Hlavní obsah

Život mezi palbami raket a bez krytu. „Tyto útoky jsou jiná liga.“

Foto: Profimedia.cz

Lidé se před útoky v Tel Avivu schovávají v krytech. Snímek z 11. května.

Reklama

13. 5. 6:30
aktualizováno • 13. 5. 10:16

Ve tři hodiny ráno se nad Tel Avivem rozezněly rakety Hamásu. Liat se svými dětmi našla útočiště v rohu jednoho z pokojů – kryty v Izraeli každý dům nemá.

Článek

Rakety Hamásu neminuly ani izraelský Tel Aviv. Sirény se ve městě z úterý na středu rozezněly hned několikrát. V úterý skupina Hamás oznámila, že na Tel Aviv z Pásma Gazy vzlétlo 130 raket. „Plníme svůj slib, brigády Kásam (ozbrojená složka Hamásu) zahájily největší útok na Tel Aviv a jeho okolí se 130 raketami v reakci na útoky nepřítele na výškové civilní domy,“ uvedl v prohlášení Hamás, který Pásmo Gazy ovládá.

Po ohlášeném útoku v šest večer přišel i jeden nečekaný, který místní ženu jménem Liat a její dvě děti překvapil ve tři hodiny ráno.

Jakožto matka si dělá největší obavy o duševní zdraví nejen svých dětí. Ačkoli jsou žáci školami na obdobné situaci dobře připravováni, její desetiletý syn trpí po předchozích zkušenostech s raketami traumatem. Mnohem hůř na tom jsou pak děti žijící poblíž Pásma Gazy. „Můj syn má po útocích trauma, děti trpí nejvíc,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak vypadá aktuální situace v Tel Avivu?

Momentálně (ve středu odpoledne, pozn. red.) je u nás v centrálním Tel Avivu klid. Před chvílí se ale na různých whatsappových skupinách objevily zprávy, že Hamás vyhlásil vyslání raket do centrálního Tel Avivu na šestou večerní. Dva dny předtím to tak opravdu bylo. Když to oznámili včera, bombardovalo se také kolem šesté večer. Znovu přišla smršť ve tři ráno, ale už bez ohlášení. Rakety ale podle zpráv padají všude, v centrálním Tel Avivu je oproti zbytku země relativní klid.

Když takové útoky bývají hlášené, jak potom vypadá evakuace?

Každý, kdo tu žije, tu situaci zná a má nějaký plán, jak se v takových situacích zachovat. Musím ale říct, že tentokrát je to jiná liga. Tohle jsme tu ještě nezažili. Je to hrozně intenzivní, už jen protože rakety cílí i na nás, což se obvykle neděje. Bydlíme v malém starším domku a vlastní kryt nemáme, to je výsada novějších domů, kde v každém bytě jeden z pokojů slouží jako kryt. To my nemáme, takže to třeba děláme tak, že si s dětmi sedneme do rohu jedné z místností. Teď ale sedíme venku u bunkru v naší čtvrti a čekáme, až to začne padat, takže zůstaneme přes noc tady.

Ano, zní to šíleně, už jsme na to připravení, ale toto bylo opravdu hrozné. Samotní Izraelci jsou na to ale velice dobře nachystaní, prochází školami, kde vás na vše připraví, projdete armádou, jak kluci, tak holky. I tak je to pro nás hrozné. Takto se ve tři ráno ozve siréna a máte asi minutu na schování, seděli jsme s dětmi v pokoji, nechali otevřená okna a raději nezapínali klimatizaci, abychom něco nepřeslechli.

Jak tohle děti zvládají?

Hrozně. Vážně hrozně. Mám dvě desetileté děti a hlavně syn to zvládá velice těžce. Za těch deset let života si vybudoval trauma z předchozích zkušeností. Před posledním takovým nečekaným útokem byl ráno venčit psa, byl na ulici chvíli sám. Ozvala se siréna, a než stihl doběhnout domů, tak to bouchlo. A to je taková neskutečná rána, že máte pocit, že to bouchlo někde u vás. Od té doby spí s námi, nikdy by nebyl schopen spát ve svém pokoji sám, musí mít rozsvícenou lampičku, všechno zavře, zkontroluje zamčené dveře, má svou rutinu, a ano, je to hrozné. A ty děti, které žijí v Aškelonu nebo v Ašdodu, v oblastech vedle Gazy, jsou traumatizované na celý život. Pomočují se, koktají, hučí to tam pořád a v jejich případě ani nestihnou někam doběhnout, nebo ani nemají kam. Když potom vidíme v médiích, jak se to všechno podává, tak je to ještě horší…

Co se říká v médiích?

Když se podívám na izraelské zprávy, tak vidím, jak to je. Ale když si pustím zprávy různě z Evropy, tak mi přijde, že začínají brát spíš tu palestinskou stranu, která to samozřejmě umí prodat, při útocích zemřelo i několik dětí.

Vesměs to ale proběhlo tak, že z Gazy vystřelili raketu, která spadla ještě na jejich území, takže si to zavinili sami, je známá věc, odkud ty rakety střílí – z nemocnic, ze škol. Kdybychom chtěli udělat protiútok na místa, ze kterých střílí, tak co tomu řekne svět? Nemůžeme zasáhnout nemocnici nebo školu.

Jak aktuální situaci zvládají nemocnice?

Nemocnice jsou v pohotovosti v oblastech kolem Aškelonu a Ašdodu. Naštěstí už tady covid neřádí, takže lékaři a nemocnice jsou schopní se o raněné postarat. Vymanili jsme se z koronaviru a hned přišla další facka.

Jak na obdobné situace děti připravuje škola?

Děti jsou připraveny bezvadně. Přesně vědí, co mají udělat, kde mají kryty. Teď si ale školy zjevně nebyly úplně jisté, jak rychle by do krytu zvládly nahnat všechny děti a personál, takže nám včera přišla zpráva, že se žáci rozdělí na první a druhý stupeň, jedni šli do školy dnes, další zítra. Ale na tyto situace školy reagují opravdu velice rychle – večer přijde pokyn, jde do školy jen první stupeň, druhému stupni okamžitě přijde rozvrh hodin na online výuku, neexistují tu žádné prodlevy na domluvy, co se bude vyučovat. Když dojde v Izraeli na lámání chleba a krizové situace, umí jednat.

Jak dětem celý konflikt vysvětlujete vy?

Každý chápe, že pro děti je to nejhorší. Existuje několik videí, která využívají i školy a posílají je rodičům. Způsobem blízkým dětskému chápání je vysvětleno, aby se nebály, že máme Železnou kopuli. Děti tak vědí, že máme systém, který tu raketu zneškodní, a máme bezvadné vojsko, které je ochrání.

Tyto rady od škol, psychologů a ministerstva hodně pomáhají i rodičům, aby byli schopni to dětem vysvětlit. Naše děti ve školách učí i velké toleranci – učí je, že Arabové jsou stejní lidé a rodiny a děti, jako jsme my, ale že i mezi nimi může být pár těch „zlých“, ale není to, že by byli všichni stejní, a my je nemůžeme odsuzovat za tyhle skupiny zlých lidí. Jsou to v podstatě chudáci, kteří žijí pod vládou Hamásu, ale jinak to jsou lidé, jako jsme my, nemají jinou šanci – přijde k nim gang do bytu, řeknou jim, že si tady udělají základnu. A oni nemohou odmítnout, jinak jim podříznou krk. A to je učí od mládí, člověk se nerodí zlý nebo krutý, ale když vám to celý život vštěpují…

Foto: Seznam Zprávy

Železná kopule je klíčovým stupněm trojice systémů izraelské protivzdušné obrany, která se zaměřuje na obranu před střelami krátkého doletu.

Jak tahle situace ovlivnila dění v ulicích a vztahy mezi obyčejnými lidmi?

Mezi arabskou populací tu probíhají nepokoje. Obvykle všichni žijeme v symbióze a toleranci, ale tentokrát je tu ta situace hrozně vyostřená. Arabové s námi doposud žili v míru, ale teď se to tu hrozně mele. Je to něco jako Black Lives Matter v Americe. Jdou ulicemi, podpalují auta, vymlátí obchody. Neděje se to všude, ale jen v určitých lokalitách, například poblíž letiště, nebo ve městě Akko, tam to byl dnes řešit i Netanjahu. Do toho ještě situace s Jeruzalémem…

Má dle místních aktuální situace ovlivnit dění na izraelské politické scéně?

Můj osobní názor je, že je to tak, jak říkáte. Teď každý obyčejný člověk, matka, která se svými dětmi sedí v krytu a čeká, až spadne bomba, chce, aby se to vyřešilo. Chci, aby ta vláda udělala důležitá velká rozhodnutí. Nechceme, aby to byla levice s dejme tomu Araby. Ale to je jen můj osobní názor.

My bychom moc chtěli, aby to přestalo. Ale taky víme, že není namístě shazovat bomby, to by umírali civilisté, to nikdo nechce, to nejde. Druhá varianta, která je hrozná pro nás, je vyslat na jejich území naše vojáky. Nějaký náš voják, kluk, něčí syn, tam bude muset jít dovnitř a to je jediná šance, jak ty „zlé“ najít a neublížit civilistům. A to Izraelci taky nechtějí, to je pro ty naše kluky strašně nebezpečné. Ale jak proti terorismu chcete bojovat…

A myslím si, že takhle uvažuje i izraelská vláda. Ty hrůzy, které se dějí, když třeba někoho unesou živého, tak to jsou pak ty nejhorší věci, co by se mohly stát. Kdyby takhle nějakého vojáka sebrali, tak ho zlynčují, nafilmují, oslaví jeho pomalou smrt… A to nechce nikdo.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované