Hlavní obsah

Tlaku Kremlu se nepoddám, líčí ruský finančník po vazbě na Pankráci

Foto: Ondřej Koutník

Ruský podnikatel Vitalij Ginzburg se na začátku února dostal po dvou letech na svobodu. Získal roční azyl a kvůli obavám o život se nemusí vracet do Ruska, kde ho chtějí trestně stíhat.

Reklama

6. 3. 18:12

Ruský podnikatel a kritik Putinova režimu Vitalij Ginzburg získal v Česku roční azyl. V rozhovoru pro Seznam Zprávy vypráví svůj příběh o tom, jak se z prominentního obchodníka stal nenáviděným mužem ruské moci.

Článek

Psal se říjen roku 2019, venku panovalo sychravé počasí. Zasmušilá podzimní atmosféra byla i uvnitř vazební věznice, kde jsme se tehdy s Vitalijem Ginzburgem poprvé potkali.

Seděl v kukani, ve vězeňském mundúru, oči mu těkaly. Jeho odpovědi jsem si zapisoval do notesu, diktafon ani mobilní telefon mi vězeňská služba na setkání s Ginzburgem nepovolila.

Pětašedesátiletý ruský obchodník ve vazbě na Pankráci čekal, jak české úřady vyhodnotí žádost ruského státu o jeho vydání do země. Ruští vyšetřovatelé jej vinili z podvodů a tamní instituce na Českou republiku tlačily, aby ho vydala k trestnímu stíhání. V lednu 2019 jej na příkaz ruských soudů zatkla na Letišti Václava Havla česká policie.

On se bránil, že vyšetřování je účelové a že v případě vydání do Ruska mu půjde o život. Tvrdil, že se zprotivil kremelskému režimu prezidenta Vladimira Putina poukazováním na jeho nedostatky a korupci. České orgány požádal o mezinárodní ochranu.

Nejsem Matka Tereza

Tehdy Ginzburg netušil, že za pankráckými mřížemi stráví celé dva roky. Tato etapa však z jeho pohledu skončila na přelomu ledna a února „happy endem“. České Ministerstvo vnitra uznalo, že Ginzburga by v Rusku potkal dost možná tvrdý proces, a raději mu udělilo roční azyl. Na začátku února opustil brány pankráckého vězení.

Když jsme se před několika dny sešli znovu, už ne ve vězení, ale v jeho pronajatém bytě na pražských Vinohradech, atmosféra byla o poznání uvolněnější.

Čeští úředníci kritizují ruskou korupci

V české vazbě skončil Vitalij Ginzburg v lednu 2019, kdy ho na příkaz ruských úřadů zatkla policie na ruzyňském letišti. Na Pankráci strávil dva roky, propuštěn byl na začátku února.

České Ministerstvo vnitra mu dalo v jeho obavách za pravdu. V závěru rozhodnutí napsalo, že podnikateli Ginzburgovi by v případě návratu do vlasti hrozilo „přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy“.

„Správní orgán je nucen konstatovat, že v případě jmenovaného nelze vzhledem k míře korupce prakticky ve všech sférách ruské společnosti, včetně vězeňského systému, obecně tvrdých podmínek ve věznicích, a omezenému přístupu ke zdravotní péči vyloučit nelidské zacházení spočívající právě v omezení či odepření přístupu ke zdravotní péči,“ uvedli pracovníci odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra.

„První, co jsem po opuštění věznice udělal, byl telefonát manželce. Oba jsme měli obrovskou radost, celé ty dva roky se mnou velmi prožívala. Žije raději ve Francii, v Rusku by to pro ni nebylo bezpečné,“ vypráví Ginzburg nadšeně.

Proč jeho příběh sledujeme?

Vitalij Ginzburg není černobílá postava. Na jedné straně jde o movitého podnikatele, který v Rusku přes dvě desetiletí podnikal a vydělal až několik miliard korun. Do značné míry tedy se státními složkami musel vycházet. Dodával IT řešení pro významné stavební projekty od moskevského metra přes stadiony pro fotbalové mistrovství světa až po výstavbu kosmodromu Vostočnyj.

Sám o sobě říká, že není žádnou Matkou Terezou. V určité chvíli však už podle něho korupce a tlak státní sféry v daných projektech dosáhly takové míry, že se vzbouřil.

„Měl jsem firmu, která měla hodnotu kolem 100 milionu euro. Banky a úřady na mě zaklekly, konkurenčně mě de facto vyřadily ze hry. Před několika lety rozjely vykonstruované trestní řízení, kterým se mě chtěly zbavit,“ popisuje Ginzburg vývoj událostí posledních několika let.

Na straně druhé je jeho příběh zajímavý tím, jak ilustruje chování a postup ruské mocenské elity vůči lidem, kteří se zprotiví kremelským představitelům. Monitorovat takové případy je důležité například z důvodu, že ruským státem řízené společnosti mají zájem v České republice budovat strategické projekty – například jadernou elektrárnu v Dukovanech.

„Do Ruska se vrátit nemůžu. Když teď vyšlo najevo, že jsem v Česku dostal azyl, v ruských novinách o mně vyšly hanlivé články. Kdybych se tam teď vrátil, kdoví, zda bych se vůbec dostal ještě na svobodu,“ popisuje Ginzburg své obavy.

Palác pro Putina

Přestože se nepovažuje za opozičního představitele a označuje se primárně za podnikatele, už několikrát ve vězení i během nynějšího povídání se zápalem hovoří o příběhu vězněného opozičního vůdce Alexeje Navalného. Ne že by se k němu chtěl coby „vězeň z Česka“ přirovnávat, ale vysvětluje Navalného pohnutky k tažení proti Putinovi za cenu ztráty svobody.

„Spousta lidí si klepe na čelo, že je blázen, když se vracel z Německa do Ruska, kde ho vzápětí zatkli. Alexej Navalnyj ale není hlupák, byl to prozíravý krok. Samozřejmě riskantní, v sázce je jeho život, hraje o všecko. Díky tomu, že nezůstal v zahraničí, na sebe doma v Rusku upoutal pozornost. Teď ho zná téměř každý,“ vypráví Ginzburg ve svém vinohradském příbytku.

Podle Ginzburga upoutal Navalnyj pozornost širších vrstev společnosti odvahou vrátit se ze Západu domů, kde ho čekal rovnou nástup do basy. „Znám ruskou společnost a dovolím si říct, že kdyby vedl kritiku proti Putinovi ze zahraničí, na mnoho lidí by to působilo povýšeně. Protože kázat z pohodlí v zahraničí umí každý. Teď Rusové vidí, že svá slova myslí vážně, když je ochoten nechat se zavřít. Myslím, že jeho podpora bude neustále sílit,“ dodává Ginzburg.

Oceňuje zejména investigativní reportáž o miliardovém paláci na břehu Černého moře, který dle Navalného spolupracovníků skrytě vlastní prezident Putin (ruské úřady to odmítají).

„Navalného lidé chytře zveřejnili dokument o Putinově paláci až ve chvíli, kdy byl Navalnyj v Rusku zatčený. O to větší naléhavost film získal. Svým způsobem lze dokument považovat za jakýsi občanský manifest, pro Navalného a jeho podporovatele má obrovský význam. Lidé na základě dokumentu vyšli protestovat proti režimu, protože mají oprávněně pocit, že luxusní sídlo se postavilo i za jejich peníze. Víte, v Rusku moc zapomněla, jak věrohodně lhát,“ popisuje Ginzburg.

Sebrali mi peníze a čest

Vitalij Ginzburg plánuje žít částečně v Praze a částečně v jihofrancouzském Cannes, kde poslední roky žije jeho manželka. Disponuje i izraelským pasem. Z bezpečnostních důvodů se určitě nechystá do Ruska a ostatních postsovětských států. „Nechci to riskovat, v Evropské unii mám teď díky dočasné ochraně od České republiky určitou jistotu bezpečí,“ nastiňuje své další měsíce.

Navázal kontakt s právníky z Londýna, se kterými ladí další postup zejména proti ruské státní bance. „Státem kontrolovaná VTB mi svým postupem a chováním zničila byznys. Jak říkala Margaret Thatcherová: Chci zpět své peníze. A hlavně svou čest. Zatčení mě zničilo podnikatelsky a narušilo mi zdraví. Já se ale nevzdám,“ dodává.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované