Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Představte si, že jste utratili miliardy dolarů a využili tisíce člověkohodin těch nejbystřejších mozků planety a máte k dispozici technologii, která dokáže psát poezii, řešit diferenciální rovnice a vést sofistikované debaty o kvantové mechanice. A pak se rozhodnete, že dobrý způsob, jak ji ukázat co nejvíc lidem, je prostřednictvím hlášky: „Groku, ukaž mi tu ženu v bikinách.“
Ano, vítejte na přelomu let 2025 a 2026, kdy technologičtí komentátoři píší o tom, jak v následujícím roce AI změní svět, ale miliony lidí právě zjistily, že chatbot Grok, integrovaný do platformy X (dříve Twitter), umí a hlavně je ochotný svléknout na fotce libovolnou ženu do plavek. Stačí zadat příkaz a Grok, na rozdíl od svých puritánských sourozenců z OpenAI nebo Googlu, radostně vygeneruje „pikantní“ obrázek.
A Elon Musk, který to jako šéf společnosti xAI umožnil a schválil, na to reaguje pubertálními poznámkami a emotikony.
Nechme teď stranou morálku. Vážně. Jsem poslední, kdo by chtěl v tomto ohledu někoho školit nebo poučovat. Zapomeňme i právní aspekty a přijměme pro účely tohoto textu cynickou tezi, že jde o „neškodnou zábavu“ na digitálním pískovišti. I když přistoupíme na tuto hru, zůstane nám v ústech pachuť něčeho mnohem horšího, než jsou špatné mravy. Je to pachuť trapnosti.
Elon Musk, který kdysi definoval technologický optimismus a sliboval nám interplanetární budoucnost, se proměnil v digitálního provozovatele lunaparku pro puberťáky. Jeho „spicy mode“ v Groku, který měl být vlajkovou lodí boje proti cenzuře, je ve skutečnosti jen smutným pomníkem technologické dekadence.
A právě tady leží klíč k pochopení roku 2026. Nebude to rok, kdy AI převezme vládu nad světem. Bude to rok, kdy se AI stane společensky nepřijatelnou.
Vzpomeňte si na Google Glass. Už jste na ty elegantní brýle s obroučkami a malinkou kamerkou skoro zapomněli, že ano? V roce 2012 to byl technologický zázrak. Měli jste internet přímo v brýlích. Ale lidé, kteří je nosili – a mně v paměti uvízla hezká přezdívka „glassholes“ –, byli společností tak ostrakizováni, že technologie zmizela. Ne proto, že by nefungovala. Ale proto, že byla trapná. Nepříjemná. Iritující.
S generativní AI se děje něco podobného. Ukazuje se, že když odstraníte ony tak často zmiňované a kritizované „guardrails“ (jinak řečeno limity použití dané výrobci) a lidem „předhodíte“ technologii bez omezení, nedostanete rozkvět myšlení a idejí. Dostanete upocené vtipy mužů v šatně po zápase padelu.
Používat AI na tvorbu obsahu, textů nebo vizuálů se stává znakem lacinosti. Viděli jsme to před Vánoci. Firma udělá reklamu kompletně s použitím AI, a zatímco před rokem by jí všichni tleskali za inovativnost a kreativitu, teď jsme slyšeli: „Chtějí ušetřit, lidem berou práci a tvorbě duši.“ A přitom je to stále ta samá technologie. Jen atmosféra se mění.
AI hrozí, že se stane kulturně toxickou. A její použití nálepkou, se kterou se slušný člověk nechce spojovat. Podobně to bylo s blockchainem před pár lety – nesmírně zajímavá a v mnoha ohledech průlomová technologie byla tak zdevastovaná krypto kulturou a NFT podvody, že dodnes bojuje o legitimitu a relevanci.
Tohle je ta skutečná hrozba pro AI byznys. Ne regulace z Bruselu, ne žaloby od vydavatelských společností či filmových studií. Ale ztráta prestiže. Pokud se slovo „AI“ stane synonymem pro spamování sociálních sítí balastem, pak se z „technologie budoucnosti“ stane „technologie pro pitomce“.
Elon Musk, který tak moc bojoval proti cenzuře a „woke mind“ viru, nakazil svou vlastní platformu virem mnohem zákeřnějším: virem trapnosti. Jeho Grok měl být rebelský, měl říkat nepohodlné pravdy. Místo toho se stal nástrojem pro digitální zábavu na úrovni vtipů ze základky.
Co to znamená pro nás? Rok 2026 bude rokem rezistence. Budeme svědky renesance „human-made“ obsahu. Značka „nevyrobeno AI“ bude mít váhu jako „bio“ na regálu v supermarketu. Lidé budou ochotni platit prémiovou cenu za to, že text napsal člověk, že fotku vyfotil fotograf a že na firemním čísle mluvíte s někým, kdo má možná špatnou náladu, ale není to algoritmus.
Paradoxně je přitom v mnohém z výše jmenovaného AI objektivně lepší. Co to snadno prokáže, je - podobně jako u vína - „slepá degustace“. Ti samí lidé, kteří tvrdí, že AI obsah postrádá duši a lidskost, nedokážou obsah generovaný AI a lidmi od sebe odlišit. To jednoznačně prokazují studie.
Používat AI je a bude potenciálně výhodné, ale to nejdůležitější je nastavit pro ni pravidla. Aby technologie nechybovala a nebyla nebezpečná, aby nekontrolovatelně nelikvidovala pracovní trh, aby lidstvo neuvrhla svými schopnostmi a možnostmi do „existenciální krize“.
Proto už v roce 1956, když se na Dartmouth College v létě uskutečnil workshop nejlepších mozků na poli „umělé inteligence“ (i tento termín tam ostatně vznikl), byli mezi účastníky nejen počítačoví vědci, matematici a inženýři, ale také třeba filozofové a psychologové. Snaha byla, jak se říká. Kdo ale mohl tušit, že hlavní slovo bude mít pološílený miliardář s dětinskými nápady?
Technologický optimismus je křehká věc. Potřebuje hrdiny, potřebuje vize a potřebuje pocit, že směřujeme k něčemu vznešenějšímu. Svlékání hereček a influencerek na Twitteru do této kategorie bohužel nespadá.
Budoucnost je tady, ale je nerovnoměrně distribuovaná, zní slavná hláška americko-kanadského spisovatele Williama Gibsona z devadesátých let. Dnes to neplatí a budoucnost jménem generativní AI máme všichni v kapsách ve svých mobilních telefonech.
Takže ano, je tady. Jen se Elon Musk rozhodl, že nám ji nejdřív ukáže v plavkách.
