Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Dějiny jsou plné příběhů o mániích a bankrotech. O bublině mluvíme tehdy, když cena nějakého aktiva – ať už jde o akcie, nemovitosti, nebo třeba cibulky tulipánů – po delší dobu výrazně převyšuje jeho skutečnou, takzvaně fundamentální hodnotu. U technologií má tento jev specifickou příchuť. Jeho recept se skládá ze tří hlavních ingrediencí.
První je silný a přesvědčivý příběh o „nové éře“. Každou velkou technologickou bublinu pohání vyprávění o tom, jak převratný vynález – ať už šlo o železnici, rádio, internet, nebo dnes umělou inteligenci – navždy změní zavedené pořádky a zajistí takřka neomezený růst. Investoři, okouzleni touto vizí, opouštějí tradiční a opatrné metody hodnocení a začínají nakupovat příslib budoucnosti.
Druhou přísadou je davová mentalita, kterou někdy ekonomové označují jako „nadměrné nadšení“. Jde o stav, kdy všeobecný optimismus a vidina rychlých zisků zastíní racionální úsudek a vedou k bezmezné spekulaci. Zvláště v situaci, kdy jsou k dispozici snadno dostupné a levné peníze, které horečku dále přiživují.
A konečně, k nafouknutí bubliny přispívají i samotné mechanismy trhu. Například tím, že pesimistům ztíží možnosti, aby proti spekulativnímu růstu efektivně zasáhli.
Příběhy z minulosti jsou v tomto ohledu varovné a poučné zároveň. Na přelomu tisíciletí svět zachvátila dot-com bublina. Příběh o internetu, který měl změnit vše, vyhnal technologický index NASDAQ mezi lety 1998 a 2000 z hodnoty zhruba 1000 na více než 5000 bodů. Internetové firmy, ač často bez jakýchkoli zisků, tvořily neuvěřitelných 6 % celkové hodnoty amerického akciového trhu. Po krachu v březnu 2000 následoval strmý, 77% pád indexu. Ekonomika Spojených států sice upadla jen do mírné recese, ale trh práce se z tohoto otřesu vzpamatovával čtyři roky.
Technologické bubliny nejsou jen ryze moderní jev. Dokládá to třeba britská cyklistická mánie z roku 1896. Vynález nového, „bezpečného“ bicyklu spustil takovou investiční horečku, že se ceny akcií výrobců kol během několika měsíců ztrojnásobily a počet těchto firem na londýnské burze se za jediný rok zpětinásobil.
Když trh zaplavily levnější americké bicykly a zisky se propadly, desítky firem zkrachovaly. Dopad na celou ekonomiku byl sice malý, ale tento příběh je dokonalou ukázkou cyklu, který se v dějinách opakuje: Nová technologie inspiruje utopické vize, levné peníze zaplaví daný sektor, ceny vyletí do nebes a nakonec přebytek nabídky spustí kolaps.
Bubliny tedy na jedné straně podporují růst tím, že přitahují obrovské investice, ale jejich prasknutí vede k plýtvání kapitálem a bolestivým korekcím. Technologické bubliny přitom zřejmě nejsou nejhorší; ekonomičtí historici William Quinn a John Turner ve své knize „Boom and Bust“ tvrdí, že bubliny vyvolané politickým zásahem či manipulací mívají dlouhodobější a horší následky. Ale ani prasknutí technologické bubliny nebývá bez obětí – a není vyloučeno, že se o tom v dohledné době budeme moci znovu přesvědčit.
Jsme v bublině?
Silný příběh o technologické revoluci dokáže přitáhnout miliardy dolarů a ty největší talenty. Ale představy či vize se v realitu obvykle nemění tak rychle, jak bychom si přáli.
V současnosti mezi investicemi a skutečnými zisky z AI stále zeje obří propast. Podle odhadů banky Morgan Stanley mají celosvětové výdaje na datová centra do roku 2028 přesáhnout těžko představitelnou částku tří bilionů dolarů. Jen pětice technologických gigantů – Meta, Amazon, Microsoft, Google a Tesla – podle jedné analýzy veřejně slíbila od počátku roku 2024 za umělou inteligenci „utratit“ 560 miliard dolarů. Za stejné období mají ale na aktivitách spojených s AI vydělat jen 35 miliard dolarů.
Nepoměr se netýká jen velkých hráčů. Výzkumníci z Massachusettského technologického institutu (MIT) zjistili, že 95 procent firemních projektů generativní AI nepřináší žádné měřitelné zvýšení zisku. Zpráva poradenské společnosti McKinsey & Company ukázala, že více než 80 procent firem, které generativní AI používají, nehlásí žádný „hmatatelný dopad“ na své hospodářské výsledky.
Do každé nové technologie je nutné předem investovat – a vždy je to do nějaké míry riziko. Celá současná hodnota AI firem je tedy postavena na příslibu, že jejich technologie dramaticky zefektivní lidskou práci.
Ale my zatím přesně nevíme, jak velký skok to bude – a ne všechny odhady ukazují stejným směrem. Zajímavým příkladem je experiment od think tanku Model Evaluation & Threat Research (METR). V tomto konkrétním pokusu byli zkušení softwaroví vývojáři při používání AI nástrojů v průměru o dvacet procent pomalejší než bez nich.
Důvodem je takzvaná „mezera mezi schopností a spolehlivostí“. Použité AI modely sice dokázaly vytvářet kýžený kód, ale často to bylo s chybami nebo zcela špatně, protože nepochopily zadání. Vývojáři pak tráví více času kontrolou a opravami, než kdyby si kód napsali sami. Jeden z účastníků pokusu řekl, že to bylo jako dohlížet na „příliš sebevědomého juniorního vývojáře“.
Jde do jisté míry o ojedinělý příklad, a tak není moudré na jeho základě dělat dalekosáhlé a obecné závěry. Řada (dnes už téměř určitě většina) programátorů AI využívá a obecně si ji chválí a cítí se s ní produktivnější. Ale zároveň je nutné myslet na to, že přesná míra ekonomického přínosu těchto technologií je stále neznámá.
Co vlastně stavíme a kam letí trh
Vraťme se ještě k jedné historické paralele. Když v 19. století praskla železniční bublina ve Velké Británii, zbyla po ní řada zkrachovalých firem a ztracených investic – ale také koleje a mosty. Po dot-com bublině zůstaly optické kabely, které jsou páteří dnešního internetu.
Dnes ale více než polovina kapitálových výdajů směřuje do serverů a specializovaných čipů, které s největší pravděpodobností rychle zastarají (alespoň dosud to tak v polovodičích bývalo). Autoři nedávného článku na téma možné AI bubliny v časopise Economist tvrdí, že průměrná „životnost“ aktiv americké technologické firmy je pouhých devět let. Stejný ukazatel byl u telekomunikačních amerických firem v 90. letech podle nich zhruba 15 let.
I samotný trh se zdá být velmi přehřátý. Stratosférické valuace firem jsou mnohonásobně vyšší než jejich reálné tržby. Příběhy o mocné AI, která může „rozbít kapitalismus“, připomínají sliby „nové éry“ z minulých bublin. I Sam Altman, šéf OpenAI a jeden z největších evangelistů AI, připustil, že investoři jsou obecně „příliš nadšení“.
Co když to praskne?
Pokud se ukáže, že současná AI horečka je skutečně bublinou, její splasknutí by mohlo být bolestivé. Šlo by nepochybně o přímý ekonomický šok. Masivní investice do AI dnes fungují jako masivní stimulační program pro americkou ekonomiku. V první polovině roku 2025 přispěly obchodní výdaje na AI k růstu amerického HDP více než veškeré spotřebitelské výdaje dohromady.
Náhlé zastavení by vedlo k propadu množství investic, ztrátě pracovních míst a patrně i nástupu recese. Konkrétně pro Spojené státy (kde se investice zatím soustředí) by byla situace o to „zajímavější“, protože v roce 2000 se pád dotkl hlavně investorů a firem, ale dnes je situace jiná.
Americké domácnosti nikdy neměly tak velkou část svého jmění v akciích – dnes je to podle Economist plných 30 procent, což je více než na vrcholu internetové bubliny v roce 2000 (tehdy to bylo 26 procent). Protože je toto bohatství soustředěno u bohatších vrstev, jejichž spotřeba je hlavním motorem ekonomiky, pád trhu by se okamžitě a drtivě promítl do jejich ochoty utrácet. Podle odhadů Oxford Economics pokles finančního bohatství o jeden dolar snižuje spotřebu zhruba o 14 centů. To by mohlo ochromit celou ekonomiku.
Existují i další zajímavé scénáře. Co když bublina nepraskne najednou, ale bude pomalu vyfukovat? Firmy mohou pod tlakem správních rad a všeobecného humbuku pokračovat v propouštění zaměstnanců v domnění, že je AI nahradila a zvýšila jejich produktivitu, i když se ve skutečnosti nic takového nestalo. Výsledkem by byl nárůst nezaměstnanosti, který by nebyl kompenzován žádným reálným ekonomickým přínosem.
Podobný jev popsal vědec Cal Newport v souvislosti s e-mailem ve své knize A World Without Email. Zánik pozic sekretářek donutil vysoce kvalifikované pracovníky trávit čas administrativou, což ve výsledku snížilo jejich produktivitu v hlavní práci. Následný výzkum ve 20 velkých amerických společnostech zjistil, že v těch, kde se změnil poměr zaměstnanců na různých stupních kvůli nástupu počítačů, vydávaly na platy o 15 procent více, než bylo zřejmě nutné (jiné firmy situaci prostě zvládly s menšími náklady).
Jak to u technologických bublin bývá, i kdyby (stále jen hypotetická) AI bublina praskla, nebylo by to jen špatně, připomínají někteří analytici. Uvolnilo by se obrovské množství kapitálu a talentů, které jsou nyní „uvězněny“ v přehřátém AI sektoru. A možná by se mohly přesunout do jiných (a třeba i pro společnost užitečnějších) oblastí, jako je energetika, zdravotnictví apod.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
