Odmítání žen je pryč, ukázala studie. Ale diskriminace žen i mužů trvá dál

Představte si dva identické životopisy. Stejné pracovní zkušenosti, stejné vzdělání, stejný věk. Jeden z uchazečů je ale zjevně žena, zatímco druhý má jméno mužské. Který z nich má větší šanci najít práci?

Tento typ experimentu je už od sedmdesátých let minulého století celkem oblíbený. Je relativně jednoduché jej provést. A elegantně odfiltruje skoro všechny námitky, kterými se lidé obvykle snaží dokázat, že to přece „nebyla žádná diskriminace“.

Když osobně mluvíte se dvěma uchazeči, můžete dát přednost muži před ženou z mnoha různých důvodů, které za diskriminaci považovat nelze. Stejně tak byste mohli dát přednost ženě, rovněž z důvodů, které třeba sami úplně neumíte popsat: intuice, lepší dojem, lépe zapadá do vize budoucího kolektivu apod.

Jenže nic z toho u papírového životopisu nevidíte. Jsou to dva identické dokumenty, jen na jednom z nich je napsáno Jan a na druhém Jana. Takže pokud mužská varianta dostane více odpovědí, můžeme to brát jako jasný příznak diskriminace.

Tento měsíc vyšla metastudie, která shrnuje 44 let těchto experimentů. Metastudie je vědci obvykle považována za typ práce s vysokou vypovídající hodnotou. Pokud je provedena správně, měla by kombinovat významnost výsledků zařazených studií a tím snižovat nejistotu nebo eliminovat různé anomálie.

Tato metastudie,⁠ na které se podíleli vědci z Asie, USA, Nového Zélandu i Evropy, zahrnovala celkem 85 studií a přes 361 tisíc konkrétních individuálních měření. Ve výsledku potvrdila dobře známý jev, totiž že muži měli nad ženami při hledání práce výhodu po značnou část měřeného období.

Protože jde ale o dlouhodobou meta-analýzu, mohla zaznamenat i proměny situace. A tady se ukázal důležitý –⁠ a zřejmě pro mnohé nečekaný –⁠ trend: Kolem roku 2009 se situace prakticky narovnala.

Dokonce by se dalo říct, že nyní jsou mírně (ale opravdu jen mírně) diskriminováni muži. Nemělo by to být až tak překvapivé, píšou vědci: „Existují teoretické i empirické důvody pro to, očekávat, že diskriminace zejména žen bude méně rozšířená v současnosti než v minulosti.“

Fakt, že diskriminace žen je po roce 2010 v této fázi ucházení o práci prakticky neměřitelná, neznamená, že by stále k diskriminaci nedocházelo v konkrétních firmách, oborech nebo zemích. Ve výše uvedeném grafu ostatně vidíme, že je stále řada „koleček“ vysoko nad hodnotou 1. Stejně tak zase v jiných kontextech dochází k diskriminaci mužů (kolečka pod hodnotou 1).

To, že ženy již nejsou diskriminovány v rámci první fáze pohovoru –⁠ odpovědi na zaslaný životopis –,⁠ je sice dobrá zpráva, ale samo o sobě to neznamená, že tím došlo k eliminaci diskriminace. Před tímto výkladem ve své studii přímo varují i její autoři: „Rozhodně nechceme, aby někdo vykládat tuto meta-analýzu jako důkaz, že bylo dosaženo rovného zacházení se ženami. (…) A rozhodně to neznamená, že všechna odvětví a organizace jsou prosty předsudků.“

„Tato studie se týká jen prvního stupně přijímacího řízení, tedy pozvání na pohovor,“ zdůrazňuje Klára Kalíšková, ekonomka působící na FIS VŠE v Praze a v think tanku IDEA při CERGE-EI. Připomněla, že také v Česku máme měření z roku 2015, které ukázalo, že v této fázi k diskriminaci žen u nás nedochází, a to ani v období mateřství.

„Ale to určite nedokazuje, že bychom v ČR neměli genderovou diskriminaci na trhu práce. To, že jsou ženy stejnou, nebo v některých případech i vyšší měrou zvány na pohovory, ještě neznamená, že častěji danou práci dostanou, že za ni dostanou zaplaceno stejně dobře jako muž na stejné pozici, nebo že mají stejnou šanci na kariérní postup,“ dodává.

Tyto další typy diskriminace se ale hůře měří. Vytvořit dva prakticky totožné životopisy je snadné. Ale vytvořit dva ve všech ohledech srovnatelné kandidáty třeba v rámci výběrového řízení na vedoucí pozici v rámci firmy už je prakticky nemožné.

To připouštějí i autoři meta-analýzy: „Rozdíly mezi muži a ženami mohou přetrvávat v postupu na vedoucí pozice, v odměnách za práci, kariérní postup, pozastavení kariéry kvůli rodičovství nebo v tom, jak často se jich týká obtěžování na pracovišti.“

Co zkoumat lze, jsou rozdílné odměny nabízené stejným zaměstnavatelem za stejnou práci. „V ČR máme jednu z nejvyšších úrovní nerovností v odměňování žen a mužů na stejné pracovní pozici a na stejném pracovišti,“ připomíná Kalíšková. „Zatímco v zemích západní Evropy se rozdíly v odměňování žen a mužů na stejné pracovní pozici pohybují nejvýše okolo 5 %, v České republice jsou ženy za stejnou práci u stejného zaměstnavatele odměňovány v průměru o 11 % méně než muži.“

Studie nicméně poukázala na povzbudivý trend: Diskriminace žen na pracovišti klesá, alespoň v nějaké fázi přijímacího řízení. A to dokonce rychleji, než lidé očekávají. Součástí studie byly totiž i predikce laiků a odborníků ohledně toho, jak výsledky dopadnou. A všichni byli nálezem příjemně překvapeni.

„V České republice je stále silným faktorem pro posuzování uchazečů a uchazeček v řadě profesí skutečnost, že zaměstnavatelé mohou očekávat v určité věkové kategorii mateřskou pauzu,“ připomíná právnička a odborářka Šárka Homfray. „Byla bych tedy opatrná s domněnkou, že zjištěný pozitivní trend se projevuje i v České republice. Každopádně jde o zajímavá zjištění, protože každý byť drobný postup ke snížení genderové segregace pracovního trhu je žádoucí a prospěšný pro celou společnost.“

„Vědecký tým, který studii zpracoval, si byl vědom toho, že zkoumá jen jeden okamžik pracovního procesu, a tedy není důvod brát studii a její závěry jako zcela vyčerpávající,“ vysvětluje Homfray. Upozornila také na důležitou součást výsledků: „Nepříliš překvapivý mi přijde závěr, že na vstupu zejména do feminizovaných pozic by mohli být diskriminováni muži, není důvod se tvářit, že feminizované pozice jsou výrazně feminizované jen proto, že se do nich muži ani nepokoušejí vstoupit.“

Studie totiž řeší i problematiku diskriminace mužů v rámci povolání, která jsou typicky spojovaná s ženami: zdravotní sestry, učitelky v mateřské školce apod. Zatímco diskriminace žen v „mužských“ oborech postupně klesla a dostávají dnes stejné množství pozvánek k pohovoru, muži čelí v „ženských“ oborech stále podobné, nebo dokonce výraznější diskriminaci než v minulosti.

„Některé firmy zřejmě reflektovaly dlouhou historii diskriminace žen a snaží se ji napravit, ale zapomínají to samé udělat i u mužů, kteří se ucházejí o pozice, které pro muže nejsou typické,“ všímají si autoři studie.

Dalším vysvětlením je i změna obecného povědomí v populaci: „V minulosti byla rozšířená představa, že ženy jsou méně kompetentní, ale tato představa již z průzkumů veřejného mínění vymizela. (…) Ale stále přetrvává představa, že muži jsou méně komunikativní než ženy, nejenže nemizí, ale dokonce se ještě prohloubila.“

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.

Oprava: V článku jsme opravili nepřesnost v popisku obrázku ze studie.