Slovenská euforie pokračuje. Podceňovaný tým hraje o medaile

Ranař Erik Černák přicházel ke skupině slovenských novinářů a než padla první otázka, sám spustil: „Čau borci, báli jste se, že prohrajeme, co?“

Vousatý obránce měl skvělou náladu, Slovensko právě postoupilo do semifinále olympijského turnaje.

Zázračná jízda se týmu povedla už před čtyřmi lety, když parta kolem teenagera Juraje Slafkovského získala bronz v Pekingu. Jenže tehdy na turnaji chyběli hráči z NHL. Teď je akce kvalitou i pozorností o několik tříd víc. Slovensko v semifinále s přehledem složilo Němce v režimu start–cíl.

„Je to neuvěřitelný pocit. Přemýšlel jsem o zápase, když jsme měli pár dní volno. Věděl jsem, že semifinále zvládneme. Byli jsme skvěle naladění, skvěle jsme pracovali,“ pochvaloval si Černák, který plní roli tvrďáka i v NHL v dresu Tampy. Přesně tak vystupuje také v Miláně, ani o centimetr ze svého stylu neuhnul. „Fakt jsem na tým pyšný. Ale ještě nekončíme.“

Podobně působil celý slovenský tým. Za Černákem procházeli hráči spíš se zamračeným výrazem. Nikdo neměl ruce nad hlavou, nikdo nepokřikoval. Kdybyste neposlouchali, kdo a co říká, z řeči těla byste nepoznali, jestli dál prošli Němci, nebo Slováci.

Kousek dál vykládal Miloš Kelemen, útočník z české extraligy, jakou práci tým odvedl v zápase. Euforie v projevu nula. Jako kdyby zrovna jeho Pardubice porazily ve 36. kole Olomouc. „Ale mám radost,“ zareagoval s úsměvem. „Jen je před námi ještě dlouhá cesta, tohle byl teprve první krok. Další přijdou a taky budou důležité.“

Slovensku stačí vyhrát ještě jeden zápas a odveze si nejcennější medaili ve své historii. V roce 2002 slavili Peter Bondra nebo současný reprezentační trenér Vladimír Országh zlato z mistrovství světa. Ale turnaj v Miláně je mnohem výš. Slovensko se na něj navíc muselo procpat z předolympijské kvalifikace. Osudový zápas hrálo 1. září proti Kazachstánu, uspělo a v Itálii píše velký příběh.

Německo věřilo, že ho dál dostane Leon Draisaitl, jeden z nejlepších hokejistů světa, který nastupuje v Edmontonu s Connorem McDavidem.

Jak se tohle měření bude vyvíjet, ukázal už na začátku Juraj Slafkovský. Rozjel se, nalákal na sebe Draisaitla, rychle zabrzdil a s pukem se otočil. Německá hvězda proletěla bez puku, zatímco Slafkovský uháněl s kotoučem dál. „To jsem si i zakřičel. Parádní sebevědomí, když takovému hráči uděláte podobnou věc,“ nadšeně přiznal Martin Pospíšil, hráč Calgary Flames.

Ve čtvrtfinále hrála jeho formace velkou roli, dala tři góly. S ním a Pavolem Regendou (San Jose Sharks) hraje právě pardubický Kelemen. Naturelem jsou si všichni tři hodně podobní. Dohrávají osobní souboje, umějí soupeře složit k ledu. Ideálně, když u toho ještě něco zašeptají do ucha.

„Asi ano, sedí to ke mně. Někdy mi povídání pomůže, abych se dostal do zápasu. Snažím se tady být ale rozumný, abych neoslabil tým. Když to vezmeme celkově, je to součást mojí hry,“ přiznal Seznam Zprávám Kelemen.

Nejvíc na slovenském týmu baví, že hráči, kteří nepůsobí v NHL, hrají, jako by tam patřili. Konkrétně Kelemen nebo Oliver Okuliar dost pomáhají pohybem i energií. Třinecký Libor Hudáček se zase při přesilovkách snaží najít palebnou pozici pro oporu Montrealu Slafkovského.

Mix hráčů z české extraligy, Švédska a NHL na ledě Slovensku funguje skvěle. „Škoda, že už nemáme takové jméno za mořem jako dřív. Ale tihle kluci by si zasloužili šanci v NHL taky,“ jen přikývl Pospíšil směrem ke Kelemenovi nebo Okuliarovi.

Oba si zámoří vyzkoušeli a momentálně hrají v Evropě. „Ano, rozhodli jsme se tu cestu pozastavit trochu. Ale zámořský hokej mi seděl, baví mě. Celkově mi to vyhovuje,“ usmál se Kelemen.

Po tomhle turnaji by mohli znovu zámořské kluby zajímat. Práce pro mužstvo udělají dost.

Nejcennější je, že po ní přicházejí i góly. „Víme, že je umíme dávat. Nejsme vyloženě střelci, ale když jsme nepříjemní, dostáváme se soupeři pod kůži, šance přijdou taky,“ dodal Kelemen.

Slovensko ukázalo, že si dovede poradit, i když se soupeř zaměří na střelce Slafkovského. „Teď už je to o jednom zápase. Připravíme se, co nejlépe to půjde, a dál to komentovat nebudu. Dáme do toho maximum,“ těší se na semifinále Pospíšil.

Papírově by na jeho tým měla vyjít Amerika. Ale pokud se ve zbývajících dvou čtvrtfinálových zápasech uděje nějaké překvapení, může to být jinak. Celý pavouk se totiž přelosuje podle pořadí v základních skupinách systémem, že nejlepší si zahraje s nejhorším.