Hlavní obsah

Úspěch vs. štěstí Daniela Koláře: Zdravý člověk si spousty věcí neváží

Podívejte se na další díl pořadu Bez frází plus, jeho hostem byl tentokrát bývalý fotbalista Viktorie Plzeň a českého národního týmu Daniel Kolář. (Video: Bez frází, Seznam Zprávy)

 

Reklama

17. 4. 17:00

Hostem dalšího dílu pořadu Bez frází plus je bývalý fotbalista Daniel Kolář. Plynule v něm navazuje na svůj příběh muže, který zvládal být oporou týmu v Lize mistrů i své ženě, které navzdory víře nezbývalo mnoho času.

Článek

Jako jeden z prvních českých sportovců se Daniel Kolář rozhodl promluvit o svém skutečném soukromí. Rozmluvil se o tom, že ani smrtelná nemoc není překážkou pravé lásky.

Vyprávěl o tom, co se dělo v soukromí fotbalisty, který s Viktorií Plzeň ovládal českou ligu a trápil nejslavnější evropské kluby v Lize mistrů. Jeho příběh zasáhl desítky tisíc čtenářů.

Psal se rok 2013, Viktoria Plzeň podruhé v historii nakoukla do základní skupiny nejprestižnější klubové soutěže a Daniel Kolář byl jedním z klíčových hráčů týmu. Víc než výsledky samotných zápasů ho ale stejně zajímal především zdravotní stav tehdejší přítelkyně Terezy. V pouhých šestadvaceti letech jí lékaři diagnostikovali nevyléčitelné nádorové onemocnění. Onemocnění, kterému mladá a do té doby zdravá žena nakonec podlehla.

Z fotbalisty, který byl středem pozornosti českých fanoušků i hráčem národního týmu, se tak v jeho vlastním soukromém světě stal muž, jenž stál po boku ženy, které nezbývalo mnoho času.

Právě Daniel Kolář je hostem nového dílu pořadu Bez frází plus, v němž volně na svůj příběh vyprávěný Bez frází navazuje.

„V jistou chvíli života se mi děly věci, které jsem nečekal. Nejprve jsem vyhrál titul se Spartou, pak se ocitl v Plzni a měl šanci nejprve vyhrát ligu, pak si zahrát Ligu mistrů. Díky fotbalu jsem se dostal do pozice člověka, který si mohl dovolit si koupit něco na sebe, mít hezké auto, nahánět hezké holky. Tímhle vším jsem si v životě prošel a najednou přišla chvíle, kdy jsem zjistil, že si toho nevážím…“ říká Daniel Kolář.

„Když je člověk zdravý, nic z toho nevidí. Přitom se tyhle věci dějí, jen se o tom nemluví. Uvědomil jsem si to, když jsem se svou Terkou jezdil každý týden na Bulovku na onkologii a viděl plnou nemocnici pacientů. Až teď si umím představit, kolik lidí podobné problémy má,“ říká Daniel Kolář.

„Když se mě dnes zeptáte, jestli je víc úspěch, nebo štěstí, mám jasno. Úspěch je totiž krásná věc, ale dlouhodobě žádného člověka šťastným neudělá. Zatímco štěstí je vnitřní pocit, tohle si uvědomuju, a i díky tomu, co jsem si zažil, se tenhle můj vývoj zrychlil. Vím, že vnější věci mně šťastným neudělají. Však znám spoustu lidí, kteří mají všechno, mohou si koupit cokoliv, a šťastní nejsou…“

Celý rozhovor s Danielem Kolářem, bývalým fotbalistou Sparty, Plzně i české reprezentace, si můžete pustit v hlavním videu tohoto článku.

Pořad Bez frází plus vychází v premiéře na Seznam Zprávách každou sobotu v 17:00.

Daniel Kolář: Ta složitější cesta

Smrt existuje.

Všichni jsme smrtelní, přestože většina z nás si to odmítá připustit. Nevnímáme, že umřeme. Vůbec s tím nepočítáme.

Od první chvíle, co Téře oznámili její diagnózu, jsme ovšem se smrtí počítat museli. Já tedy ne v tom smyslu, že bych ji viděl blízko, ale pro Terezu už se stala součástí reality. Byla jednoduše jednou z variant konce její nemoci. Snažil jsem se jí to rozmluvit, přesto jsem sám pro sebe přemýšlel o tom, že si vlastně vůbec neumím představit, jaké to je, když vám v šestadvaceti řeknou, že máte rakovinu. Rakovinu plic, ačkoliv nekouříte. Jak tuhle informaci dokáže vaše hlava pobrat.

Trvalo to něco přes tři roky. Více než tři strašně vyčerpávající roky, během nichž Téra každý den bojovala s tím, že myslela na to, co se stane, jaké to bude. Přemýšlela, jestli jsme všechno stihli. Nikdy se třeba nesmířila s tím, že už nebudeme moct mít děti. Ptala se, proč ona, co komu udělala.

Já se tam snažil být pro ni, jako spojnice s běžným životem. A pokud jsem nemohl já, tak naši nejbližší. Když vyloženě nechtěla zůstat sama, pořád s ní někdo byl.

Zuby nehty jsem se bránil pádu do depresí. Neutíkal jsem k alkoholu ani k ničemu podobnému, to není řešení. Zrovna chlast stejně nepomůže zapomenout, naopak mi přijde, že ve vás spíš probudí emoce a začnete se litovat. A sebelítost k ničemu nevede. Já místo toho potřeboval sílu. Potřeboval jsem přijít domů a alespoň navenek vypadat pevný v kramflecích, aby bylo vidět, že skutečně věřím tomu, že to celé dobře dopadne.

Přesto vždy, když vyšly špatně výsledky vyšetření, jsme se hádali. Téra mě přesvědčovala, že umře. Že to je hotové a proč s ní ještě jsem, když už je prakticky mrtvá. Já jí tvrdil, že o tom to není. Že ji miluju a že spolu budeme navěky. Druhý den ráno jsem jel zase na trénink, aniž by kdokoliv měl ponětí, čím doma procházíme.

Toto je úryvek z příběhu Bez frází fotbalisty Daniela Koláře. Celý příběh si můžete přečíst na tomto odkazu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené