Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jeho tým vyslal na zimní olympijské hry největší kontingent, z kádru Florida Panthers odletělo hned deset hokejistů. Ale on ne. A bolelo to, opravdu moc.
„Celé mi to došlo, když začali spoluhráči na tréninku bruslit v olympijské výbavě a já si říkal: Kde je ta moje?“ uvedl pro NHL.com Aleksander Barkov.
Největší hvězda, která v Miláně chyběla. O zlato bojovat nemohl, krátce po skončení olympiády ale ukázal, že má zlaté srdce. Barkov, jehož v září vyřadilo ze hry komplikované zranění kolena, oznámil, že věnoval dětské nemocnici Joea DiMaggia v Miami „významnou sedmimístnou sumu v dolarech“.
Věrný své povaze částku nekonkretizoval, minimálně jde z logiky věci o milion dolarů. Šéf tamních chirurgů to pro list Miami Herald označil za „transformativní, generační dar“. Nemocnice po Barkovovi pojmenuje jeden z programů sportovní medicíny.
„Svět vidí Saschu jako elitního sportovce, my jsme ho poznali jinak. Poznali jsme jeho srdce. Za jeho štědrost jsme mu neskutečně vděční,“ dodala Kelley Morrisová, šéfka nadace dětské nemocnice v Miami.
Ta nese jméno jednoho z nejslavnějších sportovců dějin USA. Joe DiMaggio byl absolutní baseballovou legendou (a navrch také manželem Marylin Monroe), pásku v nemocnici slavnostně přestřihnul v roce 1992.
A také Barkov - jakkoli jde o srovnání nesrovnatelného - na Floridě staví odkaz monumentální velikosti.
Je fantastickým hokejistou, který v posledních dvou letech jako kapitán Floridy zvedal nad hlavu jako první Stanley Cup. Na druhé straně stál vždy dle všeobecné shody nejlepší hráč planety Connor McDavid, kapitán poražených. Barkov měl na jeho ubránění pokaždé zásadní podíl.
Spojení defenzivní útočník laikovi nemusí dávat smysl, ale zdánlivý protimluv odkazuje na to, že i borci s vysokým součtem gólů a přihrávek dokáží rozhodovat duely tím, že se včas vrátí, že vyhrají souboj u mantinelu, klíčové vhazování, že správně přečtou dění na ledě.
Barkov je na to extraklasa. A jak hraje, tak žije.
„Zcela nesobecky,“ vyzdvihuje jeho trenér Paul Maurice. „Vždycky myslí v první řadě na ostatní, nikoli na sebe. Vidíte to na jeho hokeji a my máme štěstí, že ho můžeme každý den pozorovat při práci. On je výjimečný.“
Kdo je Aleksander Barkov | Sport SZ
- Nejlepší finský hokejista současnosti, narodil se 2. září 1995 v Tampere.
- S týmem Florida Panthers loni a předloni vyhrál Stanley Cup, jako kapitán ho dle tradic zvedal nad hlavu jako první.
- Třikrát získal Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka NHL, jednou King Clancy Trophy za lídrovství a pomoc komunitě a také Lady Byng Trophy pro hráče, který v sobě pojí gentlemanské chování s vynikajícími výkony.
- V roce 2021 podepsal na Floridě osmiletý kontrakt na celkem 80 milionů dolarů.
- Jeho přítelkyní je česká tenistka Marie Bouzková.
Vypovídající historka se udála předloni ve finském Tampere. Do Barkovova rodiště zavítala NHL se zámořským projektem Global Series, Florida tam hrála dvojzápas proti Dallasu. A reportéři popisovala, jak se Barkov ptal hokejových žáčků na jejich oblíbeného hráče. Než vykulení kluci stačili odpovědět, Barkov jim žertovně naznačil svého finského spoluhráče Nika Mikkolu.
„Nikdy by vás nenapadlo, jak je ve Finsku populární, protože se tak vůbec nechová,“ řekl tehdy Maurice. „On si klidně nakráčí na svůj bývalý stadion, opře se o staré zábradlí a každému to přijde normální. To je zkrátka Barky.“
Barkovův vztah k dobročinnosti jen potvrzuje, že život je kontinuální součet náhod. V roce 2019 dostal za hattrick tisíc dolarů s tím, že je může věnovat libovolné organizaci. Po domluvě s agentem ukázali na dětskou nemocnici Joea DiMaggia. Bez větších záměrů.
„O tomhle úžasném místě jsem zjišťoval víc a víc a rozhodl jsem se, že bych chtěl být jeho součástí. Jen jsem doufal, že to přijmou,“ cituje ho Miami Herald.
A tak začal vzhledem ke svému číslu 16 dávat 1600 dolarů za každý gól a polovinu, tedy 800 dolarů, za asistenci. Po konci loňské sezony šlo o celkem 420 tisíc dolarů. Už to je mimořádná částka.
Sumu NHL vyčíslila při dojemné chvíli, ukazující na to, jak se liga stále snaží inovovat show a přidávat k ní dojetí. Při vyhlašování laureátů individuálních cen totiž vítěze překvapovala s kamerou v nečekaných situacích. Někoho u rybaření, jiného s rodinou. Barkovovi předávali hned dvě trofeje malí pacienti z DiMaggiovy nemocnice, kteří přijeli do tréninkového střediska klubu.
Doslova hollywoodský scénář, když na videu malý Caden ve floridském dresu říká: „Máme tady dárek.“ Ve skutečnosti dva, šlo o Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka a King Clancy Trophy, udělovanou za příkladné vůdcovství a podporu komunity. „Úplně mě to přemohlo. Jsem za to moc vděčný,“ líčil pohnutě Barkov.
Tou dobou už byl v dětské nemocnici dávno pravidelným hostem. A rozhodl se, že udělá něco mimořádného.
Jen se zase přihlásil osud a zamíchal s načasováním - jak Barkov přiznal, o obrovském daru chtěl informovat dříve, ale zamezilo tomu vážné zranění a zdlouhavá rekonvalescence. Ten, který podporuje pacienty, se jím stal sám, byť „jen“ s potížemi s kolenem. Na led by měl znovu skočit až devět měsíců po zranění, takže bude těžko stíhat aspoň play off, pokud do něj Florida vůbec postoupí.
Bez ohledu na to, že jeho hokejka zůstává přes půl roku v nečinnosti, skóroval jinak. Dojemně.
Největší hvězdy, které nebyly na ZOH | Sport SZ
Aleksander Barkov (Finsko): Jeho země slaví zasloužený bronz, Finové zase vsadili na soudržnost, systém a kvalitu hráčů z NHL. S Barkovem by ale byli ještě silnější. Umí všechno: dát gól i mu zabránit, předvést nádhernou akci i znechutit večer soupeřovým hvězdám.
Brayden Point (Kanada): Při zranění kapitána Sidneyho Crosbyho jeho absence bolí tím spíš. Centr týmu Tampa Bay Lightning dorostl jen do 180 centimetrů, ale díky rychlosti a šikovnosti náleží mezi absolutní elitu. Po doléčení šrámů už v noci na středu zase hrál NHL.
Leo Carlsson (Švédsko): Stejný scénář. Jedenadvacetiletého statného Švéda (191 cm, 88 kg) z Anaheimu nepustilo do Milána zranění stehna. Carlsson je symbolem nové generace Švédska a dost možná i kvůli jeho výpadku země těžce kouše, že na olympiádě obsadila ostudné sedmé místo.
Obrovskými dárci byla řada jeho předchůdců, například Mario Lemieux kvůli vlastnímu onkologickému onemocnění podporuje dlouhodobě boj s rakovinou. Extrémní štědrost v roce 2015 ukázal Kanaďan P. K. Subban, jenž dětské nemocnici v Montrealu přislíbil, že prostřednictvím své nadace vybere v dalších letech ohromujících 10 milionů dolarů, což média označila za největší dar kanadského sportovce v historii.
I to může Barkova motivovat dál.
Aby bylo jasno, jakkoli je Fin ztělesněním klidu a neokázalosti, umí se i rozparádit. Legendárním se stalo video, které na kameře u zvonku u dveří zachytil jeden z jeho floridských sousedů - Barkov k němu přišel ve čtyři ráno se Stanley Cupem…
Šlo ovšem o výjimku stvrzující pravidlo, na hlavní roli na oslavách mají u Panthers jiné. Třeba amerického grázlíka Matthewa Tkachuka, který mimochodem o Barkovovi při zmíněné cestě do Finska uznale pronesl: „On je tady za boha.“
Na to si Barkov nepotrpí, raději mizí do DiMaggiovy nemocnice. Pokud si sportovec jeho kalibru koupí za milion dolarů nádherného veterána nebo investiční hodinky, kdo by se pohoršoval? Ale Barkov peníze zužitkoval jinak.
Jde přitom minimálně o desetinu jeho hrubého ročního příjmu - za předpokladu, že šlo o milion dolarů, ne o ještě více. Nemocnice na svém webu uvádí, že platinové (tedy nejvyšší možné) sponzorství na letošní charitativní galavečer stojí 100 tisíc dolarů. I to dává Barkovův počin do kontextu.
„Jižní Florida je můj domov. Draftovali mě tu v roce 2013 a kdybyste mi tehdy řekli, že se o třináct let později bude dít tohle, neuvěřil bych tomu. Jsem za to vděčný,“ pronesl Barkov. Bez touhy po potlesku. Naopak zdůraznil, co je podstatné pro něj, když o malých pacientech okolo řekl: „Tohle jsou jedni z mých hrdinů.“
