Článek
Kauza se datuje až do března roku 2016, kdy Böhmermann přednesl ve veřejnoprávní ZDF svoji kontroverzní báseň. V ní moderátor vylíčil tureckou hlavu státu jako někoho, kdo porušuje lidská práva, ale také sleduje dětskou pornografii a provozuje sex se zvířaty. Komik známý pro svůj provokativní humor se tím údajně snažil poukázat na rozdíl mezi ospravedlnitelnou kritikou a skutečnými urážkami.
Báseň způsobila diplomatickou roztržku mezi Berlínem a Ankarou. Erdogan se domáhal Böhmermannova trestního stíhání. Využil k tomu zákon z 19. století, jenž trestal urážku cizí hlavy státu až pětiletým vězením. Německé právo však ke spuštění vyšetřování vyžadovalo souhlas šéfky německé vlády. Ta ho nakonec udělila a báseň označila za „vědomě urážlivou“. Na kancléřku se vzápětí snesla vlna kritiky. Za svůj výrok se později omluvila a sama prosazovala zrušení článku 103, který trest za urážku zahraničního státníka zaváděl. Ke stíhání Böhmermanna nakonec nedošlo. V roce 2017 němečtí poslanci zákon skutečně zrušili.
V případě civilního řízení, jenž spor mezi Böhmermannem a Erdoganem také řešil, byla situace jiná. Hamburský soud potvrdil rozhodnutí soudu nižší instance, které zakazovalo komikovi opakovat pasáže z básně se sexuálními narážkami. Části s lidskoprávní tematikou mohly zůstat. Podle Böhmermannova právníka šlo o rozhodnutí v rozporu s uměleckou svobodu. Okolo celého případu se již od počátku vedly debaty, kam až sahá hranice svobody slova.
Böhmernann se v návaznosti na kritiku od Merkelové obrátil na soud. Po něm požadoval, aby zakázal kancléřce nadále kritizovat jeho báseň. Podle komika svým tvrzením o „vědomě zraňující“ povaze díla porušila zásadu neutrality. Soud však ve věci rozhodl negativně. Konstatoval, že by zákaz přicházel v úvahu, kdyby i nadále hrozilo opakování kritiky. Přestože Böhmemann se svojí žalobou neuspěl, Merkelová se zavázala k tomu, že již báseň kritizovat nebude.
Němečtí zákonodárci sice zákon ze svého právního řádu vyňali, podobná legislativa však není v Evropě, ale ani ve světě ojedinělá. Za urážku cizí hlavy státu hrozí pokuta, případně vězení hned v několika státech Evropské unie. Například v roce 2005 udělil polský soud pokutu vydavateli tamějšího satirického časopisu. Terčem jeho vtipu byl vysoký věk tehdejšího papeže a hlavy vatikánského státu Jana Pavla II.
Urážka za milion
Častějšími jsou ale zákony postihující urážku vlastní hlavy státu nebo státního úředníka. Takové zákony lze nalézt asi v polovině unijních států. Ve Francii může urážka prezidenta přijít až na milionovou pokutu. V některých zemích hrozí i několikaleté vězení. Rusko v březnu letošního roku schválilo zákon postihující urážku státní moci na internetu. Hned o pár týdnů později byl poprvé použit.
U nás se můžete dopustit přestupku za urážku státního úředníka, například sociální pracovnice nebo policisty. Horní hranice pokuty je 10 000 Kč. Pokud jde o prezidenta, na takový zákon česká historie pamatuje. Po rozpadu Československa byl ale zrušen. V roce 2016 se jej skupina poslanců v čele s komunistou Zdeňkem Ondráčkem snažila obnovit. Za jeho porušení navrhovali až roční vězení. Zákon ale nakonec neprošel.
