neozval. Na jednu stranu se to dalo pochopit, protože poslední sezona v Unionu Berlín mu přinášela jen drobky. Na druhou stranu to bylo dvaadvacet „drobků“ v Bundeslize, což rozhodně není béčková soutěž.

„Sám pro sebe jsem si samozřejmě několikrát řekl, jaký je to luxus, když reprezentace opomíjí kluka z Bundesligy, ale můžete mi věřit, že Alex nebyl zapšklý ani na vteřinu. Moc dobře ví, že by to k ničemu nebylo. To ho odlišuje od ostatních, protože má emoce pod kontrolou,“ zdůrazní Kisel.

I proto si už při prvním zahraničním angažmá v Moskvě sáhl na obrovské jmění, které zhodnocuje v podnikání a investicích. Zvykl si na luxus, v Barceloně třeba bydlel v osmnáctém patře prémiové rezidence, klidně si dopřeje drahé fialové lamborghini, ale souběžně se vzdělává, čte knihy o psychologii, poslouchá mentální kouče. A ačkoli mění fotbalové adresy, nežije nijak přelétavě. S půvabnou Markétou, se kterou randil od střední školy, vychovává dvouletého Nikolase a vzkazuje z Kodaně, že je mu fajn. Na hřišti našel balanc a v kabině oporu, kterou mu dělá trenér Bo Svensson, jehož měl krátce také v Berlíně.

Je vysoce pravděpodobné, že aktuální fazona ho po roční odmlce vrátí do reprezentace. Jestli nový kouč Santi Denia hledá jména do začátku v Lize národů, to Královo se vyloženě nabízí. Osmadvacet let, nůše zkušeností, dobrodružná povaha a vrozená loajalita. „Jdeme krok za krokem a rozhodně se neblížíme ke konci. Je historicky dokázáno, že v osmadvaceti se český fotbalista teprve dostává na strop výkonnosti,“ věří Kisel.

Kde leží strop Alexe Krále?