Hlavní obsah

Památnou hokejovou bitku s Kanaďany Češi zvládli. A prohráli

Foto: ČTK/Doležal Michal, ČTK

Jiří Šlégr a Kanaďan Travis Green (vlevo) při bitce v závěru zápasu na MS v hokeji 1997.

Reklama

19. 5. 7:30

Bitka mezi českými a kanadskými hokejisty se strhla na mistrovství světa před 25 lety.

Článek

Porušovali všechna pravidla. Ta oficiální hokejová. Ta nepsaná bitkařská. I pravidla elementární slušnosti. Byli frustrovaní, vzteklí, neunesli prohru. Šli čtyři na jednoho. Ne, na kanadské hvězdy nebyl hezký pohled. Památná bitka mezi českými a kanadskými hokejisty se strhla na mistrovství světa před 25 lety.

7. května 1997, Helsinky, Hartwall Arena. Česko i Kanada mají ještě reálné šance na postup do finále. Na obou stranách stojí hotové či budoucí hokejové hvězdy. Reichel, Šlégr, Lang, Procházka, Patera, Dopita, Výborný. A proti nim Blake, Pronger, Iginla, Nolan, Recchi, Primeau, Burke.

Průběh zápasu je ale překvapivě jednoznačný. A to především díky útoku Martin Procházka, Pavel Patera, Vladimír Vůjtek. Formace technicky brilantních hráčů Kanaďany jasně přehrává.

A platilo to nejenom v zápase proti Kanadě: Procházka s Vůjtkem byli shodně se 14 body nejproduktivnějšími hráči šampionátu. A oba byli nominováni i do All Stars Teamu.

„Na co jsme sáhli, to nám vyšlo. To bylo až neskutečné,“ vzpomíná Vůjtek.

Už to nešlo vydržet

Kanaďany přiváděli k zoufalství a zuřivosti. Na 3:2 zvyšoval Vladimír Vůjtek po nájezdu s Procházkou. Nebyla to nijak jednoznačná šance, žádné přečíslení, před brankou byli dva Kanaďané. Jenže Procházka vymyslel geniálně překvapivou přihrávku: Puk napálil do betonů brankáře Seana Burka a ten se odrazil k Vůjtkovi. Kanaďané už jenom přihlíželi.

Čtvrtý český gól dával zase Vůjtek. Završil hattrick a čeští hráči padli na kolena, objali se a ze středu hřiště doklouzali až k mantinelu.

Na 5:2 upravoval Rostislav Vlach. Při nájezdu vystřihl Seanu Burkovi klasickou kličku a nedal mu nejmenší šanci.

Na Kanaďany toho už bylo zjevně moc. Dokázali ještě snížit, ale jak se blížil konec zápasu, převážil pocit ponížení, bezmoci a vzteku.

A kanadský kouč Andy Murray neudělal nic pro to, aby svoje hráče zklidnil. Spíš naopak. Vladimír Vůjtek je dokonce přesvědčen, že Kanaďané takové vyústění zápasu plánovali: „Člověk si uvědomí, co ten trenér udělal. Prostě víme, že to bylo cílené, že to bylo z jeho hlavy,“ říká Vůjtek.

Končí 18. minuta třetí třetiny, stav 5:3 pro Česko. Kanada hraje bez brankáře. Owen Nolan nejprve ve zcela zbytečném střetu sráží přilbu Davidu Výbornému. Vzápětí posílá k zemi Vladimíra Vůjtka.

Chová se jako nepříčetný.

Foto: ČTK/Doležal Michal, ČTK

Shean Donovan a Owen Nolan (oba Kanada) „zpracovávají“ za asistence čárových rozhodčích střelce tří gólů Romana Vůjtka.

Bez pravidel

Vladimír Vůjtek se těžce zvedá – později se ukázalo, že Nolan mu způsobil otřes mozku –, ale nechce si napadení nechat líbit. Než se stačí zorientovat, obklopí ho několik Kanaďanů a pošlou ho zpátky na zem.

Do víceméně běžné bitky Green vs. Šlégr zasahuje opět Nolan a odtrhává zezadu Šlégra od jeho rivala. Je to zásadní porušení nepsaných bitkařských pravidel: Nikdo další se nesmí plést do souboje jeden na jednoho.

Brankář Burke přejíždí přes celé kluziště a snaží se k bitce vyprovokovat Romana Čechmánka. Byl by to první podobný střet brankářů v dějinách světových šampionátů. Čechmánek se ale strhnout nedá.

Mezitím se přesila Kanaďanů znovu zaměří na otřeseného Vůjtka. Autor hattricku jde opět k zemi.

Nolan konečně naráží na svoje limity. Vyzývá na souboj Jiřího Šlégra. Ale jak glosuje komentátor Petr Vichnar, „Nolanův zájem ochabl, když si prohlédl Šlégrovo svalstvo. Od té chvíle se už jen věší“.

Foto: ČTK/Doležal Michal, ČTK

Český hráč Jiří Šlégr byl vyloučen za bitku v závěru zápasu a za doprovodu rozhodčího opouští ledovou plochu.

Český trenér Ivan Hlinka po celou dobu hráče krotí a odvolává je z ledu. Nepřipustí masové zapojení hráčů do rvačky. Nejde přitom ani tak o slušnost nebo o pravidla. Zásadní je, aby si hokejisté nevykoledovali trest do konce zápasu, který by znamenal distanc na další utkání. A v tom duelu se Švédskem půjde o postup do finále.

Čeští hráči i trenér působí dojmem bytostí, které se snaží ctít pravidla a logiku.

Kanadský kouč Murray odvolává hráče, až když je prakticky po všem.

A hra bez pravidel, či přinejmenším s podivnými pravidly, pokračuje i na úrovni rozhodčích a vedení šampionátu. Oba týmy dostávají shodné tresty. A distanc na další zápas mají 4 hráči z každého týmu.

Po protestu do rozhodnutí zasáhne direktoriát šampionátu. A fraška je završena: Omilostněni jsou dva Kanaďané a dva Češi. Jedním z Čechů je Vladimír Vůjtek, který pro otřes mozku stejně nastoupit nemůže.

V následujícím zápase podlehnou oslabení Češi Švédům 0:1 a nakonec berou bronz. Za daných podmínek je to „nejcennější bronz“.

Ani nevidíš, koho mlátíš

Na světových šampionátech nedochází ani zdaleka k tak častým a tvrdým bitkám jako v kanadsko-americké lize NHL. Nicméně jedna „mistrovská“ rvačka se v řadě žebříčků umisťuje dokonce i v první desítce „nejbrutálnějších“ hokejových bitek. A byla opravdu mimořádná. Nezastavilo ji ani zhasnutí světel.

4. ledna 1987 na zimním stadionu v Piešťanech proti sobě v rámci mistrovství světa juniorů nastoupily týmy Kanady a Sovětského svazu. Na obou stranách budoucí hvězdy: Mogilnyj, Fjodorov, Fleury, Shanahan…

Nezkušený hlavní rozhodčí Hans Ronning nechal hře volný průběh a netrestal tvrdé zákroky na obou stranách. A atmosféra rychle houstla: Už v páté minutě slavil Fleury gól tak, že se klouzal po kolenou přes hřiště a hokejkou naznačoval střelbu na sovětskou střídačku.

Na konci druhé třetiny vedla Kanada 4:2. Šarvátek přibývalo a přišla „poslední kapka“: Pavel Kostičkin sekl hokejkou drženou oběma rukama Fleuryho.

Nejprve se do sebe pustili hráči, kteří byli na ledě. Po chvíli jim přispěchali na pomoc téměř všichni jejich kolegové ze střídaček. A ztratili zábrany: Kopali se bruslemi, neváhali útočit v přesile, používali dokonce i rány hlavou…

Rozhodčí byli zcela bezmocní, nakonec na pokyn organizátorů odjeli z ledu. A přišel poslední zoufalý pokus, jak rvačku zastavit: Pořadatelé v hale zhasli světla.

„Byla taková tma, že jste neviděli ani obličej kluka, kterého jste právě mlátili,“ vzpomíná Brendan Shanahan. Když se opět rozsvítilo, hráči jako by se pomalu začali probírat z transu. Odjeli do šaten.

Tam se později dozvěděli, že zápas se dohrávat nebude a že oba týmy jsou diskvalifikované.

Soumrak bitek

„Bylo to spíš ragby na bruslích než moderní hokej,“ píše Ross Bernstein o zámořském hokeji v období 1920–1960. Bitky nebyly sice příliš časté, ale zato byly brutální. Bernstein se sledování hokejových bitek věnuje systematicky a napsal i knihu o nepsaných bitkařských pravidlech.

Vrcholným obdobím bitek byla v NHL 80. léta minulého století. V sezoně 1983/84 zaznamenala NHL rekord: V průměru došlo k 1,17 bitky na jeden zápas.

Bitky jsou uznávanou součástí zámořského hokeje. A odpovídají tomu i pravidla. Zhruba řečeno: Pokud hráč dodržuje nepsaný „kód“ bitkaře, může očekávat pouze trest na pět minut. Nikoli vyloučení do konce zápasu a distanc na další utkání, případně několik utkání.

Základní pravidla: Jeden na jednoho, rukavice dolů, nepoužívat hokejku, nesrážet přilbu a ponechat si svoji, nezapojovat se do střetů ze střídačky.

