Moravec ukazuje biatlonu novou cestu. Vsadil na řád a důvěru

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je prostě svůj. Ať už byl Ondřej Moravec v českém biatlonu v jakékoli roli, zůstával sám sebou. Je jedno, zda závodil v reprezentaci nebo vystupoval jako expert v televizi. Vždy na rovinu říkal, co si myslel. Stejně se chová na pozici kouče.

Dnes ve švédském Östersundu mužskou a ženskou štafetou startuje nový ročník Světového poháru. Ve velkém rozhovoru pro Seznam Zprávy se Moravec dělí o novinky z týmu a popisuje své trenérské zásady.

Příprava skončila, nová sezona je na prahu. Můžete porovnat stav týmu letos a loni, kdy jste k němu teprve nastoupil?

Myslím, že kluci jsou mnohem dál než před rokem. Hlavně v létě udělali velký pokrok ve fyzické přípravě i na střelnici. Nejsou to jenom pocity, ty věci se dají změřit. Máme data z testů a kontrolních tréninků, která to potvrzují. Bohužel jsme neměli možnost si proměřit síly s konkurencí. Ale žádný velký problém to není. Jak říkám klukům, změří nám to na Světovém poháru.

V loňské přípravě jste naordinoval týmu střelbu v mnohem větší intenzitě než dříve. Jaké změny proběhly letos?

Tentokrát jsme hodně pracovali na zrychlení střelby. Moderní trend je jasný: nejlepší biatlonisté jsou dnes schopni odstřílet všechny položky pod dvacet vteřin. Myslím, že kluci se výrazně zlepšili. Samozřejmě, závody jsou o něčem jiném než tréninky. Tlak je tam obrovský a hlava začíná pracovat. Ale pokud sáhnou na první dobré výsledky, získají sebedůvěru a dál už všechno půjde snáz.

Hák ještě loni závodil v juniorech. Může tak mladý biatlonista už po několika měsících přípravy vybojovat místo v národním týmu?

Před deseti dny jsme měli ve Finsku interní kontrolní závody, Péťa tam předvedl skvělé výsledky. Vůbec nebyl daleko od toho, aby se dostal do reprezentace. Startoval na Světovém poháru už v závěru minulé sezony, předtím získal dvě medaile na juniorském mistrovství světa. Před ním je ještě spousta práce, ale vidím jeho budoucnost velmi nadějně. Strop má vysoko, potřebuje se vyhnout větším zdravotním výpadkům.

Co vám ukázaly kontrolní závody celkově?

Sportovci, kteří se umístili na prvních třech nebo čtyřech pozicích, odvedli super výkony. Většinou jde o zkušenou osu týmu. Kluci, kteří měli nominaci jistou, svou pozici potvrdili. Ukázali, že jedou na Světový pohár právem. Trochu jsem byl zklamaný, že Tomáš Mikyska nezvládl hromadný závod. Je to jeden z našich nejlepších střelců, ale tentokrát na střelnici propadl. Na druhou stranu potěšilo, že nahoru vyletěli ti, kdo celé léto opravdu tvrdě makali. Celkově se tým dost proměnil, ale ta podoba není finální. Prokázat svou dobrou výkonnost a získat místo v reprezentaci může kdokoliv.

V létě Mikyska poškodil svou malorážku a nyní používá vaši starou pažbu. Může to stát za jeho problémy na střelnici?

To si nemyslím. Tomáš je člověk, který velký ohled na takové věci nebere. Vůbec je nepovažuje za důležité. Informace ale máte správné, svou pažbu si zlomil. Slepili mu ji, ale necítil se s ní komfortně. Tak jsem mu půjčil svoji, je hodně podobná. Sedla mu, proto si ji nechal.

Michal Krčmář řešil jiný technický problém, vyměnil si značku lyží. Není rizikem jít do olympijské sezony s nevyzkoušenými páry?

Ten krok byl promyšlený. Chtěl to udělat už v loňské sezoně, pak se rozhodl, že ještě počká. Máme různé analýzy a testy lyží po závodech. Ty ukazovaly, že ačkoliv servis byl výborný, samotný materiál nefungoval ideálně. To se pak závodník může snažit sebevíc, stejně bude za soupeři zaostávat… Nynější výměna má ještě jednu výhodu. Nově Krčmář bude závodit na Fischerech, které má většina týmu. V případě potřeby si vypomůže s parťáky. Bude to přínosné pro všechny. 

Do nominace na Světový pohár se trochu nečekaně probojoval Jakub Štvrtecký. Připomíná vás v mládí: je také velmi rychlý, ale nemůže se trefit. Radíte mu něco?

Štvrtecký se připravoval s B-týmem, moc často jsme se nepotkávali. Když byla společná soustředění, mluvil jsem s ním. Víte ale, jak to chodí: každý sportovec dostává hodně rad. Záleží, jak si je přebere. Teď Kuba ukázal, že udělal určitý posun. Z nominačních závodů vyšel jako čtvrtý, proto pojede na Světový pohár. Uvidíme, co předvede tam. V tréninku většina sportovců vážné problémy se střelbou nemá. Ty se objeví, když psychický tlak roste a na člověka dopadá tíha okamžiku.

V létě jsem dělal velký rozhovor se šéfem českého biatlonu Jiřím Hamzou. Ten o vás řekl: „Ondra je z nás všech úplně nejtvrdší.“ Považujete sám sebe za přísného trenéra?

Možná jo. Do jisté míry. Takovou povahu asi mám, ale nesmíte to brát doslova. (směje se)

Jak se projevuje vaše tvrdost?

Jsem o hodně starší než závodníci, ale i než někteří trenéři nebo členové servisního týmu. Prostě už patřím k jiné generaci. Byli jsme tak vychováni, vedeni k pořádku od útlých let. Už v žácích, pak v dorostu a juniorech jsme měli určitá pravidla, která se musela dodržovat. Teď mi to trochu schází… Nechci říct, že dnešní sportovci jsou neukáznění. Jsou prostě jiní. Proto není občas od věci ukázat, že pokud nějaká pravidla existují, musí se respektovat. Pak to dělá pořádek v týmu a navozuje důvěru ve společnou práci.

V čem je dnešní generace jiná?

Největší rozdíl vidím v komunikaci. Dříve si lidé mezi sebou více povídali, navzájem se navštěvovali. Pak se to nějak vytratilo. Určitě za to může také období covidu, kdy každý seděl doma a moc se s ostatními nepotkával. Teď kvůli tomu chybí návyk přímé konfrontace. Ta ale má svou váhu a je důležitá pro správné fungování kolektivu.

Co z pozice trenéra nikdy nebudete tolerovat u podřízených?

Fungování týmu se má zakládat na vzájemné důvěře. S tím nejvíc souvisí, aby lidé mluvili pravdu. Prostě nelhat, pro mě je to jedna z nejdůležitějších věcí.

O vás se ví, že vždy říkáte to, co si myslíte. Stane se, že potom toho třeba i litujete?

Občas by to člověk rád vzal zpátky, ale už to nejde… Na druhou stranu i já se měním. S postupem času jsem se trochu zklidnil, navíc jsem zkušenější. Hodně o tom přemýšlím, snažím se s tím pracovat. Řekl bych, že některé věci už řeším jinak než dříve.

Loni jste naskočil k mužskému týmu, aniž byste měl nějaké trenérské zkušenosti. Znamená to, že akademické vzdělání a dlouhodobá praxe nejsou podmínkou pro úspěšné vykonávání této práce?

Své výhody to určitě má. Ale osobní závodní zkušenosti podle mě jsou k nezaplacení. Je důležité, že máme v trenérském týmu odborníky na různé věci. Pokud si člověk s něčím neví rady, má se kam obrátit.

Hledáte inspiraci také ve svých starých tréninkových denících?

Vlastně už žádné nemám. Psali jsme je ručně jen na začátku kariéry, pak je nahradily elektronické deníky. Stejně velký význam těmto záznamům nepřikládám. Trénink se ve své podstatě za poslední roky moc nezměnil, všechno mám v hlavě.

Říká se, že české týmy v různých sportech mají jedinečnou atmosféru, existuje dokonce výraz „česká kabina“. Platí to také pro biatlon?

Jsem s naším prostředím momentálně velmi spokojen. Nechci říct, že s mým příchodem se to hodně zlepšilo, ale… Zkrátka, změnilo se to. Ačkoli biatlon je individuální sport, dobrá týmová atmosféra je velmi důležitá. Chytrý sportovec ji dokáže využít, může to zvednout jeho osobní výkon.

Francouzi by vám mohli oponovat. Jsou nejlepší reprezentací současnosti, přičemž jejich ženská jednička Julia Simonová nedávno dostala tříměsíční podmínku za krádež peněz z kreditky kolegyně.

Hodně jsme o tom v týmu debatovali. Myslím si, že je to už věc pro psychologa, respektive psychiatra. Ten člověk by měl být exemplárně potrestán. I z pohledu obyčejné lidské spravedlnosti to tak musí být. Je nešťastné, že se to stalo před olympiádou, ale brát na to ohled nejde. Ať jsi jedna z nejlepších světových biatlonistek, nebo řadová sportovkyně, trest musí přijít. Jinak všechny zákony a pravidla ztrácejí smysl.

Nedokážu si představit, jaká atmosféra vládla ve francouzském týmu. Takové věci trenéři přece musí vidět, ne?

Je to svým způsobem daň za obrovskou konkurenci u nich. Kdokoli přijde, je vlastně hned schopen bojovat ve Světovém poháru o nejvyšší příčky. Musí tam panovat obrovská rivalita, která pak může zapříčinit napětí. Teď vyšla najevo další kauza, nedovolené manipulace se zbraní kolegyně… Francouzským kolegům jejich práci vůbec nezávidím.

Před nástupem k reprezentaci jste měl spoustu koníčků: komentoval jste biatlon v televizi, provozoval skialpy. Schází vám z toho něco?

Asi skialpy, i když ten projekt pořád běží. Fyzicky tam sice nejsem, ale v kontaktu s kolegy zůstávám. Jsem zakladatelem programu „Skialp do škol“, stále tam mám určitou pozici. Jsem rád, že to funguje, že to celé má smysl.

Pořádáte to se skupinou kamarádů, některé jste poznal už v pokročilém věku. Nebojíte se pouštět si cizí lidi k tělu?

Pokud lidé něco myslí opravdu vážně, většinou to poznáte na první dobrou. Aspoň věřím, že tomu tak je. Navíc většina naší party už má nějaký věk. Jsou to vyzrálí chlapi, kteří vědí, o čem ten život je. Jak jsem říkal, zakládám si na komunikaci a vzájemné důvěře. Nechce se mi myslet, že tohle už neexistuje.