Lauko o změně v Bostonu: Neřekli mi, že ztratili zájem. Uškodilo mi to

Tohle zapadalo i do plánů Pardubic?

Od nich jsem slyšel, že by rády měly do 1. srpna vědět. Řekl jsem, že tohle je rozumný čas i pro mě, abych udělal rozhodnutí.

Do NHL jste se snažil dostat čtyři roky, což se pak povedlo. Jak teď vidíte šanci se tam vrátit?

Mám klauzuli, že kdyby se objevil jednocestný kontrakt v NHL, můžu odejít. Momentálně jsem ale hráč Pardubic a připravuju se na sezony tady v extralize.

Přišlo mi, že jste se v roli hráče do třetí a čtvrté formace cítil dobře a dával o sobě víc a víc vědět i v rámci celé NHL. Máte sám vysvětlení, proč jednocestná nabídka nepřiletěla? Hlavně působilo jako šok, že si vás Boston nenechal.

Měl jsem bohužel v sezoně zdravotní trable a faktem taky je, že angažmá v Minnesotě mi úplně nevyšlo. Ale jak jsem se vrátil do Bostonu, přišlo mi, že ten čas na ledě jsem využil a hraju dobře. V klubu mi taky řekli, že za ně všechno super. Jen pak přišel nový trenér a možná mě v týmu nechtěl.

Obecně se předpokládalo, že vám Boston dá kvalifikační nabídku, udrží si vás.

Důvodem, proč se tak nestalo, bude asi spojení víc faktorů jako zdraví a nejspíš ne tak dobrá minulá sezona. A že se nepovedlo pak ani nic jinde? Velkou roli pak ale za mě hrálo, že nám Boston nedokázal včas nebo v nějakém rozumném horizontu říct, že mě nebude podepisovat. Dozvěděli jsme se o tom v posledních hodinách, než se otevřel trh s volnými hráči.

To ale zní, že po vás může sáhnout zase kdokoliv. Kde je zádrhel?

V tom, že nejsem zase v pozici, abych si do konce července vybíral z nabídek, kde vlastně podepíšu. Jsem hráč, který hrál většinou ve spodní útočné šestce, a tady bychom potřebovali dostat prostor s kluby jednat. Ten jsme nedostali, kluby si tyhle hledané volné pozice zaplnily jinak.

Naštval vás Boston, že vám neřekl všechno na rovinu dřív?

Spíš tahle věc mohla proběhnout s trochu větším respektem k tomu, že si já taky potřebuju najít práci.

Na větu, že „hokej je v NHL hlavně byznys“, budete už alergický?

Ne, tohle naprosto chápu. Fakt. Jen mi zkrátka při hledání nového klubu hodně uškodilo, že nebyli dřív schopni říct, že mě nebudou chtít. Ve výsledku je to hodně velký důvod, proč jsem v extralize a v Pardubicích.

Dokázal byste popsat, jak jste viděl svoje možnosti, co dál?

Bylo mi jasné, že musím jít do risku. Vždycky by to byl risk, ať udělám, co udělám.

Risk?

Ať bych udělal jakékoliv rozhodnutí, vždycky by tam čekalo nějaké ale. Zkusit za mořem zůstat na dvoucestné smlouvě? Počkat si na nějaký tým a jít na try-out, tedy na zkoušku? Vzít Evropu? Kdybych zůstal na farmě, tak pak by se do Evropy chodilo v úplně jiné pozici a za jiných podmínek.

Měl jste v hlavě, že byste se nemusel z farmy vyhrabat?

Měl, napadlo mě, že bych se vracel pak po roce do Česka s vizitkou hráče z AHL, a ne z NHL. A ten try-out? Nedej bože by nevyšel a já bych byl uprostřed října bez klubu.

Skočím vám tam, to by tak z hlediska pravděpodobnosti patrně i dopadlo. Málokdo na testovací misi před sezonou uspěje. Tam hráč vyloženě potřebuje vytlačit někoho, kdo už má smlouvu a místo, nebo se musí někdo zranit.

Právě, takhle jsem to taky bral. Takže každé rozhodnutí bylo risk. Je jím i Evropa, chci tady odehrát dobrou sezonu a vrátit se za moře. Jenže taky ta sezona nemusí vyjít a navždycky se šance třeba zavře. V tu chvíli bych byl bez smlouvy po špatné sezoně v extralize. Ale ve výsledku jsem se rozhodl, že mi Česko dává největší smysl.

V Pardubicích vás čeká úplně jiná role než v NHL. Najednou byste měl dostat víc minut, být k tomu produktivní. Těšíte se na změnu role?

Tohle byl taky jeden z důvodů, proč se mi tahle cesta líbila. Chci jít do pozice, kde se zase rozehraju. Rád bych se popral i o olympiádu. V Pardubicích jsem podepsal na rok a chci jim pomoci nejvíc, jak dokážu. Když pak bude všechno šlapat, jak má, třeba Pardubice i pomohou mně.

Ideální scénář angažmá zní jak?

Olympiáda, úspěchy s reprezentací, úspěch tady v extralize, hodně povedená práce a pak se otevřou za rok dveře v NHL. Moc dobře chápu, že ode mě Pardubice budou chtít, abych přispěl k ofenzivě.

Půjde to tak lehce, když jste poslední čtyři roky měl za mořem pozici hráče, který má hlavně veškeré útočné rejdy zastavovat, a cílem hlavně bylo, aby soupeř neskóroval?

Uvědomuju si, že to nebude jednoduché. Přeorientoval jsem se v NHL na roli, abych v ní mohl hrát, a pár let to tam takhle fungovalo. Ale zase tak dlouho to není. Bavili jsme se tady s trenéry, taky chápou, že to není snadné. Budu dělat všechno, abych ofenzivnější roli zvládl plnit co nejdřív. Se vším respektem současně věřím i ve svoje schopnosti, že se do takové pozice dostanu co nejdřív.

Herním nastavením a přístupem hodně připomínáte Lukáše Sedláka. Ten po třech letech čistě defenzivní práce v Columbusu okamžitě začal v roce 2019 plnit roli produktivního lídra v KHL za Čeljabinsk. Nabíjí příklad současného spoluhráče z Pardubic optimismem, že se to zvládne?

Doufám. (usměje se) Sedlo to měl v téhle oblasti dost podobné. Nevím, do jaké lajny se mnou trenér bude počítat. Ale ať to bude právě se Sedlem, nebo s Jáchymem Kondelíkem, nebo s Jirkou Smejkalem, věřím, že si sedneme. Myslím, že jsem docela přizpůsobivý a dokážu hokej rychle stočit tak, abychom v lajně fungovali.

Pardubice jsou hodně movitá značka, kde se čeká jen titul a každé klopýtnutí se bude řešit. Na tenhle tlak jste nachystaný?

Jasně. Chápu, že Pardubice můžou být všem ostatním týmům a jejich fanouškům trochu trnem v oku. Mohou si dovolit přivádět nejlepší hráče jako Romana Červenku a spol. Ale pro hokej a pro extraligu je to jenom dobře. Vezměte si, že od chvíle, co do Pardubic přišel pan Dědek, kvalita se nezvedá jen tady, ale i v jiných klubech. Ostatní taky reagují na velké příchody, což je pro hokej skvělá věc. Ambice jsou v Dynamu obrovské, což má logiku taky. Dvakrát za sebou Pardubicím nevyšel poslední zápas sezony, dvakrát prohrály sedmé finále. Vím, že se nic na ambicích měnit nebude, tlak na úspěch tady samozřejmě je a tým je na nejvyšší mety postavený. Posílilo se na místech, kde třeba Dynamo v posledních sezonách trochu tlačila bota.

Třeba v důrazu a dohrávání osobních soubojů?

Myslím, že tady s Johnem Ludvigem můžeme trochu něco přidat.

Trochu koření?

Přesně. (usměje se)

Výhradně do NHL jste patřil poslední tři sezony. Uměl byste popsat, kam vás éra v nejlepší lize světa nasměrovala?

Jedna věc? Celkově vám každý řekne, že je to velká zkušenost, když hrajete proti nejlepším hráčům na světě, porovnáváte se s nimi a jste schopni s nimi hrát. Ale pokud bych řekl jediný moment, tak situaci, ve které jsem byl před sezonou 2022/23. Měl jsem za sebou rok v juniorce, pár sezon na farmě a končil mi poslední rok nováčkovské smlouvy. Říkal jsem si, jestli se na to nemám už vykašlat a nejít domů. Ale kousnul jsem se, že to ještě zkusím. Neměl jsem v tu chvíli pomalu ani místo na farmě a já udělal z kempu v Bostonu první tým. Šel jsem do prvního zápasu sezony a tohle je ta největší věc, kterou si budu pamatovat. Máknul jsem, nezabalil to a povedl se mi tým NHL. I kdybych se už nevrátil, odehrál jsem zápasy v play-off, dvě plné sezony, to už mi nikdo nevezme.

Výkonnost na NHL máte, přicházíte do nejlepšího hokejového věku, ale v lize chybíte. Je tohle nejvíc kruté?

(usměje se) Na rovinu řeknu, že když si vezmu, jak jsem se cítil po trejdu do Bostonu, ani ve snu mě nenapadlo, že bych se do současné situace mohl vůbec dostat. Ale bohužel se nesešlo víc věcí, jak jsme se bavili. Teď jsem v extralize a chápu, že musím hodně zamakat, abych se dostal za rok do lepší pozice směrem k NHL.

Ale stejně to nemusí stačit.

Nemusí, jen chci udělat všechno, co půjde. A aby i Pardubice viděly, že se nespletly, když mě chtěly. Mám zkrátka plán, že chci do NHL zpátky.

Na jaře jste si zahrál na prvním MS dospělých. Schytával jste docela dost ran do obličeje, největší skončila vyhozenou čelistí. Do turnaje jste se vrátil, i když jste vypadal, jako kdyby vás přejel kamion. Vzpomínky na šampionát zrovna veselé asi nebudou, že ne?

Bral jsem to jako splněný sen. Odehrál jsem si první zápasy za dospělý nároďák, byl jsem nadšený, že to vůbec vyšlo. Ale pak bohužel… Měsíční práce skončila nijak. Ve výsledku všechno úplně o ničem, nepovedl se nám jeden zápas ve skupině. Hned nás čekala nejhorší pozice na turnaji, kdy jdete proti domácímu Švédsku a ještě se za ním musíte stěhovat. Čtvrtfinále jsme prohráli, takže nic příjemného.

Hezky jste utekl k výsledku, ale já se ptal spíš na vaše dost nepříjemné zranění, kdy vám doktor nahazoval hmatem čelist.

Nějaké šrámy a bolesti? Jsem zvyklý, jak se říká, žrát střely. Umím přijmout nějaký úder. Bolí to, ale ve výsledku maličkost, na to si stěžovat nebudu.

A dá se říct, že jste mistrovství končil třeba na 60 procentech maxima, protože vás bolest a údery limitovaly?

Limitovala mě mřížka před obličejem. (usměje se) Cítil jsem, že s ní to nejsem já a není to ono. Ale tady bych se na nic nevymlouval. Pár zápasů jsem mřížku nosil a pro čtvrtfinále jsem ji sundal. Řekl jsem si, že když do čelisti dostanu, asi si trochu čůrnu bolestí do kalhot. Jen to byla ve výsledku malá věc, chtěl jsem jen udělat všechno, abych mohl podat co nejlepší výkon, a s mřížkou jsem se necítil dobře. Nakonec to bohužel nevyšlo mně ani týmu. Nebyl to úspěšný turnaj.