Do hokeje podle pravidel Mezinárodní hokejové federace, což se vztahuje i na mistrovství světa a olympiádu, bitky naopak nepatří. Hráč musí počítat s vyloučením do konce zápasu a dalšími tresty.

Zastánci bitek v NHL tradičně používají několik argumentů: Bitky jsou divácky atraktivní, pomáhají uvolnit napětí, a tím jsou vlastně prevencí mnohem vážnějších a nebezpečnějších střetů ve hře, bitkaři chrání týmové hvězdy a odrazují protihráče od nefér hry.

Od sezony 2010/11 začalo bitek v NHL výrazně ubývat. Během následujících pěti let jejich počet klesl o 50 %.

Přibývá fanoušků, hráčů i funkcionářů, kterým bitky připadají jako absurdní přežitek. Roli sehrála i sebevražda Dereka Boogaarda v roce 2011. „Nejtvrdší muž NHL“ se předávkoval sedativy. Posmrtně mu lékaři diagnostikovali chronické degenerativní onemocnění mozku. A média přinesla i další příběhy bitkařů, kteří kvůli zranění mozku po konci kariéry bojovali s psychickými problémy.

Pomalu, ale jistě začíná převažovat názor, že není důvod, aby byl hokej v určitém ohledu zcela výjimečným týmovým sportem:

Sportem, kde je dovoleno udeřit protihráče pěstí do obličeje.

Mimořádné hokejové bitky

Nejvíc trestů v Extralize: Česká hokejová extraliga není rájem bitkařů, byť i ona má žebříčky památných duelů. A má či měla svoje „tvrdé muže“: Jiří Vašíček, Václav Varaďa, David Kočí… Pokud jde o celé zápasy, pak jednoznačně vede utkání Zlín–Sparta z 31. ledna 2010.

V každé třetině duelu, který vyhrál Zlín 4:1, se strhla hromadná bitka, které se účastnili všichni hráči na ledě, kromě brankářů. A do rvaček se zapojily i skutečné hvězdy – za Spartu například David Výborný.

Rozhodčí v utkání rozdali celkem 439 trestných minut. 14 hráčů bylo vyloučeno do konce zápasu. Po bitce ve 3. třetině tak měla Sparta k dispozici už jen 10 hráčů do pole, dva přitom seděli na trestné lavici. Zlínu zbylo o dva hráče víc.

Zápas končil jako naprostá fraška. Nikomu se už nechtělo hrát. Zhruba od 13. minuty 3. třetiny si hráči Sparty přihrávali ve svém obranném pásmu a soupeři ze Zlína pouze čekali ve středním pásmu a nenapadli je.

Nejbizarnější bitka: Mezi stovkami bitek v NHL je těžké vybrat tu nejbrutálnější, nejpamátnější, nejdůležitější nebo nejbizarnější. Kandidátem na poslední titul ale bezpochyby je střet mezi hráči Boston Bruins a fanoušky New York Rangers.

Madison Square Garden, 23. prosince 1979. Boston vede nad Rangers 4:3, v posledních vteřinách zápasu jede Phil Esposito (Rangers) sám na brankáře, ale neproměňuje. Vztekle láme hokejku o led a odchází do šatny. Emoce se přenášejí na ostatní hráče, vzniká masová strkanice.

Fanoušek New York Rangers John Kaptain využije příležitosti, a když se hráči nahromadí u mantinelu, nakloní se přes plexisklo a udeří složeným programem zápasu bostonského hráče Stana Jonathana. Reakce je blesková: Hráči Bruins skáčou přes ochranné sklo, postupně jich mezi diváky skočí 18. Johnu Kaptainovi seberou botu, omlátí mu ji o nohy a hodí ji na led.

Jedním z důsledků bitky bylo zvýšení ochranných skel.

Nejvíc trestů v NHL s českou účastí: Český reprezentant Martin Havlát (Ottawa) sekl hokejkou přes hlavu Marka Recchiho. Dostal pět minut plus do konce zápasu a následně ještě distanc na dva zápasy. Stalo se to během utkání mezi Philadelphia Flyers a Ottawa Senators v roce 2004.

5. března 2004 se týmy utkaly znovu. A bylo jasné, že bez odvety se zápas neobejde. Překvapivé bylo jen to, že ke střetu došlo až v samotném závěru utkání.

Necelé dvě minuty před koncem zápasu vyvolal potyčku bitkař Flyers Donald Brashear. Vzápětí se do sebe pustili všichni hráči na ledě, včetně brankářů. Pokus o restart zápasu se čtyřikrát rozpadl: Téměř ihned po buly se hráči začali znovu bít.

V závěru utkání měli Flyers na lavičce už jen dva hráče, Senators tři. Celkem rozhodčí rozdali 419 trestných minut.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované