Hlavní obsah

Vědci pozorují velryby z vesmíru. Z výšky 620 kilometrů vidí ploutve i jejich barvy

Vědci využívají satelitních snímků k pozorování velryb. (Video: Reuters)

Reklama

2. 11. 2018 14:39

Britští vědci používají satelitní snímky z družice WorldView-3 k pozorování velryb. Umožňují jim tak zkoumat rozsáhlé vodní plochy. Monitorují zejména velryby, které jsou důležitým indikátorem vitality ekosystému. Jejich stavy v poslední době rapidně klesly kvůli lovu či klimatickým změnám.

Článek

Vědci z Britského antarktického výzkumu (BAS) k počítání velryb používají satelitní snímky s nejvyšším dostupným rozlišením. Obrázky jsou pořizovány z výšky až 620 kilometrů. I z této vzdálenosti jsou ostré natolik, aby zachytily výrazné tvary kytovců.

První výzkum tohoto druhu je částečně automatizovaný díky počítačovému programu. Zaměřuje se zejména na plejtváka myšoka, který se nachází v chráněné oblasti v Ligurském moři. Místní úřady zde chtějí zkoumat a porozumět pohybu zvířat v závislosti na výskytu lodí, aby se předešlo případným kolizím.

Již předešlé studie se pokoušely pozorovat velryby z oběžné dráhy. Úspěšnost však byla minimální. BAS nově využívá snímků z družice WorldView-3, provozovanou americkou společností DigitalGloble. WorldView-3 je schopna rozpoznat věci na povrchu Země o velikosti pouhých 31 centimetrů. Pouze některé vojenské systémy jsou schopny vidět podrobnější detaily.

„Prostorové rozlišení satelitů se zlepšilo ohromným způsobem,” vysvětlila Hannah Cubaynesová. Ta vyučuje na Cambridgeské univerzitě a zároveň je členkou Britského antarktického výzkumu. „Poprvé jsme byli schopni rozpoznat znaky charakteristické právě pro velryby, jako jsou například ploutve,” dodala Hannah.

Tým Cubaynesové zkoumal fotky pořízené z družice WorldView-3 v různých koutech světa. V severní části Středozemního moře hledali plejtváka myšoka, na Havaji keporkaky, velrybu jižní v okolí Argentiny a plejtváka šedého u Mexika. Všechny tyto velryby jsou z řad kosticovců a řadí se mezi největší kytovce. V délce dosahují patnácti až dvaceti metrů.

Zvířata jsou zaznamenávána těsně pod hladinou, v některých případech i na hladině. Na obrázcích lze většinou nejsnadněji rozpoznat ploutve a šedé odstíny. Důvodem je plavání těsně pod hladinou moře a jejich tělesná barva, která je lépe vidět v kontrastu s vodou. Nejvíce podstatné je však rozpoznání velryb od dalších živočichů. V tomto ohledu se tato technika identifikace skrze satelitní snímky jeví jako životaschopná.

Nyní se výzkumný tým zaměřuje na automatizaci vyhledávání. Tato technika by v krátké době měla být použita právě pro studii v Ligurském moři. „Celá oblast má 36 tisíc kilometrů čtverečních. To je jednoduše moc velká plocha na manuální zkoumání. Zároveň je zde velký provoz lodí. Díky výzkumu jsme schopni zjistit informace ohledně chování velryb. To následně může pomoct kapitánům lodí, a předejít tak nehodám,” řekl stanici BBC doktor Peter Fretwell z BAS.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené