Hlavní obsah

Uhlí skončí dříve, než myslíme. Brzy zdraží a bude vyřízené, tvrdí Rovenský

Foto: Iveta Lhotská / MAFRA / Profimedia, Profimedia.cz

Od středy lidé z Greenpeace okupovali velkorypadlo v hnědouhelném lomu Vršany.

Reklama

5. 9. 18:56

Jan Rovenský zastupuje ve vládou ustavené Uhelné komisi, která má určit termín ukončení spalování hnědého uhlí, nevládní ekologické organizace. Když komise překročí některé mantinely, odejdeme z ní, říká.

Článek

Ekologický aktivista Jan Rovenský žije teď dvojí život. Jeden je ryze „zelený“, kdy vede nesmlouvavý boj proti fosilnímu energetickému byznysu, a druhý, daleko umírněnější, kdy s představiteli stejného odvětví vede dialog.

Syn známého chartisty Johna Boka je už patnáct let vedoucím energetické kampaně české pobočky hnutí Greenpeace. Ve středu byl u toho, když jeho kolegové v hnědouhelném povrchovém lomu Vršany u Mostu obsadili velkorypadlo a vyvěsili na něj transparent „Konec doby uhelné“. Stroj okupovali až do pátku, aby tím podpořili své snahy o rychlejší konec těžby a spalování uhlí v Česku. Kampaň pokračovala o víkendu demonstrací aktivistů z mnoha spolků před údajně „nejšpinavější“ českou elektrárnou v Počeradech.

Ale Jan Rovenský není jen pouhým aktivistou, od loňska totiž spolu s dalšími 18 lidmi sedí ve vládou zřízené Uhelné komisi, která by měla kabinetu doporučit, jak rychle by se Česko mělo odklonit od spalování uhlí. Dokonce je spolupředsedou jedné ze tří pracovních skupin, a to té, která se zabývá stanovením parametrů pro útlum zdrojů. Jeho kolegy v Uhelné komisi jsou například ministři Karel Havlíček a Richard Brabec nebo šéf ČEZ Daniel Beneš.

Když Jan Rovenský uvažuje o svých dvou současných veřejných rolích, připouští, že jejich propojení může někoho i nadzvednout. „Doufám, že mě za ty Vršany z té komise nevyhodí,“ směje se. Avšak v rozhovoru pro Seznam Zprávy také říká, že politiku ve vztahu ke spalování uhlí vede všude stejnou.

Foto: Seznam Zprávy

Práci Uhelné komise brzdí vedle covidu i pracovní vytížení ministra průmyslu Karla Havlíčka, soudí Jan Rovenský.

Uhelná komise, v níž zasedáte, měla původně už během září doporučit scénář odklonu od uhlí. V jaké fázi teď jste?

Z hlediska objemu práce, který předpokládám, že by měl být komisí vykonán a vládě odevzdán, tak někde mezi půlkou až dvěma třetinami. Pokud jde o činnost první pracovní skupiny, která je zcela zásadní, protože má navrhnout rychlost útlumu uhelných elektráren a tepláren, tak tam ještě vlastně neskončila analytická práce, tam se ještě pořád dodělávají další scénáře.

Dosud není ani jasné, které scénáře se nakonec použijí. Část jich totiž zpracovalo Ministerstvo průmyslu, ty se potom nelíbily panu ministru Havlíčkovi a Svazu průmyslu a dopravy, začaly se tedy dělat dva nové. A teď není jasné, jestli se se budou tyto dva nové scénáře doplňovat daty z těch původních pěti, nebo jestli je budou doplňovat a „dozdrojovávat“ úplně novým modelováním. A tohle všechno spolyká strašnou spoustu času. Takže já si myslím, že v září určitě vládě nic důležitého ještě navrhovat nebudeme, i když by to bylo nepochybně žádoucí.

Čekání na Havlíčka?

Jak moc se na přibrzdění práce podílí pandemie covid-19 a nakolik nějaké další faktory?

Myslím, že covid-19 nás určitě nejméně na dva měsíce zbrzdil. Na jaře, kdy byl tvrdý „lockdown“, bylo pochopitelné, že se komise nescházela. A i když se nakonec podařilo rozběhnout online jednání první a druhé pracovní skupiny, tak to vliv nepochybně mělo. A to je pochopitelné a vcelku omluvitelné. Na druhou stranu poslední jednání pléna uhelné komise bylo počátkem června, kdy jsme se sešli na končící elektrárně v Prunéřově. Dodnes ještě není ani stanoven nový termín dalšího jednání tohoto pléna, tedy oné velké uhelné komise.

Co jste si s kolegy řekli v červnu v Prunéřově, kde se při zasedání komise také vypínala stará elektrárna Prunéřov I?

Pan ministr průmyslu Havlíček tam ještě poměrně kategoricky prohlašoval, že v září výsledky budou. Ale tempo té práce se od té doby vlastně nijak nezvýšilo. Řekl bych, že je skoro stejně pomalé, jako bylo v průběhu jara, v průběhu izolace.

A kde je ten důvod?

Vždycky je těch důvodů více, není to způsobené jen jedním faktorem, ale myslím si, že docela podstatný problém představuje právě Ministerstvo průmyslu a pan ministr Havlíček osobně. Na Ministerstvu průmyslu se totiž podle mě úředníci bojí udělat cokoliv bez toho, že by to pan ministr schválil. A pan ministr, upřímně řečeno, zcela zjevně nemá Uhelnou komisi na špičce svých priorit. A spousta věcí, které by se mohly dít i bez něj, na něj čeká.

A on na to podle vás nemá čas?

Já bych jej určitě z žádného zlého úmyslu nepodezíral, nemyslím, že by to nějak úmyslně sabotoval, ale chápu, že když vede dvě ministerstva současně a vedle toho je vicepremiérem, má toho nad hlavu. A asi to pro něj není tak úplně důležité, jako to je třeba pro pana ministra životního prostředí pana Brabce. Ten očividně v rámci komise pracuje velice usilovně. A jeho úředníci ty věci buď mají od něj schválené obratem nebo mají od něj delegovanou pravomoc a dělají to sami. A tento model bohužel na Ministerstvu průmyslu a obchodu nefunguje, aspoň při pohledu ze střední vzdálenosti.

Myslíte si, že alespoň do konce letošního roku se podaří najít nějaký konsensus ohledně termínu, kdy se hnědé uhlí v Česku přestane spalovat?

Když vidím dynamiku těch jednání a když vezmu v potaz, jaké jsou zájmy jednotlivých členů Uhelné komise, která je svým složením velmi výrazně vychýlena ve prospěch stávajících uhelných firem, tak mám o tom výrazné pochybnosti.

Je zapotřebí si uvědomit, že ačkoliv si původně pan premiér Babiš explicitně nepřál, aby v Uhelné komisi byli zástupci velkých těžebních a energetických firem, tak se do ní prostřednictvím různých oborových asociací, odborů, ale třeba i jako zástupci Ústeckého kraje nakonec dostali. Takže poměr sil je dnes velmi výrazně vychýlen ve prospěch zastánců co nejpomalejšího útlumu. Na to jsme upozorňovali už při vzniku komise, a poměr sil se nijak nezměnil. Takže najít konsensus, se kterým by souhlasili všichni, je podle mě v podstatě nemožné.

My jako představitelé ekologických organizací máme konkrétní představy, co by Uhelná komise měla schválit. A zatím to teda rozhodně nevypadá, že by se k tomuhle výsledku přibližovala, i když naděje umírá poslední.

Pokud je známo, chtěli byste velmi rychle zavírat ty hnědouhelné elektrárny, které odpovídají objemu vývozu elektřiny z Česka, přičemž chcete, aby se uhlí v elektrárnách přestalo úplně spalovat do roku 2030. Nejsou takové termíny naprosto nereálné?

Když se zeptáte některých ostatních členů komise na termíny, většinou se k nim nechtějí vůbec vyjádřit. My to říkáme otevřeně od začátku, jaké vidíme možnosti. Máme čtyři klíčové pilíře toho, co by Uhelná komise podle nás měla schválit, respektive doporučit vládě. První, to už jste zmínil, je rychlý útlum těch zdrojů, které Česká republika ke své energetické bezpečnosti nepotřebuje. To znamená ty, které odpovídají vývozu elektřiny. To je zhruba nějakých 2,5-3 GW instalovaného výkonu. Odpovídá to zhruba třem velkým uhelným elektrárnám. My si samozřejmě myslíme - a v tom nám komise už dala oficiálně za pravdu - že by se jako první měly vypínat zdroje s nejnižší účinností, respektive s nejvyšší emisní náročnosti. V zásadě ty nejstarší a nejšpinavější.

Které na prvním místě?

Ten seznam, a to je zajímavé, odmítla druhá pracovní skupina oficiálně sestavit, nicméně můžu prozradit, že my ho s kolegy z ekologického hnutí sestavíme neoficiálně. A úplně nahoře jsou pro nás z velkých elektráren Chvaletice a Počerady. Mimo jiné proto, že na rozdíl třeba od Prunéřova či Tušimic neprošly komplexní obnovou a nemají ani nějak zvlášť velké teplárenské výkony.

Ty by podle nás měly skončit v průběhu dvacátých let, ideálně do roku 2025. Naopak z těch uhelných zdrojů, který má životnost zajištěnu očividně nejdéle, jelikož je relativně nový a má nízké emise, je blok v Ledvicích. Takže ten by se z elektráren logicky zavíral úplně poslední.

Vedle elektráren jsou tu ale i teplárny, které jsou naprosto zásadní pro zásobování teplem ve městech.

Ano, to je ještě úplně jiný příběh, protože tam je samozřejmě účinnost ještě větší než u těch Ledvic. Teplárny mají obvykle účinnost spalování kolem 60 procent a více, protože dokážou využívat i odpadní teplo.

Prvním krokem by podle nás mělo být zavřít elektrárny, které svým výkonem odpovídají vývozu elektřiny. V druhém by mělo dojít k uzavření všech uhelných elektráren, to znamená těch, které vyrábějí pouze elektřinu, a to do roku 2030. A až třetí krok by bylo zavření tepláren, které vyrábějí kogenerační elektřinu a teplo, což je z hlediska náhrady vlastně největší problém, protože se týká třeba Mělníka, který zásobuje teplem půlku Prahy. Je jasné, že to prostě nezměníte ze dne na den, pokud uhlí nenahradíte plynem.

Ale my plyn jako náhradní palivo moc rádi nevidíme, protože je to také zdroj emisí CO2, byť poloviční oproti uhlí. Ale když započítáte emise metanu spojené s těžbou plynu a s transportem, v některých případech je tento zdroj dokonce i horší než uhlí, takže pro nás plyn není principiální řešení. Je jisté, že u tepláren se bude řešení problému hledat nejdéle a nejsložitěji, takže pro ně máme ten nejzazší termín vypínání rok 2035. A po tomto roce už by se v Čechách podle našich představ žádné uhlí těžit ani pálit nemělo.

Přesto zde převažují názory energetiků, podle nichž by termín měl být posunut za rok 2040, nejlépe na rok 2050.

Ano, tento scénář, který počítá s vypínáním do roku 2050, zpracovala první pracovní skupina po intervenci pana ministra Havlíčka a na základě explicitního požadavků Svazu průmyslu a dopravy. A tímto scénářem se potenciálně skrečovalo nebo doplnilo těch původních, a podle nás rozumných 5 scénářů. Pro nás je scénář s koncem 2050 zcela absurdní.

Diskuse o uhlí ve třech skupinách

Dvatenáctičlenná vládní Uhelná komise v čele s ministrem životního prostředí a ministrem průmyslu má zřízeny tři pracovní skupiny:

1) Pracovní skupina pro stanovení harmonogramu útlumu využití uhlí, a to v celkovém kontextu energetického mixu ČR a ochrany klimatu.

2) Pracovní skupina pro stanovení parametrů pro případný útlum zdrojů a problematiku legislativy.

3) Pracovní skupina pro identifikaci sociálních a ekonomických dopadů

Progresivní šéf ČEZ

Kdo podle vás v komisi nejvíce tlačí scénář s nejzazším koncem?

Kupodivu to není podle mě firma ČEZ, jsou to hlavně lidé kolem pana Tykače a jeho skupiny Sev.en Energy (patří pod ní i v úvodu zmíněný lom Vršany u Mostu, kde lidé z Greenpeace obsadili rypadlo - pozn. red.). Myslím si, že firma ČEZ k té věci přistupuje relativně pragmaticky a není ani tak zuřivě odmítavá, co se týče obnovitelných zdrojů. Nechtějí skončit na druhé koleji a dopadnout jako třeba s mobilními telefony finská Nokia nebo jiný byznys, který nechytil včas nový vítr.

Jakkoliv máme s ČEZ celou řad poměrně vyhrocených sporů, například ohledně výjimek pro jejich zdroje znečištění, celkově musím uznat, že šéf ČEZ Daniel Beneš v té debatě na straně průmyslu patří rozhodně mezi ty progresivnější hlasy. Dokonce bych řekl, že mezi nejprogresivnější.

Myslím, že už také v ČEZ pochopili, že uhlí nemá dlouhou budoucnost a ať česká Uhelná komise vymyslí a udělá cokoliv, ve skutečnosti konec nastane mnohem rychleji. Já si osobně myslím, že konečný rok, kdy se zavře v Čechách poslední uhelná elektrárna nebo teplárna, bude mnohem dříve, než jak ho my v komisi nakonec schválíme. Že uhlí v celé Evropě skončí někdy po roce 2030 nebo už v roce 2030, a to v souvislosti s novými cíli snižování emisí skleníkových plynů, také kvůli rostoucímu podílu obnovitelných zdrojů a dalších faktorů.

Už teď je vlastně to uhlí na hranici ekonomické udržitelnosti, některé zdroje nyní dokonce prodělávají. Když jsme byli v červnu na prohlídce končící elektrárny Prunéřov I, oni v té době nevyráběli. A sami říkali, že se to teď nevyplácí, protože elektřina je tak levná a emisní povolenky tak drahé, že by na tom jen prodělávali. A tento stav se v průběhu posledních dvanácti měsíců opakuje.

Předpokládáte, že ceny povolenek dále výrazně porostou?

Jsem si prakticky jistý. I když je teď krize, drží se zhruba na 30 eurech, což je nějaký bod zlomu. Během dalších 5 let vyleze cena třeba na 40 nebo 50 eur a v tom okamžiku prostě bude uhlí vyřízené. Jen část zdrojů se udrží. Dokud se nepodaří za ně najít náhradu, možná se to projeví zvýšením cen elektřiny v celé evropské oblasti. Ale myslím, že tím, že máme společný trh s Německem, a právě Německo na té náhradě velice intenzivně pracuje, nebude dopad tak dramatický. A fakticky to bude nejspíše tak, že kolem roku 2030 už nebude ekonomický únosné uhlí spalovat. Bez ohledu na to, co si které vlády v Evropě rozhodnou nebo co schválí česká Uhelná komise. Leda, že by stát spalování uhlí nějak dotoval, ale to se mi teda v případě uhlí zdá jako vysoce nepravděpodobné.

Nepoměr ve prospěch zastánců

V devatenáctičlenné Uhelné komisi jste dva zástupci „zelených“ nevládních organizací. Vedle vás ještě pan Koželuh ze Zeleného kruhu. Další lidé jsou v pracovních komisích. Nemají vás tam kolegové za nebezpečné „ekoteroristy“, jak je to v Česku celkem běžné?

Ta jednání jsou tvrdá, ale věcná. Jediný, kdo tam tímhle způsobem vnáší často, řekl bych úplně nevěcnou a zbytečnou ideologii, je pan poslanec Jan Zahradník. Jinak ty lidi si jdou v tomhle případě tvrdě za svým, ale dělají to věcně, pragmaticky a efektivně. Nemám pocit, že by tam naše pozice byla nějak špatná, nebo že by se s námi ostatní nebavili, nebrali nás vážně. Naše argumenty a připomínky se běžně vypořádávají, takže na tohle si stěžovat nemůžu. Ostatně s Danielem Benešem z ČEZ spolupředsedám druhé pracovní skupině.

Pokud vím, tak obdobná komise v Německu má dosti odlišné složení.

Ano, v Německu, které mimochodem mělo být pro vznik české komise vzorem, byl poměr sil rozdělen přesně na třetiny: třetina zastánců rychlého konce uhlí, včetně ekologických organizací, pak tam byla třetina lidí z uhelného průmyslu, tedy z oboru, který celkem otevřeně zastává spíš konzervativnější postoje k útlumu. A pak třetina, která v české uhelné komisi prakticky chybí, neutrální osobnosti z akademických kruhů. U nás tam je za akademické kruhy paní profesorka Jílková, která podle mě neutrální opravdu je, ovšem také pan profesor Hrdlička, který je jeden z nejzarytějších zastánců uhlí jakého v České republice znám. Je tam celkově velmi silný nepoměr ve prospěch zastánců spalování uhlí.

A proč jste tedy do komise vlastně šli, když váš pohled na věc může sotva převážit?

My jsme o tom měli velice živou debatu, teď nemyslím jen Greenpeace, ale celé ekologické hnutí, jestli nám to za to skutečně stojí. A stanovili jsme si nějaká kritéria, za kterých to pro nás ještě smysl má. A pokud by došlo k jejich překročení, tak z uhelné komise odejdeme. Ta kritéria nejsou veřejná, protože my bychom neradi naším konkurentům poskytli návod, jak se nás zbavit. Nicméně seznam máme a v situaci, kdyby se komise dostala úplně mimo jejich mantinely, bychom odešli.

Zatím v mantinelech je?

Zatím ano, protože zatím neproběhlo žádné zásadní rozhodování. Kromě jednoho, o kritériích útlumu, které ale přesně odpovídalo našim představám. ČEZ měl na to velice podobný názor, ale třeba Tykačovi lidé se zrovna kritéria útlumu snažili zuřivě „zabít“, tak jak byly schválené. Ale prohráli to. Takže tohle se povedlo, tam nebyl důvod si na něco stěžovat a uvidíme, jaké budou další rozhodnutí. Pokud nějaká budou vysloveně špatná, tak poděkujeme a odejdeme.

Hrozí mezera bez elektřiny?

Proslýchá se, že ve výsledku může být schválen nějaký termín ukončení spalování ve vazbě na dostavbu nového jaderného bloku v Dukovanech. Může tam nakonec být taková odkládací podmínka?

Tyhle názory se tam objevují, zatím se o nich nikdy nehlasovalo. Dokážu si představit, že hodně členů komise by to podpořilo. Pro nás je tato podmínka nesmyslná. Ne snad proto, že odmítáme stavbu nových Dukovan, ale hlavně proto, že ty dva časové úseky - ukončování spalování uhlí a výstavba nového jaderného bloku - nemají z našeho hlediska vůbec žádný průnik. My potřebujeme skončit s uhlím do roku 2035, ale to už je fakt jenom zlomek zdrojů, s většinou uhlí potřebujeme skončit do roku 2030. Dukovany budou v provozu nejdříve v roce 2035, ale když se o tom bavíte s lidmi, kteří jádro dělají, většinou říkají, že spíše 2040. Takže s nahrazováním uhlí nám fakt Dukovany nepomohou.

A právě proto zde bude asi tlak, aby uhlí skončilo po roce 2040.

Ano, to sice chápu, ale potom budou podle mě ti lidé možná velice překvapeni, až tady do roku 2030 všechny uhelné elektrárny pod ekonomickým tlakem skončí. A Dukovany mít ještě nebudeme. Promeškáme příležitost nahradit uhlí něčím, co by se dalo udělat rychleji a dřív, což jsou samozřejmě obnovitelné zdroje.

Když se podíváte na vlastní data ČEZu, fotovoltaika určitě a větrná energie tak zhruba hraničně vycházejí levněji než nové jaderné reaktory se státní pomocí. A když si představíte reaktory bez státní pomoci, je to potom ještě daleko výraznější rozdíl, samozřejmě v neprospěch jádra. Pokud stát tuto příležitost prošvihne a místo toho bude ty prachy cpát do přípravy Dukovan, tak tam mezi lety 2030 a 2040 může vzniknout docela nepříjemná mezera.

Strach z dalšího tunelu

Jako ekologičtí aktivisté máte své priority. Berete ovšem v potaz i jiné pohledy a jiné přirozené zájmy? Aby třeba regiony, kde se dnes uhlí těží, kde se vyrábí elektřina, našly nějaké jiné zdroje obživy? To jsou přece úplně klíčové věci.

To je ještě velmi mírně řečeno. Já si myslím, že bez spravedlivé transformace žádný konec fosilního průmyslu není v podstatě ani možný. Pokud bychom nedokázali fosilní zdroje nahradit sociálně citlivě, zejména vůči těm lidem, kteří se tím dneska živí, kteří uhlí těží nebo je spalují, a samozřejmě vůči spotřebitelům energií, povede to prostě k tomu, že veřejnost celý ten koncept odmítne a žádný konec uhlí nikdy nebude. Třeba i za tu cenu, že uhelný byznys bude přímo dotovaný státem. Což je mimochodem asi přesně to, kam se to snaží fosilní firmy na globální i evropské úrovni dostat. Snaží se to postavit tak, že to bude příliš složité a drahé, a tolik lidí kvůli tomu přijde o práci, že si to prostě nemůžeme dovolit. Ale tak to není.

Vy jste přesvědčen, že onu transformaci lze udělat sociálně citlivě, aby to lidé nějak dramaticky nepoznali na cenách za elektřinu a aby tu nebyly tisíce lidí nově nezaměstnaných?

V případě uhlí jsem si tím naprosto jistý. Pokud se bavíme o stoprocentní dekarbonizaci, to znamená, že skončíme i se zemním plynem a fosilními palivy v dopravě, tam to bude určitě složitější. Ale tam se také bavíme až o roku 2050, takže je na to daleko více času. Bez dalších nových technologií by uhlíková neutralita do roku 2050 skutečně znamenala docela výrazný zásah do života obyvatel. Minimálně v tom směru, že by byla třeba ekonomicky méně dostupná individuální automobilová doprava. Ale pokud se bavíme jen o uhlí, ze všech dat, které máme k dispozici, celkem jasně vyplývá, že s koncem uhlí k žádným sociálním katastrofám v regionech dojít nemusí. Ani co se týče cenových dopadů na obyvatele. Máme i důkazy ze zemí jako je Velká Británie. Může k tomu dojít , ale nemusí. Pokud ten stát se k tomu postaví opravdu zodpovědně, což v tomhle případě primárně znamená to, že se postará o horníky a lidi z elektráren.

Klíčové asi bude využití evropských peněz, které jsou k transformaci k dispozici.

To je naprosto zásadní. A myslím si, že to je jeden z hlavních konfliktů, které tady v téhle věci čekám, protože se jedná řádově o stovky miliard korun. Tak velké peníze sem z EU, ze strukturálních fondů, nikdy nepřišly a možná už nikdy nepřijdou. A myslím, že o ně bude velká pranice.

Zatím mám signály, že primárně o ně budou usilovat ty samé firmy, který na tom uhlí dnes „jedou“. A že ty prachy nepůjdou horníkům a městům a krajům, ale že se je budou snažit primárně vyluxovat Tykačův Sev.en, Křetínského skupina EPH a ČEZ.

Je to asi logické, že firmy hledají nové byznysové příležitosti, když o ty staré přijdou.

V zásadě ano, a já nemám ani principiálně problém s tím, že třeba ČEZ dostane peníze z modernizačního fondu. Tento fond je totiž primárně určen právě pro průmysl, takže to, že je dostanou, je úplně v pořádku. Ale je tu také Fond spravedlivé transformace, který je primárně určen právě pro zranitelné skupiny, které může konec fosilního průmyslu poškodit, což firmy nejsou. Když se podíváte na pana Tykače a jeho dividendy za posledních 10 let, tak ten skutečně nepatří mezi zranitelné sociální skupiny. Jeho zaměstnanci ano.

A nemám ani problém s tím, pokud ta firma vymyslí nějaký dobrý projekt, který zajistí nějaké trvale udržitelné zaměstnání pro lidi, pro stávající zaměstnance, a dostane na to prostředky. Co mi ale připadá nebezpečné, pokud ty firmy vyluxují peníze na projekty, které nebudou zajišťovat zaměstnanost v postižených regionech. Že se z toho toho stane pouze další vysavač na evropské peníze. A místo uhlí prostě budou vydělávat na evropských dotacích. A aby zde také nevzniklo něco jako dříve ROP Severozápad, což byl jeden z největších dotačních tunelů.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené