Hlavní obsah

Konec modrého éčka. Tyran prohrál válku prohlížečů, dodnes děsí vývojáře

Foto: Wikipedia, Seznam Zprávy, Shutterstock.com

Internet Explorer končí, Microsoft jej už nebude nadále podporovat.

Reklama

26. 6. 19:09

Celou dekádu byl pro uživatele symbolem internetu. Pro ajťáky se však naopak Internet Explorer stal snad nejvíce nenáviděným softwarem na webu. Podívejte se, jak prohlížeč Microsoftu vystoupil na vrchol a proč musel být sesazen.

Článek

Pamatujete si ještě na Internet Explorer? Pro většinu lidí je to taková ta modrá ikonka, přes kterou se dostali na internet. Pokud jste ale vývojář, máte nejspíše na toto „modré éčko“ nebo „íéčko“ úplně jiné vzpomínky. Možná dokonce noční můry.

V červnu 2022 Internet Explorer skončil. Přesněji řečeno společnost Microsoft oznámila ukončení jeho podpory. Už nebudou Explorer vylepšovat, opravovat bezpečnostní ani funkční chyby a poskytovat technickou podporu. Běžní uživatelé ale žádnou změnu nezaznamenali. Microsoftu se totiž musí zatleskat za to, jak hladce se mu povedlo převést uživatele na úplně jiný prohlížeč, aniž by si toho většina z nich vůbec všimla.

Tento „milník“ nám ale může posloužit jako záminka k napsání „nekrologu“ Internet Exploreru. A můžeme si tak připomenout vzestup, vládu a pád tohoto „internetového tyrana“.

Naskočení do rozjíždějícího se vlaku

Internet je mnohem starší projekt, než si leckdo myslí. Armádní a akademické prehistorie se ale nás obyčejných uživatelů moc netýkaly. Pro nás se internet objevil už pěkně v jednom balíčku i s webem a e-mailem. Skutečná online historie se začala psát až v polovině 90. let, kdy celosvětová síť naplno vstoupila do firem, škol a domácích počítačů.

V roce 1994 opanoval pole prohlížečů Netscape Navigator. Ukázal světu web plný barev, obrázků, animací a interaktivních prvků.

Foto: Wikimedia/Netscape

Netscape Navigator 1.2 běžící na systému Windows 3.1.

Softwarová firma Microsoft v té době měla prakticky monopolní postavení na trhu s operačními systémy pro osobní počítače. Microsoft si uvědomoval, že je internet důležitým fenoménem, který nelze ignorovat. A protože právě připravoval svůj přelomový operační systém Windows 95, rozhodl se do něj zařadit svůj vlastní internetový prohlížeč.

Firma Spyglass prodala Microsoftu za dva miliony dolarů licenci k prohlížeči Spyglass Mosaic. Microsoft trochu upravil kód, lehce změnil uživatelské rozhraní a takto upravený Mosaic zařadil do svého nového systému Windows 95 pod názvem Microsoft Internet Explorer (MSIE). Legenda byla na světě.

Foto: versionmuseum.com

Internet Explorer 1.0 ve Windows 95 zobrazující výchozí stránku msn.com (1995).

Výchozí prohlížeč ovládl trh

Internet Explorer se měnil poměrně rychle. Během roku byla venku už jeho třetí verze. Podíl uživatelů byl ale zanedbatelný. Většina pořád dávala přednost vyspělejšímu a stabilnějšímu Netscape Navigatoru.

Postupně vylepšovaný a dospívající prohlížeč nicméně lákal stále více lidí. Integrace Exploreru přímo do systému Windows zabrala. Noví uživatelé neměli důvod instalovat jiný prohlížeč a v roce 1998 poprvé statistiky ukázaly vyrovnané zastoupení Exploreru a Netscapu.

A u 50% podílu to nezůstalo. Popularita „modrého éčka“ dále raketově rostla a začala se psát jeho zlatá éra, trvající celé dlouhé desetiletí. Na jejím vrcholu, v letech 2001 až 2005, tvořily návštěvy webových stránek prostřednictvím Exploreru přes 90 procent veškerého celosvětového provozu, v některých oblastech i přes 95 procent. MSIE se stal výchozím předinstalovaným prohlížečem také na počítačích Apple a zdálo se, že drtivou dominanci Microsoftu už nic nedokáže zlomit.

Bylo to ovšem jen zdání. Paradoxně sám Microsoft velkou měrou přispěl k tomu, že stejně rychle, jako jeho prohlížeč vystartoval na vrchol, z něj po deseti letech nadvlády začal prudce padat.

Během let 2008 až 2014 klesl jeho podíl až k zanedbatelným 10 procentům a od té doby dál míří k hodnotám blízkým nule. Pokud máte pocit, že jste už o „konci Internet Exploreru“ několikrát četli, neklame vás paměť.

Během svého pádu si Internet Explorer prožil několik menších skonů a utržil mnoho porážek. Poslední roky už se dají považovat za klinickou smrt, a proto ono ohlášené ukončení podpory není příliš zásadní zprávou. Prohlížeč nás v mnoha ohledech opustil již před lety.

Noční můra pod kapotou

Každý prohlížeč webových stránek má v zásadě dvě části. Obdélník, v němž je zobrazen obsah načtené webové stránky, a pak všechno kolem něj. Ovládací prvky, navigační tlačítka atd.

A v tom velkém obdélníku uprostřed, ve kterém právě nejspíše čtete tento text, sídlí „motor“ (anglicky engine), který vykresluje stránky. Webové stránky nejsou uloženy ve své konečné podobě. Jejich obsah je záměrně popsaný pomocí poměrně vágních příkazů. To umožňuje zobrazení stránek na různých displejích. Teprve v prohlížeči z příkazů onen „motor“ sestavuje výslednou podobu.

Microsoft Internet Explorer neměl žádné zásadní problémy se zbytkem aplikace. Ale ten „motor“ – tedy samotné vykreslovací jádro prohlížeče – byl zdrojem velkých problémů a kontroverzí.

Válka prohlížečů

Problémy Internet Exploreru a jeho následný pád byly důsledek souboje mezi dvěma neslučitelnými světy. Na jedné straně uzavřeným softwarem korporace, jejíž vlastní kód je neveřejný a chráněný copyrightem. Na druhé straně světem otevřeného softwaru, open source kultury a všudypřítomného sdílení a spolupráce.

Právě v otevřeném prostředí vznikly zásadní internetové technologie a touto otevřenou komunitou jsou stále organizovány a řízeny všechny klíčové struktury. Microsoft zvyklý na dominantní postavení na trhu zde tvrdě narazil se svou snahou přizpůsobit si web ke svým potřebám a ke svému obrazu.

Nejzásadnější verzí byl Internet Explorer 6 z roku 2001, který brzy zcela opanoval tehdejší web. Šestka byla nejdéle sloužící verze a i po dvou desetiletích na ni můžete narazit. Především v korporátním prostředí, kde vznikla spousta řešení na míru. A ta vyžadovala právě tento konkrétní prohlížeč.

Foto: versionmuseum.com

Internet Explorer 6.0 byl výchozím prohlížečem nově uvedeného systému Windows XP (2001).

Mezi vývojáři webů ale žádná velká radost nepanovala. Většina běžných tvůrců webů při vyslovení jména „Internet Explorer“ lezla po zdech. Nejčastějším tématem tehdejších diskuzí byly „hacky pro MSIE“. Tedy vymýšlení speciálních příkazů, které měly zajistit, že se stránka zobrazila dobře ve všech prohlížečích.

Foto: Petr Staníček

Ukázka tzv. CSS hacku: díky různým vrtochům Internet Exploreru při interpretaci kódu bylo možné vytvořit speciální instrukce pro různé verze prohlížeče MSIE. V této ukázce jsou ukázány některé metody. Protože Internet Explorer na rozdíl od ostatních prohlížečů ignoroval podtržítko, bylo možné tomuto prohlížeči vnutit jiný styl, a tím „kompenzovat“ jeho unikátní vrtochy.

Odklon Microsoftu od standardů, chyby a nestandardní chování jejich prohlížeče byly tak rozsáhlá oblast, že na téma těchto „hacků“ vycházely celé knihy a pořádaly se soutěže v co nejlepším obcházení a řešení nejzapeklitějších chyb MSIE. Mnoho webových vývojářů, kteří tuto dobu pamatují, z ní má dodnes noční můry.

Všichni proti Microsoftu

Ačkoli byl Microsoft od začátku členem mnoha standardizačních organizací, snažil se v nich většinou prosazovat především svá vlastní řešení. Pokud se mu výsledné odhlasované normy a doporučení nelíbily, jednoduše je ignoroval.

Jenže tohle nebyla dlouhodobě udržitelná strategie. Microsoftu všechna jeho moc a vliv nestačily na poražení ideálů internetové komunity. Nedokázal si přizpůsobit internet k obrazu svému. Co se ovšem Microsoftu podařilo dokonale, bylo sjednotit své odpůrce.

Pokud vývojář dodržel standardy, fungovaly webové stránky stejně ve všech prohlížečích. Kromě Internet Exploreru. Pro něj bylo potřeba vymyslet vlastní, často komplikované řešení.

Právě na vrcholu největší slávy MSIE, kolem roku 2003, se začala rodit spousta nových standardů, technologií i firem, které nakonec společnými silami položily Microsoft s jeho prohlížečem na lopatky.

Netscape založil organizaci Mozilla, z níž se stal důležitý hráč – dala vzniknout prohlížeči Firefox a dodnes se významně podílí na vývoji nových webových technologií. Byla tu Opera, ve své době velmi populární prohlížeč a v některých zemích dokonce na dlouhá léta vůbec nejpoužívanější.

Přidal se Apple, který nebyl spokojen s MSIE a začal také vyvíjet vlastní prohlížeč Safari. Vznikla řada důležitých aliancí a významných standardů, kterými se web řídí dodnes, a především vznikla neuvěřitelná spolupráce mezi firmami, které by v normálním prostředí byly tvrdě konkurenčními.

Během pár let nastala paradoxní situace. Byla zde řada zcela odlišných prohlížečů – Firefox se svým jádrem Gecko, Opera s vlastním jádrem Presto, nový prohlížeč Applu Safari, opět s odlišným jádrem WebKit, a několik dalších. Protože ale tyto prohlížeče dodržovaly standardy, zobrazovaly se v nich webové stránky prakticky stejně. Jediný, kdo se odlišoval, byl Internet Explorer.

Pokud vývojář na webových stránkách použil standardní konstrukce, fungovaly víceméně shodně ve všech prohlížečích. A pro zobrazení v Internet Exploreru se muselo do kódu naroubovat nějaké náhradní, často poměrně obskurní řešení.

MSIE 6 sice bylo poprvé možné programově přepnout do tzv. „režimu standardů“, který dodržoval všeobecně uznávané specifikace mnohem lépe, ale i ten byl stále byl plný chyb a odlišností. Navíc v něm pak zase nefungovaly ty nestandardní doplňky, které si vývojáři zaměření čistě na MSIE zvykli hojně používat. Klín mezi Microsoft a zbytek sjednoceného světa se začal zarážet stále hlouběji.

Pád tyrana uspíšil Chrome a smartphony

Internet Explorer začal ztrácet podíl. V roce 2007 uvedl Apple svůj první iPhone a odstartoval tak éru mobilních prohlížečů. Na počátku trochu pohrdavě vysmívané chytré mobilní telefony se bleskurychle ukázaly nejsvižnější štikou v rybníce, ale Microsoftu jeho koketování s vlastní mobilní platformou, ani partnerství s kdysi významnou Nokií moc nevyšly.

V roce 2008 pak Google představil svůj vlastní prohlížeč Chrome postavený na open-source jádru. To znamenalo, že kdokoli další mohl jejich jádro použít, upravovat, připomínkovat, spolupodílet se na jejich vývoji. A především bylo chování otevřeného software detailně zdokumentované a naprosto předvídatelné.

Foto: Chrome Blog

První verze prohlížeče Chrome z roku 2008.

Což se o MSIE a jeho „motoru“ Trident (MSHTML) říci nedalo. Samotné jádro bylo uzamčenou černou skříňkou, do které nikdo nemohl nakouknout, natož zasahovat, a zůstalo zcela pod kontrolou Microsoftu. V roce 2011 zastoupení MSIE kleslo pod 50 procent a o dva roky později už pod 30 procent. Tuto hranici naopak překročil nejrychleji rostoucí prohlížeč Chrome, a definitivně tím potvrdil nový směr rozvoje webových prohlížečů.

Microsoft se pokoušel pověst svého prohlížeče zachránit například i kampaní, která si dělala legraci jak ze sebe, tak z kritiků Internet Exploreru. Ale pád byl nezastavitelný a Microsoftu nezbylo, než uznat porážku.

