Hlavní obsah

Nejsvětlejší okamžik lidstva. Právě teď na 99 procent obyvatel svítí slunce

Foto: zdroje: TimeAndDate.com a NASA, koláž: Seznam Zprávy

„Nejsvětlejší okamžik lidstva.“ Alespoň ryze astronomicky.

Reklama

8. 7. 13:00

Ještě nikdy nesvítilo slunce v jeden okamžik na tolik lidí, jako právě dnes. Alespoň trochu světla dopadá 8. července krátce po pátečním astronomickém poledni na 99 % světové populace. Ve skutečnosti je to ale složitější.

Článek

Lidská populace není po zeměkouli rozmístěna ani zdaleka rovnoměrně, jak asi tušíte. Je poměrně těžké si přesně představit, jak velký tento nepoměr je. Ale osmého července je dobrá příležitost si tento nepoměr jasně ilustrovat.

Právě na začátku léta totiž slunce svítí téměř na všechny obyvatele světa naráz. Nebo ještě přesněji – na začátku léta v jednu část dne téměř žádný člověk na světě nemá noc.

Vyzkoušejte si to na následující interaktivní grafice. Můžete přepnout mezi pohledem na mapu slunečního svitu, mapu populace a jejich překryv:

Na mapě populace (data z roku 2000, ale geografické rozložení se výrazně nezměnilo) vidíme, že aby byl tento okamžik skutečně „nejsvětlejším“, musí slunce naráz zasáhnout jak jihovýchodní Asii, tak západní pobřeží USA. Naopak Austrálie může zůstat ve stínu, na celém kontinentu žije jen asi 25 milionů lidí, tedy méně než třetina procenta světové populace.

Speciální okamžik

Není to naše pozorování. Pokud můžeme posoudit, přišel s ním jako první zřejmě jeden z uživatelů serveru Reddit, který na něm v roce 2019 vystavil mapu světa s vyznačenou hranicí světla a stínu pro 8. července 11:15 světového času, tedy 13:15 našeho středoevropského letního času. A to s dovětkem, že v tuto chvíli se podle něj 99 % světové populace 8. července nachází mezi svítáním a soumrakem (tedy všemi typy soumraku a svítání, o tom dále).

Už na první pohled je zřejmé, že na tvrzení něco je. Je to v okamžiku, kdy se slunce pohybuje nad rovníkem, a je tedy léto na severní polokouli – polokouli s větším podílem kontinentální plochy. Na severní polokouli totiž připadá zhruba 67,3 procenta celosvětové pevniny a na jižní 32,7 procenta.

Foto: zdroje: TimeAndDate.com a NASA, koláž: Seznam Zprávy

Postavení Slunce a Měsíce se znázorněním dne, soumraku a noci na mapě světa k 13:15 našeho času, 8. července 2022.

Na slunci jsou zároveň prakticky všechny nejlidnatější oblasti na světě: tedy především Asie včetně svého velmi lidnatého jihovýchodního cípu (například velké části Indonésie a Filipín). A zároveň na úplně druhém konci světa už slunce vychází nad americkým kontinentem.

Úplnou noc mají z větších populačních center vlastně pouze obyvatelé Austrálie, Oceánie a části ostrovů u jihovýchodní Asie, například Nové Guineje. Web TimeAndDate.com, který celé tvrzení podrobněji ověřoval, tvrdí, že 8. července ve 13:15 našeho času panuje noc v oblastech, kde žije necelých 80 milionů lidí.

To znamená, že zhruba 99 procent lidí na Zemi, číselně tedy 7,7 miliardy lidí, má technicky řečeno den. Proč technicky? Protože svítání a soumrak nejsou tak jednoduché, jak byste si mohli myslet.

Není soumrak jako soumrak

Přechod mezi dnem a nocí není úplně ostrý a jednoznačný. Odborníci rozdělují přechod mezi dnem a nocí na tři fáze, takže soumrak a svítání jsou podle nich občanské, nautickéastronomické.

Začneme od nejtemnějšího období: astronomické noci. Tu vymezují okamžiky, kdy je slunce více než 18 stupňů pod obzorem. To je období vhodné pro astronomická pozorování, alespoň tedy bylo v dobách, kdy teleskopy byly méně citlivé a světelné znečištění bylo neznámou věcí.

Po tmavé noci přichází ovšem vždy svítání: a to také astronomické. Během astronomického svítání (a soumraku) slunce ještě není vidět: nachází se 12–18 stupňů pod obzorem. V tomto úhlu je nepřímé sluneční světlo tak řídké, že si ho vůbec nemusíte všimnout, ale astronomové už o něm vědí: světla je tolik, že citlivé astronomické teleskopy jsou nepoužitelné.

Doba, kdy je Slunce 6–12 stupňů pod obzorem, se označuje jako nautický soumrak. Ten už nejde přehlédnout, obloha je zjevně jasná, zároveň lze ovšem ještě vidět jasné hvězdy. Tohle byla ideální doba na pozorování nutná k určení polohy na moři v době před satelitními navigačními systémy, proto také „nautický“. Na relativně tmavé obloze jsou ještě vidět hvězdy, ale už je rozeznat oblohu od hladiny moře.

Foto: Weather.gov, překlad: Pavel Kasík, Seznam Zprávy

Znázornění jednotlivých typů soumraku a úsvitu.

Poslední je občanský soumrak, tedy chvíle mezi západem či východem slunce a okamžikem, kdy se slunce dostane 6 stupňů pod obzor. Není to 0 až 6 stupňů, protože díky lomu světla v atmosféře slunce vidíme ještě v okamžiku, kdy je jeho střed zhruba půl stupně pod obzorem.

Zóna soumraku je tedy poměrně široká, což v je případě hledání „rekordního“ okamžiku, kdy má nejvíce lidí den, důležité. V této soumračné zóně se na začátku léta kolem jedné hodiny odpolední našeho času nachází více než miliarda lidí: podle TimeAndDate.com je to zhruba 1,2 miliardy.

Zhruba čtvrtina z nich, tedy kolem 300 milionů, bude mít v tuto chvíli astronomický soumrak, který budou téměř určitě považovat za noc. A v oblastech, kde je hodně umělého světla, například ve velkých městech, nemusejí být nautický soumrak a svítání nijak nápadné, především v těch fázích, kdy je slunce v rámci daného rozmezí níže pod obzorem.

Proč ne o slunovratu?

Když jsme zmínili nepoměr mezi rozlohou pevniny na severní a jižní polokouli, možná vás napadlo, proč „nejsvětlejší den lidstva“ nepřipadá na 21. června, tedy na okamžik slunovratu, kdy je den pro severní polokouli nejdelší.

Důvod je nutné hledat na jižní polokouli. Jak se slunce po slunovratu zdánlivě „vrací“ na jih, do osvětleného pásma se v danou chvíli díky tomu znovu dostávají některé hustě osídlené oblasti jihovýchodní Asie jako například Indonésie a Filipíny. Vzhledem k hustotě jejich osídlení je i malá změna poměrně důležitá. Například na Filipínách žije zhruba 340 obyvatel na km2, na indonéském ostrově Jáva pak 940 na km2. V Česku je hustota zalidnění zhruba 130 obyvatel na km2.

Rozdíl je z hlediska celosvětové populace ovšem i tak malý: web TimeAndDate.com dospěl k závěru, že ve stejnou hodinu 21. června bude v pásmu astronomické noci jen o 14 milionů lidí více než 8. července. Prakticky identické světelné podmínky jako 8. července také panují před slunovratem, tedy 4. června, který je z hlediska postavení slunce jeho dvojčetem.

Můžete si vyzkoušet rozdíly mezi jednotlivými dny:

O přesném dni, kdy slunce svítí na nejvíce lidí, by se dalo tedy debatovat – o hodině ovšem příliš ne. Právě těsně po jedenácté hodině světového času, a jedné hodině našeho letního, přichází ten ideální okamžik, kdy na západním pobřeží Severní Ameriky začíná svítání, zatímco ve východní a jihovýchodní Asii ještě panuje soumrak.

A protože na světě se neustále zvyšuje počet lidí, lze podle našeho názoru říci s vysokou jistotou: ještě nikdy nesvítilo Slunce v jeden okamžik na více lidí než právě dnes, krátce po 13. hodině našeho času. Alespoň teoreticky.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované