Zármutek ve Varech neměl šanci. Vyhrála láska k filmu, který léčí samotu

V posledních dnech 59. ročníku karlovarského festivalu návštěvníky neoslňovaly jen filmové hvězdy jako otec Stellan a syn Alexander Skarsgårdovi, ale také zrcadlo. Když se nepřirozeně velký, kulatý kus skla šikovně natočil ke slunci, odrážel paprsky tak silně, až měl člověk pocit, že se sám na chvilku proměnil ve hvězdu na červeném koberci.

Zrcadlo patřilo štábu filmu Raději zešílet v divočině, dokumentu na motivy stejnojmenné knihy Aleše Palána, jež se před lety stala literární senzací. Rozhovory s lidmi, kteří se rozhodli vyměnit výhody civilizace za život v divočině, čtenářům potvrzovaly romantické ideje o splynutí s přírodou, stejně jako podezření, že poustevničení vyžaduje šílenství v srdci. Takový život nikdy není zadarmo, ukazovali muži a ženy žijící v šumavských samotách, maringotkách, nebo na meteorologických stanicích.

Filmová podoba knihy, která si ve Varech odbyla premiéru v hlavní soutěži, potvrdila, že zájem o život mimo hranice Čechy stále fascinuje. A nejen je. Dokument režiséra Mira Rema zaujal i zahraniční porotce a vysloužil si v sobotu večer hlavní cenu Křišťálový glóbus.

„Tento festival mě už roky naplňuje energií nepřestat doufat, že to celé má smysl,“ poděkoval Miro Remo v závěru slavnostního ceremoniálu. I ostatní umělci, kteří se vystřídali na pódiu velkého sálu hotelu Thermal, při děkovných řečích sdíleli nadšení z Karlových Varů.

Mluvili o naději, kterou jim přináší film i možnost se setkávat v naplněných sálech za doprovodu publika, jež hosté ze všech koutů světa opakovaně popisovali jako mimořádně vřelé a otevřené.

„V polovině debaty se nám přihlásila tak třicetiletá žena a řekla, že ji před patnácti lety sexuálně zneužil tělocvikář,“ vzpomíná herečka Kateřina Falbrová na jednu ze zdejších projekcí Sbormistra, snímku, jenž po premiéře ve Varech vzbudil vlnu zájmu po celé republice.

Protagonistka filmu si za roli třináctileté sboristky čelící sexuálnímu násilí v závěru festivalu vysloužila zvláštní uznání poroty. „Byla jsem strašně ráda, že to ta žena řekla. Dokonce prohlásila, že je po několika letech terapie a že jí náš film možná pomohl víc,“ uzavírá Falbrová jeden ze svých nejsilnějších festivalových zážitků s dodatkem, že členové štábu v té chvíli plakali do mikrofonu.

I ukrajinský režisér Sergej Loznica, který přivezl tíživý snímek o stalinské totalitě nazvaný Dva prokurátoři, mluvil v rozhovoru pro Seznam Zprávy o naději. Na otázku, kde bere optimismus, odpověděl: „To má jednoduché vysvětlení. Natočil jsem film Dva prokurátoři. Pustil jsem ho v Cannes. Teď o něm spolu diskutujeme. Možná máme i budoucnost.“

Íránskému režisérovi Soheilu Beiraghimu příští týdny nemusí přinášet jen radost. Za film Bezpráví o dívce, která netouží po ničem jiném než možnosti veřejně zpívat, si z Varů odváží zvláštní cenu. V jeho domovské zemi, kam se prý plánuje vrátit, mu ale hrozí čtyři roky ve vězení.

Íránská vláda se film snažila zabavit, režisérovi sebrala majetek ve studiu a protagonisty Bezpráví postihla tresty - od pokut a zákazů vyjadřovat se na sociálních sítích až po možné vězení. I proto světovou premiéru organizátoři do poslední chvíle tajili. „Chtěl jsem režimu ukázat, že je pořád o krok za mnou. I když nám všechno zakážete, pořád dokážeme udělat i tak velkou věc jako natočit film. Nikdy nás nedoženete,“ řekl v interview Beiraghi.

Když pak v sobotu večer za doprovodu tlumočnice přebíral cenu, poděkoval íránským ženám za jejich odvahu. To ony mě naučily se nebát, řekl Beiraghi a vyzval sál, aby jim poděkoval vestoje.

Potlesk vestoje si na 59. ročníku Varů vysloužili také americká herečka Dakota Johnson a její lucemburská kolegyně Vicky Krieps, Peter Sarsgaard nebo jeho švédský protějšek Stellan Skarsgård. A Michael Douglas, který se na festival vrátil po 27 letech.

Dakota Johnson mluvila o potřebě lásky, Vicky Krieps demytizovala kult slávy a obrazu, který o sobě tvoříme na sociálních sítích. Měli bychom ho vyměnit za svobodu, myslí si herečka známá z filmů Nit z přízraků nebo Až na konec světa.

Sarsgaard citoval Václava Havla a chválil místní filmové fanoušky - že to myslel upřímně, bylo zjevné už z toho, jak dlouze se první den akce zdravil s diváky na červeném koberci.

Stellan Skarsgård se u kulatého stolu s novináři svěřil s nadějí, že světu svou prací snad přispívá alespoň maličko. „To, co dělám, může být jen lehký vítr vanoucí směrem, kde se vidíme takoví, jací doopravdy jsme,“ řekl herec známý z filmu Prolomit Vlny, sci-fi ságy Duna či televizní minisérie Černobyl. Přidal také vzpomínku na první setkání s režisérem Václavem Marhoulem, se kterým prý opilí poslali k zemi přesilu čtyř chlapů.

Michael Douglas vzpomínal na jiného českého režiséra - Miloše Formana. Svěřit mu rodinný poklad v podobě filmových práv na Přelet nad kukaččím hnízdem se původně zdráhal. Jak to dopadlo, už dnes víme. Padesát let po premiéře sledoval restaurovanou verzi filmu do posledního sedadla naplněný sál Thermalu. V publiku nechyběla ani Formanova rodina. „Jsem nesmírně rád, že s nimi můžu tenhle zážitek sdílet,“ prohlásil Douglas, který posléze od organizátorů festivalu převzal Křišťálový glóbus.

Když byl ve Varech oceněn poprvé, obdržel „oplatku“, původní místní trofej tvarem odkazující na sladkost, na níž se dodnes u stánku stojí fronty jen o něco kratší než ty před kinosály. Prezidentovi festivalu Jiřímu Bartoškovi dlouhá léta nedalo spát, že jedna z největších hvězd v historii akce nemá cenu, která se dá „pořádně čapnout“.

Výkonný ředitel přehlídky Kryštof Mucha a umělecký šéf Karel Och naplnili přání Jiřího Bartošky jen pár týdnů po jeho smrti. Ještě mu stačili říct, že s Douglasovým návratem to vypadá nadějně.

Není pochyb, že právě v květnu zesnulý prezident festivalu byl letos největší hvězdou Varů. To jemu organizátoři plnili i ta nejdivočejší přání. Jeho velkoformátové fotografie zdobily kolonádu, mladická hercova tvář svítila z triček návštěvníků podobně jako zrcadlo z filmu Raději zešílet v divočině, když na něj dopadly paprsky slunce. Dokument, ve kterém Bartoška chraplavým smíchem prokládá historky ze svého mládí, herecké kariéry i peripetií kolem organizování festivalu, dostal symbolickou cenu diváků.

Možná ještě o něco lepší ocenění, čísla od pořadatelů pro rok 2025: 10 festivalových dní, 128 133 prodaných vstupenek, 465 filmových představení. A nekonečně diskuzí o tom, že film je lék proti beznaději či samotě. Té šumavské i té, kterou chtějí v lidech zasévat násilníci nebo totalitní režimy.