Microsoft se tedy rozhodl k razantnímu kroku: opustit MSIE a nahradit jej prohlížečem zbrusu novým. Projekt původně ohlášený v roce 2014 pod kódovým jménem Spartan se zhmotnil o rok později s novými Windows 10 jako Edge.

Jádro vycházející z původního Tridentu bylo zásadně upraveno a pojmenováno EdgeHTML. Microsoft v něm opustil mnoho svých rozšíření – nadále už nebyly podporovány technologie jako ActiveX nebo Silverlight – a naopak se zaměřil mnohem důsledněji na dodržování standardů, aby snesl srovnání s konkurenčními prohlížeči. To se mu podařilo poměrně dobře. Stránky byly v Edge už zobrazovány velmi podobně jako v ostatních prohlížečích a rozdíl proti starému MSIE byl v určitých případech obrovský.

Současně si Microsoft připravil plán postupného nenápadného přechodu z MSIE na Edge a výhledově definitivní ukončení podpory původního prohlížeče. Nejprve byl uživatelům Edge doporučován, pak jej dostali přednastavený jako výchozí, pak byli při spuštění MSIE rovnou automaticky přesměrováni do Egde a vynutit si spuštění starého MSIE začalo být trochu komplikované. A ve finále už bude zcela znemožněno i to – a v nových Windows MSIE spustit ani nepůjde.

Foto: Microsoft

Vlevo logo Internet Exploreru, uprostřed původní logo Edge (2015), vpravo nové logo Edge (2019).

Je třeba uznat, že tato sedm let trvající pomalá migrace byla provedena velmi dobře a hladce. I díky podobnému logu, které v případě Edge tvoří stále stylizované malé „e“ ve víceméně modrých odstínech, mnoho uživatelů ani nepostřehlo, že vlastně změnili prohlížeč.

Tři malé smrti Internet Exploreru

Odcházení Internet Exploreru bylo dlouhé, pomalé a složené z několika „malých smrtí“. Tou první byl zvrat v roce 2008 zahajující rychlý sestup z vrcholu v následujících letech a nástup jiných prohlížečů, nejprve Firefoxu, později především Chromu. Ukázalo se, že na internetu jsou proprietární a uzavřená řešení nevýhodná. V mnoha případech se vyplácí používání otevřeného kódu. Ten umožňuje spolupráci i mezi přímými konkurenty. Dnes nejpoužívanější prohlížečové jádro Blink ostatně vzniklo úzkou spoluprací Applu a Googlu. A stále je spravované a vyvíjené všemi nejvýznamnějšími softwarovými firmami z celého světa. Uzavřené řešení Microsoftu se ukázalo nejméně životaschopné.

Konec dobrý, všechno dobré

Internet Explorer se mnoha vývojářům vryl do paměti jako nejhorší software, se kterým měli tu čest. Ale pár kladů se taky najde. V prvé řadě musíme vyzdvihnout, že se Internet Explorer významně zasloužil o rychlé rozšíření webu. Dnes je snadné zapomenout, že tehdy jsme si nové internetové nástroje nemohli jednoduše odněkud stáhnout – nebylo jak a čím. Kdo v počítači ještě neměl webový prohlížeč, musel si jej většinou sehnat v reálném světě na disketě nebo CD. Tím, že (počínaje Windows 95) dostali všichni prohlížeč předinstalovaný a dostupný na jedno kliknutí, se lidem vstup do online světa nesmírně usnadnil.

Vývojáři MSIE mají na kontě i spoustu vlastních a vylepšených webových technologií. Jakkoli často vznikaly účelově pro uzavřený ekosystém Windows, ty nejlepší z nich se nakonec ujaly a používají se dodnes i v ostatních prohlížečích.

A v roli veřejného nepřítele číslo jedna pomohlo „modré éčko“ spojit různorodou skupinu konkurenčních firem. Prohlížeč tak podnítil bezprecedentní spolupráci, která dala vzniknout webovým standardům a dodnes používaným nástrojům.

Poté, co Microsoft konečně uznal porážku, začal sám výsledků tohoto společného snažení využívat. Ano, s Internet Explorerem je opravdu konec. Nestalo se to ze dne na den, odcházení trvalo přes deset let, ale je to už konec definitivní. Budiž mu smetiště dějin lehké.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované