Trvalo to jen pár let. Drony bývaly sci-fi, pak hračka, teď klíčová zbraň

Dobře si pamatuji, kdy jsem propadl kouzlu dronů. Byly Vánoce 2016 a já si na čínském e-shopu objednal kvadrokoptérku s kamerou za necelých 500 Kč. Fungovala týden, pak se rozbila, ale mně to stačilo k tomu, abych si objednal další, a pak další…

„To je hustý, pošli mi odkaz,“ zněla tehdy nejčastější reakce. Dron byl tak malý, že jsem jej nosil v kapse, a tak levný, že mi bylo jedno, když se v důsledku mojí neopatrnosti poškodil nebo utopil.

Možnost ovládat miniaturní „létající talíř“  – který navíc natáčí vše, co vidí – pro mě byla pocitově ta nejvíc sci-fi věc, kterou jsem při psaní o technologiích do té doby zažil. Navíc šlo o elektroniku nesmírně levnou, prakticky spotřební. Díky pokroku ve výrobě procesorů a malých lehkých baterek se drony velmi rychle posunuly ze sci-fi románů do regálů v hračkářství.

V obecné rovině šlo jen o jeden z projevů toho, co se dělo ve vývoji elektroniky obecně. Levné drony jsou výsledkem stejného procesu, který nám přinesl osobní počítače v 80. letech minulého století nebo smartphony po roce 2007. Materiálově se nic moc nezměnilo. Vrtulníky na dálkové ovládání tu jsou minimálně 50 let. Hlavní změna nastala v tom, jak dynamicky je možné je ovládat.

Typický komerční dron je kvadrokoptéra. Ovládat ručně čtyři rotory by pro lidského pilota byla noční můra, ale pro rychlý mikročip je to poměrně primitivní matematika. Pomocí senzorů náklonu a zrychlení umí palubní počítač upravit rychlost otáčení jednotlivých vrtulek klidně stokrát za sekundu. Výsledkem je plynulý, stabilní a hbitý let, který by byl při plně ručním řízení prakticky nemyslitelný.

Pokud jste v poslední době byli na nějaké svatbě, skoro určitě jste mávali nejen na fotografa, ale i směrem vzhůru, do kamery dronu vznášejícího se desítky metrů nad vámi. A statisticky vzato to nejspíš byl dron z dílny DJI. Tato čínská firma totiž postupně ovládla trh s drony.Cesta k ovládnutí dronového nebe začala na studentské koleji v Hongkongu, kde 23letý Frank Wang během studia na technické univerzitě sestavoval a prodával amatérskou elektroniku pro dálkově ovládaná letadélka. V roce 2006 založil firmu, která se nejprve specializovala na výrobu komponent. V roce 2013 ale představila svůj vlastní dron DJI Phantom za tehdy opravdu nízkou cenu (asi 17 000 Kč). Brzy přišly další verze přizpůsobené pro různé potřeby, především pro fotografování a natáčení videí.

Tak se s drony poprvé setkalo většinové publikum. Byl to nástroj, který fotografům otevřel nový pohled na svět. Filmařům zase umožnil pořizovat neskutečné záběry, na které by předtím nemohli ani pomyslet, pokud neměli milionový rozpočet na speciální efekty. Najednou i amatér s dálkovým ovladačem pořídí záběr, za který by se ještě před pár lety rozdávaly Oscary za filmové efekty.

Drony se téměř ze dne na den staly dostupnými, ale rozhodně nezmizely z radaru armád. Zvláště ve spojení s umělou inteligencí, která ovšem v roce 2016 byla trochu abstraktnější pojem než dnes.

Když tehdy tisíce vědců, odborníků a celebrit (včetně Stephena Hawkinga nebo Elona Muska) podepsaly důrazné varování před zapojením AI do autonomních zbraňových systémů, vyvolalo to poměrně vlažnou odezvu. Přitom ani po deseti letech varování neztratilo na významu. Spíše naopak - to, co bylo tehdy popsáno teoreticky, dnes vidíme na bojišti dotažené do praxe.

„Představujeme mikrodron, který se vejde do vaší dlaně, je zcela ovládán umělou inteligencí a je schopen pomocí malé přesně směřované exploze prorazit lidskou lebku,“ chlubí se muž na pódiu před tleskajícím publikem.

Toto video na mě minulý měsíc vyskočilo na sociálních sítích a z komentářů bylo zjevné, že většina lidí jej považovalo za reálné. Jen díky tomu, že si videoklip pamatuji už z roku 2017, jsem okamžitě věděl, že jde o umělecký projekt. Krátký film se snaží domyslet, jaké by mohly být důsledky zavedení dronů-zabijáků.

„Do Polska vletělo 19 cizích dronů,“ psalo se všude minulý týden. To už reálná zpráva byla. Polsko kvůli tomu dokonce aktivovalo článek 4 smlouvy NATO. To je ten o konzultaci na základě ohrožení územní celistvosti, nikoli o ozbrojeném útoku (to je až článek pátý). I tak je to výrazná připomínka nové bezpečností situace, na kterou nejsme dobře připraveni.

Vlažná reakce mnoha lidí na zprávu o „nepřátelských dronech“ byla možná ovlivněna tím, že si pod slovem „dron“ představí hračku, kterou si mohou koupit v supermarketu za pár stovek. Ve skutečnosti byly dvě desítky ruských dronů přibližně o dva řády dražší než běžně dostupné kvadrokoptérky.

Celá kategorie dronů – na dálku řízených bezpilotních motorových letadel – je vůbec rozsáhlejší, než se na první pohled zdá. Na jedné straně spektra tu máme minihračky o váze asi 20 gramů. Pak jdeme přes amatérské a profesionální drony pro natáčení (hmotnost od 100 gramů do přibližně 1 kg) až k průmyslovým dronům, které umí zvednout 200 kilogramů a mohou tak pomáhat na stavbách místo jeřábu.

A to jsme pořád v oblasti mírumilovných kvadrokoptér. V oblasti vojenské jsou drony ještě větší. U bojových dronů se totiž ochota rychle inovovat setkává s armádním rozpočtem. Na dálku řízená letadla ostatně začala už před více než 100 lety právě coby vojenský projekt.

Napřed sloužila jako dálkově ovládané terče pro trénování mušky stíhacích pilotů i pozemního personálu protivzdušné obrany za první i druhé světové války. Odtud dost možná pochází i jméno „drone“, což je anglické označení pro včelu-dělnici. Jiné teorie tvrdí, že jde o narážku na „bzučení“.

Armády každopádně drony nasazovaly proto, aby neplýtvaly životy pilotů. V 80. letech dokázal Izrael využít dálkově ovládaných letadel k zahlcení protivzdušné obrany v první libanonské válce. USA následně nasadily dálkově ovládané letouny ke sledování, monitorování a posléze i k útokům pomocí shozených výbušnin.

Moderní kvadrokoptéry nevznikly jako armádní projekt. Jejich inovace probíhala víceméně nezávisle a „odspoda“. Armáda měla své technologie, připomínající spíše klasická letadla upravená pro bezpilotní provoz. V posledních letech ale vidíme, jak se tyto světy prolínají. Hobby drony jsou nasazené na frontě, vojenské drony se mezitím zlevňují a jejich software vylepšuje.

Ve válečném konfliktu důležitost dronů rychle stoupá. Je to totiž – na rozdíl od tanků, bombardérů a děl – technologie digitální, a tedy rychle škálovatelná. Podle některých propočtů hrály drony roli až v 80 % ruských ztrát na Ukrajině. Tomu odpovídá i každodenní realita, ve které se novému nebezpečí ze vzduchu lidé brání pomocí rušiček, rozvěšených sítí nebo vlastních dronů lovících drony.

Ruská armáda samozřejmě drony ve velkém nasazuje také. Zatím je ale pořád musí někdo pilotovat. A tak mladé Rusy na dronovou válku budoucnosti připravují už od malička. Statisíce dětí hrají počítačové hry na platformě Berloga, která oficiálně slouží k „propagaci moderních technologií“. Z více než 600 tisíc hráčů pak lze zvát ty nejvíce talentované k dalším projektům…

Oficiální programy na školách ukazují studentům v Rusku, jak sestavovat drony. Podle zjištění novinářů pak některé z těchto dronů míří na frontu, aby útočily na Ukrajince. „Nesmíme říkat, že jde o válečné aktivity,“ řekl novinářům patnáctiletý student, který se účastnil soutěže organizované ruským ministerstvem obrany. „Projekt musí mít vždy i možnost civilního využití. Je to nepsané pravidlo všech takových soutěží. Vždy nám řeknou, abychom si vymysleli i civilní využití.“

Na vojáky si děti hrály odnepaměti. Tohle ale působí jako nová kapitola. Je na čase, abychom začali vnímat drony nejen jako hračky. Jejich důležitost na bojišti je už nyní ohromná, a do budoucna jedině poroste. Zvláště pokud už najednou nebudou potřebovat piloty. Což zatím zní jako sci-fi, ale jak víme, věci ze sci-fi se stávají realitou rychleji než dřív.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.