Článek
Tokio se stalo dějištěm v pořadí 18. letní olympiády. Hry se poprvé v historii uskutečnily na asijském kontinentě.
O olympijské medaile soutěžilo v roce 1964 celkem 93 zemí.
Her se zúčastnilo celkem 5 140 sportovců. Na snímku příjezd amerického plaveckého týmu žen na tokijské letiště Haneda.
Letecký snímek hlavního stadionu Letních olympijských her roku 1964 – Národní stadion ve čtvrti Šindžuku v Tokiu.
Národní stadion zvenčí. Otevřen byl v roce 1958, k jeho uzavření došlo roku 2014. Následně byl zbourán, aby uvolnil místo pro nový národní stadion.
Olympijský oheň se na národním stadionu v Tokiu rozhořel 10. října.
Pochodeň na stadion přinesl devatenáctiletý student Jošinori Sakai. Muž, který se narodil v okamžiku, kdy atomová puma vymazala z map Hirošimu.
Argentinský ženský štafetový tým 4x100 m ochutnává sushi.
Sportovci se roku 1964 utkali v 19 sportech a celkem 163 soutěžích.
Sportovní gymnastka Věra Čáslavská se stala miláčkem japonských diváků. Na snímku hovoří v olympijské vesnici s atletkou Kiyoko Ono.
Momentka z publika.
Filmový režisér Kon Ichikawa během her natočil 169 minut dlouhý dokument (Tokyo Olympiad, 1965). Stejně jako Olympia Leni Riefenstahlové, která dokumentovala letní olympijské hry 1936 v Berlíně, byl Ichikawův film považován za kinematografický milník v dokumentární tvorbě. Je to jeden z mála sportovních dokumentů obsažených v knize 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete.
Celkem se rozdalo 163 medailových kolekcí, nejlepší byli v Tokiu Američané. Získali dvakrát tolik zlatých medailí než ostatní země dohromady.
Reprezentanti tehdejšího Československa, celkem 104 sportovců, přivezli domů 14 medailí, z toho pět zlatých. Na snímku soutěží gymnastka Hana Růžičková.
Olympijská cyklistická dráha Dadžioži. Jiří Daler porazil ve stíhacím závodě jednotlivců Giorgia Ursiho z Itálie o více než vteřinu a získal tak pro tuzemskou cyklistiku první olympijské zlato.
Olympijským vítězem ve vzpírání se v kategorii do 75kg stal ostravský rodák Hans Zdražila.
Věra Čáslavská získala v Tokiu svou historicky první zlatou olympijskou medaili.
Během následujících dní přidala další dvě a sesadila z trůnu gymnastickou královnu, nejlepší sportovní gymnastku světa, sovětskou rivalku Larisu Latyninovou.
O další zlato z cvičení na bradlech ji připravil pád při obtížném obratu. Mimo soutěž pak celou náročnou sestavu docvičila. Japonské publikum i celý svět začal Čáslavskou milovat.
Tou dobou ještě japonský korunní princ Akihito sleduje začátek maratonu. Po jeho boku sedí manželka Mičiko a jejich syn, budoucí císaře Naruhito.
Josef Odložil dobíhá pro stříbrnou olympijskou medaili v čase 3:39,6 v běhu na 1 500 metrů. Prvenství v tomto běhu získal světový rekordman Peter Snell z Nového Zélandu.
A zde již Josef Odložil, budoucí manžel Věry Čáslavské, na stupni vítězů.
Olympijská vesnice v Tokiu.
Zlatý americký olympijský vítěz v desetiboji z poslední olympiády (Řím, 1960) Rafer Johnson se her v Tokiu zúčastnil v roli komentátora.
Momentka z bazénu, z něhož se v roce 1964 lovily světové rekordy a hned osmkrát byla posunuta hranice lidských možností. Hlavní postavou plaveckého klání byla Australanka Dawn Fraserová, která získala v rekordních časech tři zlaté medaile. Fraserová byla rebelka: Přes výslovný zákaz trenéra pronikla na slavnostní zahájení. Před úvodními rozplavbami se do olympijské vesnice vrátila až nad ránem. Také se proslavila noční loupeží, když ukradla olympijskou vlajku před palácem císaře Hirohita. Byla zadržena, následně propuštěna bez trestu a císař jí vlajku věnoval jako suvenýr.
Při plaveckých závodech se poprvé na olympijských hrách použil plně automatický elektronický rozhodčí.
Národní sportovní hala v Jojogi navržená architektem Kenzem Tangem pro plavecké a basketbalové soutěže letních olympijských her 1964. Hala s dramaticky zakřivenou ocelovou střechou zavěšenou na dvou stožárech míchá západní modernismus s tradiční japonskou architekturou.
Sportovci si povídají přes plot mezi vesnicí mužů a žen v olympijské vesnici.
Československá atletka, sprinterka Eva Lehocká trénuje v Tokiu.
Maratonský běh měl v Tokiu suverénního vítěze – Abebe Bikilu z Etiopie. Bikila zvítězil už na letní olympiádě v Římě v roce 1960 v maratonském běhu v novém světovém rekordu 2:15:16.2 a ještě k tomu běžel úplně bosý!
Poprat se o další medaili přijel Abebe Bikila i do Tokia, šest týdnů před zahájením her však prodělal akutní zánět slepého střeva. I tak vítězství obhájil a dokonce stanovil nový světový rekord 2:12:11.2. (Na snímku z 21. října 1964 se olympijští maratonci zotavují z běhu.)
