Hlavní obsah

Vědci se v kauze otravy Bečvy staví proti závěru policejního vyšetřování

Foto: HZS Olomoucký kraj

V případu otrávené Bečvy vyslovili odborníci další rozpory.

Reklama

3. 9. 19:10

Kdo otrávil řeku Bečvu? „Výsledek nedávného pokusu posouvá vyšetřovací verzi jinam,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy toxikolog Ivan Holoubek. Kritizuje, že politici dosud nezměnili zákony pro lepší zvládání podobných havárií.

Článek

Je to další silný moment v případu otrávené Bečvy. Skupina českých špiček v toxikologii a šetření ekologických havárií už od loňského podzimu poukazuje na chyby při zářijovém zásahu a bezprostředně po něm. Teď zašla ještě dál.

Pochybuje o dosavadních závěrech policistů a soudního znalce Jiřího Klicpery. Verze kriminalistů říká, že jed hromadně zabíjel ryby až tři kilometry poté, co do řeky vytekl. Kyanid měl přitéct z průmyslového areálu v Rožnově pod Radhoštěm. O čištění odpadních vod se v něm stará společnost Energoaqua. A právě na ni policie ukázala.

Podle vědeckých špiček nesprávně. Opírají se také o nedávný pokus, kdy v Bečvě rozpustili kuchyňskou sůl. Výsledek experimentu naznačil, že musel kyanid zabíjet už po několika stovkách metrů od kontaminace. „Stále nejsem schopný strávit, že by se tři a půl kilometru od výpusti nenašla mrtvá ryba,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy toxikolog Ivan Holoubek.

Šéf přírodovědného centra Recetox brněnské Masarykovy univerzity už v lednu upozornil na řadu pochybení a avizoval, že viníka půjde odhalit těžko.

Pane profesore, policie přece jen na viníka ukázala. Obvinění sdělila společnosti Energoaqua a jejímu jednateli Oldřichu Havelkovi. Nechává vás dosavadní závěr klidným?

Ne tak úplně. V tuto chvíli bych myšlenku raději dále nerozváděl. Policejní vyšetřování je podle mého názoru založené na nepřímých důkazech. Jak jsme kritizovali už na začátku roku, nebyly odebrané vzorky na potenciálních zdrojích znečištění. Neexistuje žádný přímý důkaz, který ukáže na konkrétní podnik.

Foto: Profimedia.cz

Toxikolog Ivan Holoubek

Další rozpor oproti závěrům policie a soudního znalce znamená pokus s kuchyňskou solí, který s rybáři provedl toxikolog Jakub Hruška. Byl jeho postup z odborné stránky v pořádku?

S profesorem Hruškou jsme kolegové z práce. Postup se mnou konzultoval, probíhalo to podle mě zcela podle metodických zvyklostí v hydrochemii a geochemii a také ve shodě s metodikou měření mísících zón, kterou vydal Výzkumný ústav vodohospodářský v roce 2012. Je to úplně běžný postup, protože sůl je běžnou součástí vody. Pokus nijak neohrozil život v řece. Experiment vhodně doplnil informace, které máme. Jednoznačně potvrdil, že k úplnému smísení vod došlo v relativně kratší vzdálenosti (asi 600 metrů – pozn. red.), než předpokládá oficiální znalecký posudek (podle něj kyanidy začaly zabíjet až po třech kilometrech toku – pozn. red.).

Je to tedy další důkaz, že jedy nemohly téct tři kilometry, než začaly zabíjet vše živé?

Ano, o tom jsem stále přesvědčený. Když vezmeme, že průtok vody byl tehdy relativně nízký. Rybáři vytáhli 40 tun uhynulých ryb, to je 40 tisíc kilogramů. Kdybyste bral, že má jedna ryba v průměru kilo, je to čtyřicet tisíc ryb.

Obrovské číslo.

Ale byla tam samozřejmě spousta drobnějších rybek, moc velkých tam nebylo. Je velmi nepravděpodobné, že u výpusti, z níž voda pravděpodobně vytékala, nebyla žádná mrtvá ryba. Nejsem schopen strávit, že by se za tři a půl kilometru toku nenašla.

Nový pokus s chloridem

Vědci s rybáři se v červenci novým experimentem snažili prokázat, jak rychle se látka smísí s vodou. K pokusu použili neškodný chlorid sodný, tedy kuchyňskou sůl. Solanka se ve vodě chová velmi podobně jako kyanidy. Podle expertů je to běžná metoda pro zjištění mísící zóny.

Autoři pokusu vylili sůl u juřinské výpusti ve Valašském Meziříčí. Podle policie a soudního znalce odtamtud jedy do řeky vytekly, ale zabíjely až po více než třech kilometrech toku.

Jenže solný roztok se při experimentu v celé šíři řeky rozptýlil už po šesti stech metrech. Podle expertů je to další důkaz, který zpochybňuje policejní vyšetřovací verzi.

Soudní znalec Klicpera při svém pokusu dříve obarvil vodu fluoresceinem. Podle něj se ale kyanid plně rozpustil až za víc než tři kilometry. Proč jsou experimenty v přímém rozporu?

Je to dané průtokem. A také tím, že fluorescein se ve vodě vizuálně chová trochu jinak. V hlubší vrstvě je víc viditelný. Ale vůbec to nevylučuje, že v nižších koncentracích je i třeba víc nalevo od hlavního proudu. Zásadní je také fakt, že chloridový iont z kuchyňské soli se chová velmi podobně jako ten kyanidový, pokud jde o mobilitu či rozpustnost. Je to něco, co více simuluje havárii z 12. září loňského roku.

Pro inspekci jste zpracovával posudek ohledně postupu po havárii. Nešlo už dříve říci, že postup s kuchyňskou solí je relevantní a udělat jej oficiálně?

Ano a zcela jistě by to šlo ještě uskutečnit.

Takže myslíte, že jste odborně nabourali dosavadní verzi policie a soudního znalce?

Je to rozdílný výsledek, který je pro interpretaci poměrně značně odlišný. Vysvětlení ohledně zdroje znečištění to posouvá jinam. Pan Klicpera se vyjádřil, že neví, že by se používal chlorid, což je metoda používaná léta.

Mluvil jste o kyanidu. Někteří poslanci z vyšetřovací komise po jednání s experty řekli, že není jasné, zda skutečně zabíjel tento jed. Jak se na to díváte vy?

Podle mě to jasné je. Na vyšetřovací komisi jsem mluvil o tom, že teoreticky připadají v úvahu i další látky podle toho, o čem se mluvilo. Ale z výsledků, které byly naměřené ve vodě od místa úhynu ryb až po soutok s Moravou, nebyly detekované jiné toxikologicky významné koncentrace, které by mohly způsobit podobnou katastrofu.

Už dřív jste kritizoval práci České inspekce životního prostředí, označil jste ji za diletantství. Co říkáte na to, že jejímu vedení i po roce prochází tvrzení, že odvedla práci kvalitně?

Chápu, že kolegové z inspekce hájí svoje pozice, ale dodnes jsme se neshodli na tom, že bylo velmi důležité odebrat vzorky co nejdřív na vodních výpustích. Kdyby se tak stalo, bude větší šance na přímý důkaz a usnadní to následné vyšetřování. Říkali jsme si mnohokrát, že když k něčemu takovému dojde, hlídáte, co jde po řece dál, abyste věděli, co můžete očekávat třeba z hlediska přeshraničního transportu. A druhý rovnocenný aspekt: Zjistit, odkud jed vytéká, jestli se dá zastavit. Argumenty, které inspekce uváděla, třeba že šlo o jednorázový únik a nemělo smysl vzorky odebírat? Raději je nechci komentovat, protože jsem slíbil řediteli Geussovi, že nebudeme dál válčit přes média.

Ale lidé, kteří se dlouhodobě zabývají vzorkováním, vědí, že tohle je situace, která se při řešení havárie nabízí. Potřebujete vědět, co je se zdrojem možné udělat. To není o nějaké vůli k odebrání. Je logické základní pravidlo, že jdu po potenciálním zdroji, abych to do budoucna mohl řešit, vyslovit penalizaci a zabránit, aby se činnost do budoucna opakovala. Nemínil jsem nějak zostouzet inspekci v případě Bečvy. Byla to reakce na to, co se dělo. Ukázaly se chyby, které komplikovaly vyšetřování a měli bychom je problém vyřešit systémově.

Návrhy na řešení jste předložili v odborné zprávě pro vyšetřovací komisi. S kolegy jste mimo jiné upozornili na to, že vzorky byly odebrány nesystematicky. Lze krátce rekonstruovat, jak to tedy s odběry bylo? Kam putovaly? A měli experti dostatek informací k okamžitým rozborům?

Ukázalo se, že chybí koordinace a informovanost o tom, jak postupovat. Jestliže se starám o nějaký celek jako starosta, hejtman nebo ředitel povodí, mám vědět, co v tom území mám za potenciální nebezpečí. Mám-li tam průmyslové zdroje, musím vědět, co z nich v případě havárie může odejít. Kdyby to bylo jasné, vodoprávní úřad může rychle reagovat.

Hasiči také mají informace o hořlavinách v průmyslových areálech, aby věděli, do jaké akce jdou. Podle mě je to jedno z nejzásadnějších poučení. Máme sice nějaký registr výpustí do povrchových vod, ale ten není zdaleka kompletní. I na Bečvě jsou výpusti, o nichž nikdo neví, odkud kam jdou. Jak můžete úsek řeky spravovat, aniž byste věděl, jaké problémy tam mohou nastat. Předpokládal jsem diskuzi s inspekcí, ale oni zvolili jinou cestu. Je to škoda. Myslel jsem, že si sedneme a problém budeme řešit. Nedošlo k tomu kvůli nějakým osobní animozitám. Lidé, kteří postup kritizovali, nejsou – myslím – úplně nezkušení, jak jsme se o sobě původně dozvídali.

Ještě k odebraným vzorkům, kam tedy putovaly?

Šly do laboratoří Hasičského záchranného sboru, veterinární správy, Povodí Moravy a ostravské pobočky Státního zdravotního ústavu. Kvalitních laboratoří funguje celá řada. Samozřejmě je otázka, kdo pracuje tak rychle, aby vzorky co nejdřív analyzoval.

Pokud jde o kyanidy, existují ve dvou formách. Komplexní kyanidy – méně toxické a volné – a uvolnitelné, které jsou pro organismy dostupnější a toxičtější. Ukázalo se, že laboratoře sledovaly jen to či ono a jen výjimečně obojí. A zase se vracíme k tomu, že kdybychom znali potenciální zdroj, z nějž mohou uniknout konkrétní látky, jdeme po nich přednostně. Laboratoř nemá zázračné mašinky, které hned ukáží konkrétní látku. Vyžaduje to čas, postupy. Prvotní informace by pro koordinaci aktivit byla jednoznačná.

Podle změn ve vodním zákoně, které chce Ministerstvo životního prostředí prosadit, má největší zodpovědnost nést příslušný vodoprávní úřad. Při vší úctě, nechci se nikoho dotknout, ale většinou tam nejsou lidé, kteří mají potřebné znalosti a dokáží rychle reagovat. Role inspekce je v odborné účasti a poradenství. Na základě svých kontrolních aktivit by o problémech měli vědět. Stále mi z toho vychází, že nemáme dostatečně podchycené možné zdroje problémů.

Policejní vyšetřování je podle mého názoru založené na nepřímých důkazech. Jak jsme kritizovali už na začátku roku, nebyly odebrané vzorky na potenciálních zdrojích znečištění. Neexistuje žádný přímý důkaz, který ukáže na konkrétní podnik.
Ivan Holoubek, toxikolog

Když to shrneme, co vám s ročním odstupem řekla dosavadní zjištění o schopnosti státu reagovat na takové havárie?

Pominu rovinu zpolitizování případu. Když dáme někomu pravomoc řídit zásah, jeho role musí být jednoznačně popsaná. Čím jednodušší systém bude a čím víc informací budou mít lidé z obce s rozšířenou působností o svém okolí, tím lépe zareagují. Trochu se obávám, že řešení prošumí do dalšího volebního období.

Ministerstvo avizovalo legislativní změny, hlavně ve vodním zákoně. Co říkáte na to, že do roka nepřišly, měli politici jednat rychleji?

Určitě ano, mělo to být rychlejší a efektivnější. Metodika postupu už v nějaké podobě existovala, byla diskutovatelná. Někdy na přelomu roku ministr životního prostředí Brabec avizoval novinky. Pak se odsouvaly, teď se změny nahonem chystají. Jenže zase to není systémové. V maximální míře se nevyužívají zkušenosti, které máme. Jediná efektivita, která se ukázala, je sněmovní komise. Kvůli odkladům ale byla ustavena pozdě. Nyní to některé politické strany berou tak, že už není, co vyšetřit, protože bylo vše řečeno. To není pravda. Většina ze členů komise – jak jsem s nimi jednal – si uvědomuje, že je nutné vyvodit ponaučení do budoucna.

Stát stále nemá dostatečně zmapované výpustě, není vyjasněné velení při zásahu, vodoprávním úřadům chybějí odborníci. Kdyby došlo k havárii nyní, budou ji státní složky schopné vyřešit lépe?

Snad ano. Nechci se záchranných složek a úředníků nějak dotknout. Oni sami by mohli říci, co jim chybí, aby to zvládali lépe. Není hanba říci, že něco neumím nebo nevím a potřebuji konkrétní efektivní pomoc.

Co se tedy podle vás musí nejvíc změnit?

Stanovení jednoznačné odpovědnosti a systému, jak při havárii jednat. Kdo, co a jak. Jak vidíte, byla odebrána řada vzorků, jak šli dolů po toku, ale už se nikdo nezabýval možnými zdroji. Je to evidentně systémová chyba.

Případ pravděpodobně poputuje k soudu. Je tady skupina respektovaných vědců, kteří se staví proti názoru policie a soudního znalce. Bude tedy soudní verdikt bez pochybností?

Pokud jako experti pochybnosti vyslovíme, budeme se snažit dojít k řešení. Je samozřejmě otázka, jestli to po tak dlouhé době půjde. Ale jak jsem říkal, neexistují přímé důkazy. Uplynulo jedenáct měsíců a voda odtekla.

Nicméně když se vrátím na začátek. Policie z případu viní firmu, která podle špičkových toxikologů za havárii nemohla. Není to velký problém?

Samozřejmě je. Ale znovu říkám, je to o posouzení nepřímých důkazů, které znalci předložili. Policejní vyšetřování postupovalo podle nějakých pravidel a je otázkou, jestli státní zástupce a soud budou brát i jiný názor, který může zjištění zpochybnit. Obvinění se vcelku oprávněně budou chtít bránit.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované