Hlavní obsah

Ženám, které dříve byly muži, vstup zakázán. K plavání se přidávají další

Foto: Profimedia, Profimedia.cz

Transgender plavkyně Lia Thomasová (vlevo) po svém vítězství na americkém univerzitním mistrovství.

Reklama

23. 6. 6:10

Jedna sportovní federace za druhou začínají zpochybňovat rovné soupeření trans žen s rozenými ženami. Po plavání se teď hlasitě ozvala i atletika, tedy dva mocné olympijské sporty.

Článek

Prezident Světové atletiky, lord Sebastian Coe, varoval, že atletika by mohla následovat plavání a zakázat transgender ženám účastnit se elitních ženských soutěží. „Ženy nesmějí být poškozeny… O spravedlnosti se nedá vyjednávat,“ podpořil bývalý slavný atlet, dvojnásobný olympijský vítěz na středních tratích, rozhodnutí plavecké federace a právo rozených žen na férový sport.

Lord Coe se ozval krátce poté, co světový řídicí orgán plavání FINA v neděli hlasováním zabránil transgender plavkyním soutěžit v ženských elitních závodech, pokud prošly jakoukoli částí procesu mužské puberty.

Jedná se o přelomové rozhodnutí. Až dosud totiž absolutní většina ostatních olympijských sportů požadovala limity testosteronu – v absolutní většině snížení jeho hladiny na pět nanomolů na litr krve po dobu jednoho roku.

Předložte mi důkazy, že trans ženy berou všem stipendia, dominují v každém sportu, vyhrávají každý titul. Je mi líto, prostě se to neděje. Upřímně řečeno, je to prostě nechutné. Všechno podřizujeme jakémusi ‚Bůh chraň, aby trans osoba byla úspěšná ve sportu‘.
Megan Rapinoeová

Pokud by se k plavání přidala i atletika, bylo by to pro trans ženy toužící soupeřit v ženských kategoriích zdrcující. Plavání a atletika totiž dlouhodobě patří k „nejsilnějším“, nejprestižnějším a nejsledovanějším olympijským sportům. Byl by to vzorový příklad i pro ostatní, „menší“ federace, jak mají postupovat.

Vzhledem k tomu, že Mezinárodní olympijský výbor (MOV) nedávno přenesl odpovědnost na jednotlivé federace, aby si určovaly vlastní kritéria, i ostatní sporty zavádějí přísnější politiku. Minulý týden světový řídicí orgán cyklistiky UCI snížil povolenou hladinu testosteronu z pěti na 2,5 nanomolu a zdvojnásobil dobu, než může transgender cyklista začít soutěžit, z jednoho roku na dva.

Plavecká FINA šla ještě dál poté, co zpráva vědeckého panelu uvedla, že díky absolvování mužské puberty si trans ženy udržely relativní výkonnostní výhodu oproti biologickým ženám, a to i po lécích na snížení testosteronu.

Její rozhodnutí například znamená, že transgender americká vysokoškolská plavkyně Lia Thomasová, která nedávno vyhrála na univerzitním mistrovství USA 500 yardů volným způsobem, nebude soutěžit na olympijských hrách v Paříži, o což usilovala.

Přitom to ještě donedávna vypadalo pro transgender sportovkyně jako růžová pohádka. Nechcete být ve svém těle a do toho sportujete na vrcholové úrovni? Žádný problém, stačí snížit během roční kúry hladinu testosteronu a můžete se pustit do závodění s rozenými ženami.

Inkluze proti ženskému sportu

Jenomže se ukázalo, že to nebude tak snadné. Zejména tehdy, když došlo na konkrétní případy. Mnohé transgender sportovkyně totiž dál vypadají jako muži, mluví jako muži a jsou na tak vysoké sportovní úrovni, až to všechny kolem děsí. Hlavně ty ženy sportovkyně, které se narodily jako ženy a mají tomu čelit. Někde jde „jen“ o rozdíl ve výkonosti, jinde může jít až o bezpečnost.

Loni v říjnu tak jako první zasáhla mezinárodní federace World Rugby. Stala se první sportovní federací, která prohlásila, že trans ženy nemohou soutěžit na elitní a mezinárodní úrovni s ostatními ženami. Nepodmínila to etickými, ale právě bezpečnostními důvody. Odborníci totiž zjistili, že ani dramatické snížení testosteronu u sportovkyň, jež projdou proměnou, nezaručuje, že nebudou mít dál nejen výhodu nad těmi ženami, které se narodily jako ženy, ale nemohou je i vzhledem k vrozené silnější konstituci zranit.

„Vždy jsme se snažili najít schůdnou cestu, nechtěli jsme stigmatizovat,“ řekl Coe v Budapešti, kde byl jako host plavecké federace FINA. „Ale když přijde na řadu rozhodnout se mezi inkluzí a spravedlností, vždy se dáme na stranu spravedlnosti – o tom se podle mne nedá vyjednávat.“

Coe zdůraznil, že integrita ženského sportu je důležitá a není možné mít generaci mladých dívek, které budou žít v přesvědčení, že pro ně ve sportu není budoucnost.

Co s tím? Všichni dávají najevo, že chtějí o celé věci dále diskutovat, pokračovat ve výzkumu a sbírat zkušenosti. Evidentně je ale na obzoru zřízení jakési „open“ či třetí, otevřené kategorie, v níž by mohli soutěžit trans sportovci. Tuto možnost vážně otevřela právě plavecká FINA.

Coe nyní prohlásil, že Světová atletika je připravena o přijetí nových pravidel pro transgender sport diskutovat. „Budeme i nadále přezkoumávat naše předpisy. Budeme se řídit vědou. Pokračovat ve studiu, výzkumu a přispívání k rostoucímu množství důkazů, že testosteron je klíčovým prvkem výkonu. Na konci roku jsme naplánovali diskusi o našich předpisech s naší radou.“

Mnozí stoupenci transgenderové inkluze ve sportu ale všechny tyto kroky označují za diskriminační. Hvězda amerického ženského fotbalu Megan Rapinoeová například prohlásila, že stoprocentně podporuje transkluzi. „Předložte mi důkazy, že trans ženy berou všem stipendia, dominují v každém sportu, vyhrávají každý titul. Je mi líto, prostě se to neděje,“ řekla magazínu Time. „Upřímně řečeno, je to prostě nechutné. Všechno podřizujeme jakémusi ‚Bůh chraň, aby trans osoba byla úspěšná ve sportu.“

Jenže jiní, hlavně ženské sportovkyně, které se narodily jako ženy, se na to mohou dívat jako na ohýbání reality. „Soucítím s tím, že se najdou lidé, kteří nyní nemohou soutěžit v kategorii, s níž se ztotožňují jako se svým pohlavím. To je velmi smutné a chápu to, ale v této situaci inkluze a férovost nemohou být slučitelné. Věda ukázala, že neexistuje žádný způsob, jak to sloučit,“ uvedla bývalá britská plavkyně Karen Pickeringová pro BBC Radio 4.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované