Hlavní obsah

TechMIX: Jak mohla Ukrajina zasáhnout krymskou základnu?

Foto: Profimedia.cz

Když se objevily informace o útoku, celé řadě „generálů od stolu“ vytanuly na mysli americké střely ATACMS pro systém HIMARS.

Reklama

11. 8. 10:00

Na základně ruského letectva Saky u Novofedorivky došlo v úterý 9. srpna k velmi silným explozím, velmi pravděpodobně uskladněné munice. A rychle se začalo spekulovat, jak mohla Ukrajina tento výbuch způsobit.

Článek

Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!

Neubránil jsem se ani já – a místo psaní původně plánovaného newsletteru jsem podlehl svému nutkání zjistit, jak to bylo. Těm, kdo si chtějí ušetřit čas, rovnou přiznávám, že k jasné odpovědi jsem se nedobral. Ostatním ale nabízím krátký přehled možností.

Základna Saky leží více než 200 kilometrů od nejbližší frontové linie v Chersonské oblasti. Zhruba ve 14:20 našeho času se v oblasti objevil kouř a pak s minimálním odstupem doslova sekundy došlo ke dvěma velikým výbuchům.

Podle geolokalizace by se mohlo jednat o exploze zhruba v místech, kde byly na letišti dva různé bunkry. Ovšem protože nemáme záběry přímo z místa, nemá smysl na tento odhad příliš spoléhat.

Nemáme ani žádná videa, na kterých by bylo vidět, zda k základně mířila či ji přímo zasáhla nějaká zbraň. Došlo zjevně k několika explozím. Na některých záběrech je vidět, že ze základny již stoupá kouř, který připoutá pozornost pozorovatelů. A pak prakticky ve stejném okamžiku dojde ke dvěma výbuchům na místech, které zhruba odpovídají pozici zmíněných bunkrů.

Ruské úřady tvrdí, že šlo o následek nehody, snad špatné manipulace s municí. Ale i vzhledem k prakticky současným explozím na dvou různých místech, která od sebe dělí zhruba 600 metrů, se toto zdůvodnění jeví mírně řečeno jako nepravděpodobné.

Tajná dodávka?

Když se objevily informace o útoku, první, co celé řadě „generálů od stolu“ vytanulo na mysli, byly americké střely ATACMS. To jsou už mnohokrát skloňované a Ukrajinou žádané řízené střely pro systém HIMARS, které mají dosah kolem 300 kilometrů. Saky je tedy pohodlně v jejich dostřelu.

Střely s typovým označením MGM-140 se vyráběly v několika variantách. Stejně jako dnes Ukrajinou používané menší střely M31 jde o munici naváděnou pomocí GPS: Do počítače střely se tedy před startem zadají souřadnice cíle, a ta by ho s přesností na několik metrů měla zasáhnout.

Zatím ovšem nemáme žádné informace o tom, že by USA či jiný stát (má je například i Rumunsko) Ukrajině tento typ munice dodaly. Někteří pozorovatelé si přečetli soupis nejnovější oznámené americké vojenské pomoci Ukrajině a dospěli k názoru, že na seznamu uvedené spojení „dodatečná munice pro HIMARS“ (anglicky „additional“) by mohlo ukrývat tyto pro Ukrajinu nové střely.

Pokud by to tak opravdu bylo, jejich použití proti Krymu by bylo asi velmi pravděpodobné. USA Krym nepokládají za ruské území, a tak nemají potíže s tím, aby kyjevské velení proti cílům na poloostrově nasadilo americké zbraně. Naproti tomu proti cílům v jen 40 kilometrů za ukrajinskou severní hranicí ležícím Bělgorodu HIMARS zasahovat nesmějí.

Ale pokud by se USA rozhodly nové střely Ukrajině dodat, dává samozřejmě smysl, že o tom nebudou předem informovat. Ostatně i v případě uvedení HIMARS na frontu jsme viděli, že první dny nasazení nové zbraně přinášejí obvykle největší efekt. Rusko se postupně dokázalo alespoň částečně přizpůsobit (i když jeho dělostřelectvo má podstatně kratší dech než před příchodem těchto systémů).

Důležité první dny

Totéž se v posledních dnech či možná týdnech zřejmě opakovalo i v případě leteckých protiradarových řízených střel HARM (AGM-88). Jejich přítomnost na bojišti potvrdily až zprávy z ruských účtů, které úlomky těchto střel našly na místě zásahu (včetně sériového čísla, takže víme, kterou variantu Ukrajina dostala).

V tuto chvíli není jasné, jak přesně Ukrajina vlastně HARM nasazuje. Spekulovalo se, že by mohly být odpalovány ze země. Ale to je asi zbytečně složité, protože varianta střely, jejíž úlomky Rusové našli, se dá odpálit i ze sovětských letadel do předem vyznačeného prostoru, kde si už svůj cíl najde sama (i pokud obsluha dotyčný radar vypne, protože střela si pak pozici najde podle GPS). Nebo možná Ukrajina tajně dostala z Polska či Slovenska MiGy-29 (případně komponenty pro ně), které umějí komunikovat s vybavením standardu NATO.

Co ovšem víme, je, že ruské osádky radarů zatím neměly důvod chovat se na bojišti příliš opatrně. Obránci je neměli čím zasáhnout. Zvláště pokud byly ve větší vzdálenosti od bojiště. HARM má ovšem maximální dosah cca 150 kilometrů (v praxi spíše méně, protože to platí při odpalu z velké výšky, kdy je odpalující letadlo dobře viditelné radary a zranitelné). Ruské radary tak údajně bývaly zapnuté prakticky neustále.

Není proto divu, že střely HARM zničily v poslední době celou řadu ruských radiolokátorů (podle některých zdrojů téměř dvě desítky), většinu v Chersonské oblasti. Mezi zařízeními zničenými v poslední době jsou radiolokátory pro protivzdušné baterie, včetně minimálně jednoho velmi moderního zařízení s dalekým dosahem. Což při zpětném pohledu nejspíše vedlo k oslepení protivzdušné obrany na Krymu…

Made in Ukraine?

Vraťme se k samotnému útoku. Jeden nejmenovaný ukrajinský představitel pro list NY Times uvedl, že při něm „bylo použito zařízení ryze ukrajinské výroby“. Což nabízí dvě zajímavé možnosti.

První je využití střel Neptun (R-360). Ty známe ze zásahu proti křižníku Moskva. Jde o protilodní střelu, která je do velké míry odvozena od ještě sovětských Kh-35. Je ovšem samozřejmě v mnoha ohledech (především co se elektroniky týče) výrazně modernizována. A je tedy nepochybně přesnější než ruská protilodní střela (patrně Kh-32, možná Kh-22), která v červnu zasáhla obchodní centrum v Kremenčuku na jihu Ukrajiny.

Do výzbroje ukrajinských ozbrojených sil byla oficiálně zavedena v loňském roce, a víme o ní, že je schopna zasahovat pozemní cíle. Je vybavena inerciálním naváděcím systémem a GPS. Dosah je zhruba 300 kilometrů, takže by ji ukrajinské jednotky mohly vypálit například z okolí Oděsy a zasáhnout základnu Saky.

Neptun není rychlá střela. Za normálních okolností se pohybuje podzvukovou rychlostí zhruba 300 metrů nad hladinou moře, při útoku sestoupí jen na pět metrů. Ruská protivzdušná obrana by teoreticky mohla být schopná tyto střely zastavit.

Ovšem Rusové se na Krymu nejspíše soustředí na obranu jiných cílů (třeba mostu mezi Krymem a Ruskem), jejich protivzdušná obrana byla v posledních týdnech v této oblasti oslabena, a i útok řízených střel se dá provést hůře či lépe.

Je například možné vytvořit poměrně přesný model dosahu známých radarů v závislosti na terénu a dalších vlivech. Na jejich základě je pak možné naplánovat trasu, která střely přivede k cíli ze směru, kde má obrana méně času na reakci a je tak větší šance na úspěch.

Možný Zelenského reparát

Alespoň na papíře existuje i další ukrajinská střela, která by Krym mohla zasáhnout. Jde o zbraň, které se v minulosti říkalo všelijak: Grom, Grim, Grim-2 a Hrim-2. Všechny výrazy znamenají Hrom a jde o moderní balistickou střelu krátkého doletu, kterou na Ukrajině začali vyvíjet už v roce 2003.

Dostřel měl být kolem 300 kilometrů, podle některých zdrojů více, a nést zhruba půltunovou nálož. Vývoj se ovšem potýkal s nedostatkem financí (dobře ho shrnuje článek na The Drive). V roce 2016 byla údajně střela vyzkoušena, o rok později pak vzniklo i vozidlo, ze kterého měla být odpalována v provozu.

V roce 2019 se uvádělo, že během roku 2022 by mohl být systém nasazen v ukrajinské armádě. Ale Zelenského administrativa nakonec od projektu v podstatě ustoupila (objednala pouze jednu baterii na zkoušky, ne k ostrému nasazení). Zelenskyj byl tehdy ve vztazích k Rusku pro deeskalaci…

Není vyloučeno, že projekt nakonec získal plnou vládní podporu znovu a práce na něm v tichosti běžely na plné obrátky. Možná mohl pomoci i některý zahraniční partner. Kdyby tyto zbraně byly schopné nasazení, Ukrajina by jich nejspíše měla velmi omezený počet. Ovšem kolik přesně by jich mohlo být? Jaké mají parametry? A kam by mohly zamířit příště? Ruské velení má o čem přemýšlet.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované