Hlavní obsah

V bermudském trojúhelníku českého školství se potápějí všichni

Irena Hejdová
Scenáristka, publicistka
Foto: Profimedia.cz

Představitel hlavní role Lukáš Vaculík na snímku z natáčení seriálu.

Reklama

26. 9. 12:01

Všechno, co (ne)chcete vědět o českém školství, se dozvíte od Lukáše Vaculíka v novém veřejnoprávním seriálu Ochránce.

Článek

V Česku je šest tisíc škol, na kterých studuje 1,5 milionu dětí, které učí 150 tisíc učitelů. Přičtěme 2,5 milionu rodičů - a když tenhle počet znásobíme frustrací, která řadu lidí nad stavem českého školství přepadá, máme tu důvod, proč se dívat každou neděli na seriál Ochránce, který je událostí české podzimní televizní sezony.

„Já neznám žádnou jinou profesi, kde by byli lidé tak vztahovační. Vystresované kantorky, kterým řeknete dobrý den a ony odpovědí, jak to myslíte. Učitýlci, co nechali koule někde v kabinetu. Učitelky. Blbě zaplacené ženské, kterým je buď přes padesát, nebo šedesát už ve třiceti. Bez elementární sebeúcty, motivace nulová. Snaží se jen dočkat důchodu nebo prázdnin a u toho řvou nebo ponižují, koho můžou. Ředitelé to samé. Česká povaha - dolů šlapat, nahoru se hrbit.“ Kruté shrnutí situace českého školství zazní v seriálu Ochránce z úst ministerského úředníka v podání Jaroslava Plesla.

Jeho protivník, školský ombudsman Aleš Pelán, protestuje: „Už jste někdy stál před třídou třiceti dětí, které musíte přesvědčit, aby je něco zajímalo? Zažil jste někdy ten pocit, jaké to je, dotáhnout školní rok až do jara, kdy se na vás sesypou všechny přijímačky, vysvědčení, školní výlety a vy máte pocit, že se nedožijete června? Všem těm učitelům jde na rozdíl od vás o věc, o děti.“

„Myslíte ty zmrdíky s mobilama, který rodiče každý ráno vyklopí z SUVéčka před školou, protože ji berou jako nejlevnější hlídací službu? Plná huba nároků, povinnosti žádný,“ kontruje úředník. Klíčový dialog ze závěru druhého dílu shrnuje většinu problémů současného školství. V jeho bermudském trojúhelníku se ztrácejí během let povinné docházky nadšení a motivace žáků, ambice a dobrá vůle učitelů i iluze rodičů. Jakoby všechny padaly do bezedné díry, v níž jsou nakonec na hromadě všichni. Bez iluzí, motivace a víry, že něco tak prostého, jako je učení, může být tak frustrující.

V prvním dílu seriálu Aleš Pelán ve výborném ztvárnění Lukáše Vaculíka přehlíží šikanu učitelky na střední škole, kde sám učí. V druhém už v roli nového školního ombudsmana vyráží do výchovného ústavu k případu zabití vychovatelky jedním z chovanců. Další epizody nabídnou jiné skutečnými případy inspirované příběhy - o problémovém žákovi v dílu Andílek, nebo o facce, kterou ředitel vrazí žákovi ve čtvrtém díle Mužská záležitost.

Každý díl desetidílné série je trochu jiný, soustředí se na trochu jiný problém českého školství. Ať jsou to nezvladatelní žáci, bezmocní učitelé a vychovatelé, neméně bezmocní rodiče či arogance moci. Všechny případy ale nakonec spojuje bezradnost učitelů tváří v tvář neukočírovatelným dětem - a také čím dál větší poznání, že nejde ani tolik o selhání jednotlivců jako celého systému.

Reálný základ scénáře dodává seriálu na naléhavosti, a ač by se mohlo zdát, že není nic nudnějšího než případy z českých školních lavic, opak je pravdou. Palánovo často až detektivní pátrání po tom, co stálo u zrodu drobných, postupně krutě eskalujících problémů mezi žáky a jejich učiteli či vychovateli, je pro diváckou pozornost drásavým dobrodružstvím, od kterého se lze jen těžko odtrhnout. Jeho součástí jsou i scény s představitelem rádoby zdravého selského rozumu, Pelánovým řidičem v podání Pavla Řezníčka, či gradující hrdinova rodinná situace.

Výsledný mix je strhující a přitom realistickou výpovědí o českém školství, ale v podstatě i o současné české společnosti. Ve světě českých televizních seriálů, které převážně řeší jen banální vztahové propletence, jde o osvěžující změnu.

Dobrého učitele si pamatujete celý život, jak zazní i v seriálu; tak proč je jich tak málo? A proč je málo dětí, které by škola bavila, a málo rodičů, kteří by se o ni skutečně zajímali? V deseti dílech seriál přehledně ilustruje slabá místa oboru, který během posledního roku a půl pandemie utrpěl další citelné ztráty. O krizi českého školství se mluví už řadu let, žádný z rychle se střídajících ministrů prozatím nebyl schopen nabídnout alternativu. Každý rok vzrůstající část rodičů raději volí domácí vzdělávání dětí či různé alternativní a komunitní školy, většina dětí (a jejich rodičů) ale nadále zůstává uvězněna v systému, který od dob Marie Terezie doznal jen kosmetických změn.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:
Lukáš Vaculík

Doporučované