Hlavní obsah

Třebíčský grafik natáčí dokument Tichá města, mapuje pandemii

Foto: Getty Images

Ilustrační snímek.

Reklama

17. 4. 22:47

Zřejmě v červnu dokončí svůj dokument Tichá města dvaatřicetiletý grafik František Polehla z Třebíče. Chce v něm zachytit současnou situaci spojenou s koronavirem pro svoji tříapůlletou dceru.

Článek

Autora k názvu inspiroval klid, který ve městech panoval v době zákazu vycházení po 21. hodině. Z původního záměru zachytit současnost v několika málo minutách se dostal ke snímku, který bude asi půlhodinový. Volně přístupný bude na youtubu a facebooku.

Sám by ocenil, kdyby pro něj někdo mohl dokumentovat dobu komunismu a revoluce z roku 1989, kterou sám nezažil. „Chtěl jsem to zachytit pro budoucí generace, aby si dovedly představit, co tato doba obnášela, jak to vypadalo, že byly mezi hranicemi kontroly, že do toho byla vtažena policie, další složky, armáda. A fronty se stály tak jako dřív, jen nově s rouškami a respirátory. Aby si to děti potom dovedly představit. Doufám, že ta doba pomine, a budou to vnímat už jen z dokumentů a fotek, že to nebudou pociťovat naživo,“ řekl František Polehla.

V dokumentu zachytil rozhovory s lidmi, kteří prodělali nemoc covid-19, podnikatele, kterým protiepidemická omezení znemožnila vydělávat, i ty, kteří díky pandemii dostali k podnikání nové možnosti. Natáčel i ve stanech, kde zdravotníci testují lidi na nemoc. „Velký dík patří sestřičkám třebíčské nemocnice, i v tom spěchu, který tam denně zažívají, se mně dokázali pár minut věnovat, dovolili mi tam natočit nějaké záběry,“ řekl Polehla. V odběrovém stanu vznikla i fotografie zdravotnice v ochranném obleku, která se stala značkou filmu. „Ten záběr vznikl snad během deseti vteřin, jen přeběhla před stanem. Říkal jsem si, že je to snímek pro tuto dobu typický,“ řekl Polehla.

Dokument vzniká bez sponzorů a dotací. „Vlastně jediné, co mě to stojí, je čas. Ale já spím denně stejně nejvýš čtyři hodiny, takže uspím manželku a dítě a můžu čas trávit nad filmem,“ řekl Polehla.

Osobně se s koronavirem neléčil, ani nikdo z jeho nejbližší rodiny. „Ale bydlím v domě, kde je 48 bytů a 140 lidí, a tam si tím prošel každý druhý,“ řekl Polehla. Vzhledem k tomu, že jeho dcera mohla ještě donedávna navštěvovat mateřskou školu, nedotkla se pandemie příliš ani chodu rodiny. „Říká, že se tam strašně těší, na kamarády, na paní učitelky. Vysvětlujeme jí, že to teď není možné, teď má náhradou babičky,“ řekl Polehla.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené