Pardubice mají gólmana z NHL. Už jsem zkusil goulaš i vepřové, směje se

Hora svalů s odzbrojujícím úsměvem. Brankář Malcolm Subban měl podle prognóz pravidelně chytat NHL, Boston si ho vyhlédl v prvním kole draftu. Jen kvůli spoustě zranění se nedostal nikdy tak vysoko, jak se čekalo.

Umí zajímavě vyprávět o minulosti i životě hokejového brankáře.

A rychle vám dojde, že svoji první evropskou misi nevnímá jako turistické dobrodružství.

Stal se novým brankářem Pardubic, v klubu by měl vytvořit dvojici s Romanem Willem.

Docela šokovalo, že Pardubice vás v neděli oznámily jako novou posilu. Můžete popsat, jak se angažmá rodilo?

Ozval se mi Johnny Ludvig (skaut Pardubic - Jan Ludvig), jestli bych si nechtěl promluvit. Tak jsem mu zavolal zpátky a měli jsme spolu dobrý rozhovor. Potom mi volal můj agent a řekl, že Pardubice by možná mohly mít místo, ale že se všechno musí ještě doladit.

Co jste mu odpověděl, když řekl, se že je všechno doladěné?

Že to zní dobře. (usměje se)

A nebyl první pocit spíš, že je to hodně bláznivé, sbalit se a vyrazit poprvé do Evropy?

Ne, vůbec. Ukázali mi soupisku a já si říkal, že tam je dost hráčů, které znám. Proti některým jsem hrál, bylo tam hodně jmen, která jsem potkával. I u toho je vidět, že jdu do dobré ligy, kde hrají skvělí hráči a je to dobrá příležitost. O Pardubicích jsme se pak bavili, říkali mi o síle týmu, velké historii. Poslední dva roky se tady hrálo finále, je to tak?

Ano, Pardubice v sérii o zlato dvakrát v řadě prohrály sedmý zápas.

Všechno mi pak mířilo k tomu, že tohle je skvělá adresa, ambiciózní. Je tady šance vyhrát. Pokud máte příležitost hrát profesionální hokej a reálně bojovat o titul, je to vždycky fajn. A já vyhrát chci! Hraju dvanáct let a ještě jsem nezískal žádný pohár. Takže tohle je pro mě velká věc.

Tím pádem i tohle je důvod, proč vám dává smysl jít hrát českou extraligu, zkusit ji vyhrát?

Ano, tohle je součást celého příběhu. Myslím, že je to i o kultuře, o tom, že v klubu lidem na vítězství záleží. Já chci být někde, kde se chce vyhrávat. Jsou tu hráči jako Roman Červenka, skvělí, zkušení, s velkou historií.

Odkud ho znáte?

Mám ho dobře nakoukaného z mezinárodní scény. Hraje tady i Lukáš Sedlák, s ním jsem stejně starý, hráli jsme proti sobě v mládežnických reprezentacích.

Jdete do silného týmu, ale počítáte i s tím, že budete pod velkým tlakem? Přicházíte jako velké jméno s historií v NHL. Každý bude čekat, že začnete zářit.

Jo, jasně, tohle chápu. Já na sebe vždycky tlačím sám, chci být dobrý. Vždycky je nejdůležitější ovládnout vlastní hlavu, co se tam odehrává, na co myslíte. Zásadní je hrát svůj hokej tak dobře, jak vím, že umím. Nejtěžší ale samozřejmě je vždycky nachystat hlavu, být připravení mentálně. Ale tlak jsem už zažil a zvládal jsem ho dobře. Chápu očekávání. Jen mojí prací je se soustředit se sám na sebe a ne na hluk kolem, což dovedu.

V jedenatřiceti jste věkem na gólmanském vrcholu. Na co se tedy můžeme od Malcolma Subana těšit?

Základem je, že chci chytat dobře, kdykoli dostanu šanci. Roman Will je skvělý gólman, veterán v lize, velká postava Pardubic. Já tady nikdy nechytal, takže se od něj učím. Se vším mi pomáhá. Je vyloženě super, když přijdete do nového prostředí a najdete tady někoho takového. Já se od prvního tréninku snažím připravit tak, abych pomohl Pardubicím vyhrávat.

Těšíte se, až se konečně vrátíte do branky a zachytáte si zápas?

A jak! Byl jsem nadšený jenom z toho, že můžu zase trénovat s týmem, protože jsem dlouho neměl klubový trénink. Pracoval jsem v menší skupině, abych se udržoval ve formě, ale to nenahradí nikdy týmový trénink. Bylo super, být zase na ledě v rámci většího celku. Nemůžu se dočkat, až budu mít nějaké zápasy.

Naposledy jste chytal někdy na jaře?

V dubnu. Mám co dohánět, ale cítím se lépe a lépe.

Pocházíte z velké hokejové rodiny. Jak reagovala na váš přesun do Česka?

Byli rádi a hlavně šťastní, že mám místo, kde budu hrát. Už měli strach, jestli ještě někde dostanu šanci.

Vy jste byl v klidu?

Říkal jsem jim, že musím být trpělivý, něco se určitě najde. A všichni byli vážně nadšení, že jdu do akce. Mamka se sestrou tady v Pardubicích navíc byly v roce 2008, když tady hrál brácha P.K. na juniorském mistrovství a vyhrál zlato. Říkaly, ať taky něco přivezu zpátky. (směje se) Navíc další bratr Jordan hrál před šesti lety v Rakousku, takže s Evropou zkušenosti máme. A jsou fajn.

Nejstarší bratr P.K. byl nejlepší obránce NHL, hvězda ligy. Bylo obtížné hrát v Americe a být další Subban?

Trochu jo. Ale já se snažil to tak nebrat. On měl svou cestu a já taky. Ukázal mi, jak pracovat a jak něco dělat, ale já stejně musel pracovat sám za sebe. Vždycky platilo, že hrajeme jiné pozice, jsme jiní hráči.

Zase ale s chytáním jste začal poměrně pozdě, ne? Vždyť do dvanácti jste byl taky obránce.

Jo, tak nějak to bylo, zhruba do dvanácti jsem hrál vzadu. (usměje se) Táta byl můj trenér a byl skvělý, moc mi toho dal. No ale já chtěl chytat už dřív. Víte, jak to chodí, když se hraje před barákem, děti brečí, že v žádném případě nechtějí do brány. Chtějí dávat góly.

Místo pro vás?

Přesně! Já se do brány hrnul hned, chtěl jsem chytat a nechali mě. Bral jsem si pak domů výstroj a chytal na zahradě. Sledoval jsem Coach's Corner s Donem Cherrym a vyloženě jsem miloval brankáře. Po jednom našem týmovém tréninku jsem si půjčoval lapačku a vyrážečku. No, a jednou jsem měl jen lapačku, hráčskou výstroj a šel do branky. Dostal jsem ránu pukem sem (ukazuje na předloktí). Strašně jsem brečel, bylo mi asi osm. (směje se) Táta mi hned řekl, ať jdu z té brány ven.

Stejně vás bolest neodradila?

Ne, vracel jsem se. No, a v roce, kdy jsem měl přejít do jiného týmu a táta mě přestal trénovat, jsem mu řekl, že to vidím jinak. A že chci chytat.

Po šesti letech si vás pak Boston vybral v prvním kole draftu. To zní neuvěřitelně.

Děkuju. (usměje se)

Vybavíte si éru, když jste se stal členem organizace Bruins?

Jasně, bylo to skvělé. Dali mi šanci se rozvíjet, učil jsem se tam čtyři roky. Byl to dobrý start kariéry.

Jen jste měl skvělé sezony na farmě a do NHL přes Tuukku Raska prorazit nešlo?

Takhle, já dva zápasy dostal, ale moc se mi nepovedly. (usměje se) Tuukka tam chytal, to je pravda. Že byl taky tady v Česku?

Ano, chytal za Plzeň při výluce NHL.

Byla pro mě skvělá zkušenost ho sledovat. Když jsem vyrůstal, sledoval jsem hlavně Macra-Andrého Fleury a Henrika Lundqvista. Když jsem přišel do Bostonu, hodně jsem se díval právě na Tuukku. A vlastně jsem si neuvědomil, jak moc ho sleduju, dokud jsem neodešel pryč.

To mi vysvětlete.

Sledoval jsem úplně všechno, co dělal, učil se z každé maličkosti. Tuukka byl tak silný vzor, že automaticky děláte věci jako on. Najednou tam není a vám to dojde , kopírovali jste jeho skvělou práci, uměl vás nakazit. Super věc. Rychle se ze mě stal jeho fanoušek.

On je taky velký gólman, takže to mělo smysl i z pohledu chytání a vývoje?

Ano, on měl výborný pohyb, skvěle reagoval. Já taky chytám takhle. Úplně všechno, co se do mě dostalo, jsem si vzal s sebou do Vegas. Pokračoval jsem v budování kariéry tam.

Celkově, dovedl byste říct, jak těžké je být brankářem NHL?

Vzpomenete si, jak jste se ptal před chvíli na tlak, který mě čeká?

Jasně.

Tak v NHL je na brankáře tlak opravdu velký. Každý zápas musíte být nejlepší, protože se všichni koukají. A vy nechcete být druhý den v sestřizích jako ten, co pustil nějaký blbý gól.

Takže hlavně stres?

Ne, ona je to i zábava, což je přesně ta nejlepší cesta. Když zvládnete věci brát s lehkostí, jedině v tu chvíli můžete hrát dobře. Pokud si říkáte: tohle je těžké, tamto je těžké… Co se stane?

Reálně to těžké opravdu bude?

Přesně tak. Vy se musíte naučit dostat do hlavy, že něco můžete zvládnout a všechno vás hlavně baví. To je klíč.

Jen asi nebude úplně snadné ten klíč najít, ne?

Myslím, že opravdu nejdůležitější je, co se děje ve vaší hlavě. Viděl jsem spoustu brankářů a samozřejmě to platí i na mě, že nezáleží, jak reálně dobří jste. Stačilo, když se dostalo do hlavy, co nemělo, a výkonnost šla dolů. Na druhou stranu platí, že pokud se dokážete soustředit, být sebevědomý, věřit si a věřit své hře, pak je jedno, co se děje kolem vás. Někdy je úplně jedno, co děláte a puk za vaše záda nespadne. Jindy zase můžete dělat v tréninku cokoliv, ale góly dostáváte pořád. Tak to prostě je. Všechno je tady. (ukazuje na hlavu)

Tím pádem je ale zásadní umět trénovat hlavu, ovládat mozek a myšlenky, ne?

Je to tak. Dnes vám řeknu, že miluju pocit, když chytáte a je na vás tlak, že nesmíte pustit gól. Proto hrajeme hokej. Myslím, že to nejdřív nevíte. Ale mozek je geniální, zmíněné pocity vysílá, i když jste mladší. Jen je neumíte ještě třeba definovat. Pokud se na zápas díváte, tohle se vám na brankářích líbí. Takže chytání není jen náročné, nebo jen o efektních zákrocích. Být brankářem je tohle všechno dohromady.

A teoreticky, čím je gólman starší, tím je i lepší?

Určitě. Zkušenosti, klid. To všechno hrozně pomáhá, pokud vám drží tělo.

Trochu jsme odběhli od přechodu do Vegas. Stal jste se členem organizace, která v roce 2017 začínala v NHL. Měla kouzelné razítko - první sezona v historii klubu, soubor podceňovaných hráčů došel do finále ligy. Bylo to tak velké, jak si představujeme?

Stoprocentně. Byla to parta dobrých hráčů, kteří jen jinde nedostali šanci. Vybral si nás nový klub z Vegas a hrozně jsme chtěli ukázat, že na NHL opravdu máme. Spojili jsme se, hned vznikl silný kolektiv, proto ta první sezona vypadala tak dobře. A já navíc mohl chytat s Fleurym.

Z idolu se stal parťák.

Právě. První den jsem na něj jen koukal a nemohl uvěřit, že je to on. Vypadal přesně jako na videích z YouTube, na kterých jsem vyrůstal. Bylo to šílené a nádherné. (usměje se)

Vzpomenete si i na Tomáše Noska, který hrál ve Vegas?

Aby ne! Viděl jsem video, když slavil Stanley Cup. Psal mi, když jsem podepsal v Pardubicích. Skvělý kluk, na kterého neřeknu jedinou špatnou věc.

V NHL jste nakonec odchytal 87 zápasů. Proč tahle éra skončila?

Těžká odpověď. Jedna věc je, že jsem měl dost zranění. Ve Vegas se zranil Fleury, dostal jsem šanci – a zranil jsem se taky. Pak Buffalo, měl jsem chytat, zranil jsem se. Když jsem šanci dostal, nehrál jsem zase zrovna nejlépe, takže… V NHL máte často malou příležitost a musíte ji využít. Bez ohledu na to, jestli jsem byl zraněný, nebo ne - nehrál jsem v pravou chvíli, kdy se šance na místo otevřela, jak byla potřeba. Nakonec si vždycky říkáte, že potřebujete ještě šanci, jeden zápas, kde to všechno naskočí. Zůstáváte pozitivní, pracujete. Pořád věřím, že mám hodně hokeje před sebou. Je mi jen jedenatřicet, nikdy nevíte, kam vás kariéra zavede.

Takže teď začíná nová kapitola?

Přesně tak, to je přesné

Teď mě napadá, viděl jsem video, jak zpíváte americkou hymnu, když jste marodil v Buffalo. Má se pardubická zpěvačka Adéla Krátká bát, že přijde o práci?

(směje se) Nevím, jestli bych tu českou zvládl.

V klidu, stačí v lednu.

Počkejte, tu americkou jsem zpíval jednou. A už to nikdy neudělám! Bylo to šílené. (směje se)

Ale pěvecky dokonalé!

Díky, díky moc. (směje se)

Slyšel jsem, že prý hrajete i na klavír a na kytaru. Baví vás hudba?

Jo, mám ji moc rád. Ale neříkal bych, že umím, to je moc silné slovo. Spíš zvládnu části písní, ne celé. Rád si vybírám těžké kusy, takže málokdy je dohraju do konce.

Jana Ludviga, který vám poprvé volal, abyste přišel do Pardubic, jsem nikdy na kytaru hrát neslyšel. Ale říká, že se taky hraje skvěle. No tak to vám řeknu, že je fakt dobrý! Zvládne opravdu celé písně, je šikovný.

Ještě mě zaujalo, že jste na klubovém webu říkal, jak se těšíte na vánoční trhy v Česku. Na co nejvíc?

Moc se na ně těším. Slyšel jsem, že jsou skvělé, že tam jsou na nich řemeslníci a spousta jídla.

Všude voní klobásy, sladký punč, trdelníky neznáte, ale poznáte…

Tak to se těším. (směje se) K něčemu se vám přiznám, v pondělí jsem si tady dal goulaš… Říkám to správně? Takové to maso s omáčkou.

Říkáte, guláš…

Výborné. Měl jsem chuť vylízat talíř. (směje se) A pak jsem ještě měl… Vepřové maso, zelí a takový zvláštní chleba. Jak se to jmenuje?

Vepřo, knedlo, zelo.

Těžké to zopakovat. (směje se) Ale natrénuju si výslovnost, díky.

Jen tedy před zápasem bych nedoporučoval.

No to vůbec, žádný strach. Znám svůj žaludek, jen jsem vyzkoušel, co mi doporučili. Tyhle dobroty pak až po sezoně.

S titulem?

To by byla nejlepší varianta. (usměje se)