Hlavní obsah

Vědci vědí, že chladné počasí pomáhá šíření viru. Ale jak? To už je složitější

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační fotografie.

Reklama

29. 10. 20:02

V Česku i jinde ve světě se potvrdila mnohokrát skloňovaná předpověď, že na podzim virus SARS-CoV-2 může udeřit ještě tvrději než při jarní první vlně. Proč tomu tak ale vlastně je a co přinese zima?

Článek

Ač se to tak kvůli predikcím odborníků o těžkém koronavirovém podzimu a zimě nemusí zdát, je otázka ohledně vlivu počasí na šíření covidu-19 poměrně komplikovaná. Nic na tom nemění ani to, že předpovědi se dosud ukazují být správné a Evropa i některé zámořské státy se potýkají se silnou druhou vlnou pandemie. Nejde totiž o to, že by snad vědci o vlivu počasí vyloženě pochybovali, spíš mu ještě úplně nerozumí. Debatuje se o tom, jak je velký a co konkrétně ho způsobuje.

O shrnutí této debaty se například v létě pokusil server se zaměřením na zdravotnická témata Medical News Today a minulý týden i prestižní britský časopis Nature. A takhle nějak vypadá: „Virus bude vzkvétat. Čekají nás velmi těžké měsíce,“ cituje časopis mikrobiologa ze Stanfordské univerzity v Kalifornii. „Virus zatím nevykázal žádné vzorce sezonnosti. Jasně se ukazuje, že se vrátí, když na něj přestanete vyvíjet tlak. Taková je realita, je to fakt,“ cituje pro změnu server Medical News Today jen asi 2,5 měsíce starý výrok ředitele krizových programů WHO Michaela Ryana. A takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho, protiřečí si často nejen odborníci, nýbrž i výsledky studií.

A není to tím, že by jeden nebo druhý zdroj vybíral argumenty toho či onoho názorového tábora. Oba články totiž dochází vesměs ke stejnému závěru.

Na zodpovězení otázky, zda jde o sezonní nemoc, je necelý rok po jejím objevení jednoduše příliš brzy. Na druhé straně je tu celá řada výzkumů či hypotéz, které hovoří o podpůrném vlivu chladného počasí na šíření viru. Některé z nich jsou naprosto zřejmé a jiné méně, přičemž prokázání řady z nich komplikují stále přetrvávající mezery v chápání samotného šíření viru bez ohledu na počasí.

Pojďme si je to tedy shrnout.

Lidé jsou častěji uvnitř a mají slabší imunitu

Do skupiny vlivů, o nichž se víceméně nepochybuje, patří v první řadě ty, které neovlivňují ani tak samotný virus, jako spíš jeho oběti.

Asi nejzřejmějším vlivem, který nelze popřít, je vliv počasí na pohyb lidí v uzavřených prostorách. Na podzim a v zimě se zkrátka větší část populace častěji pohybuje uvnitř než v létě. Vnitřní prostory jsou, jak známo, pro přenos viru podstatně příznivějším prostředím.

Méně slunce a suchý vzduch

Už dlouho se ví, že slunce nejenže lidem pomáhá v tvorbě důležitého vitamínu D, ale i přímo urychluje rozpad viru SARS-CoV-2- Některé výzkumy potvrdily i spojitost s nižší teplotou vzduchu a šířením viru.

Pravděpodobně ještě výraznější vliv má však vlhkost. Ta totiž zjednodušeně řečeno pomáhá dostat kapénky či aerosoly s virem na zem. V suchém vzduchu, kde se na ně neváže voda, vydrží poletovat podstatně déle.

Venku lidem v zimě zároveň více vysychá nosní sliznice, což snižuje její obrannou funkci. Lidé jsou kvůli chladnému počasí také obecně náchylnější k virovým infekcím. Kvůli malému počtu slunečných dní mají i nižší hladinu vitamínu D, který podporuje imunitu.

Přehled studií na téma vlivu slunce, vlhkosti a teploty vzduchu na virus SARS-CoV-2

- Laboratorní experimenty ukázaly, že chladný a suchý vzduch bez slunečního světla je pro SARS-CoV-2 ideální. UV záření SARS-CoV-2 likviduje jak na površích předmětů, tak přímo v aerosolech, a to zejména při tropických teplotách šplhajících až ke 40 stupňům. Další studie potvrdila rychlejší degradaci viru na površích předmětů v teplejším a vlhčím prostředí.

- Vědci se to snažili ověřit i v prostředí mimo laboratoř. Porovnali například spojitost v nárůstech nových případů covidu-19 s vlhkostí v 17 čínských městech. Vyšší vlhkost podle nich skutečně korelovala s nižšími přírůstky nakažených. K podobnému závěru došly i další dvě studie z Austrálie a Španělska.

- Spojitost šíření viru s teplotou se hledala hůř. Například jedna čínská studie ji potvrdila a druhá nikoliv. Žádný efekt teploty vzduchu nepotvrdili ani vědci v Austrálii a Španělsku. Jiná studie zkoumající data z Mexika, Turecka, Brazílie a USA naopak spojitost našla.

- Všechny zmiňované studie mají jen omezenou výpovědní hodnotu. U těch laboratorních jde čistě o to, že nevystihují podmínky v reálném prostředí.

- Observační výzkumy zase mají, jak pro časopis Nature podotýkají například výzkumníci z Oxfordu, celou řadu potenciálních slabých míst. Na počty nově nakažených má totiž vliv až příliš jiných faktorů, než je právě teplota či vlhkost a může je zkreslit například změna v počtu prováděných testů, vládních opatření, chování populace a tak dále. Někteří vědci si proto myslí, že i přes úsilí výzkumníků, kteří se tato zkreslení snaží různými způsoby odfiltrovat, je to v podstatě nemožné.

Suchý vzduch navíc v zimě nepřevažuje jen venku, ale i v budovách. Podle výzkumu citovaného Medical News Today je v zimě ve vytápěných budovách vlhkost vzduchu cca o 20 % menší. Lidé tak v chladných měsících nejenže tráví víc času uvnitř, ale navíc jsou ve vytápěných budovách bez kvalitní ventilace vystaveni i vyššímu riziku přenosu viru než v létě.

Resumé? Zima může být ještě horší

Z toho, co se o vlivu počasí na šíření covidu-19 dosud více či méně ví, vyplývá, že v zimě by se díky nízkým teplotám a suchému vzduchu mohlo viru SARS-CoV-2 dařit ještě víc než na podzim.

Vědci ale upozorňují, že jde o stále velmi málo prozkoumanou oblast, která se možná naplno projeví až v příštích letech. Dosud navíc ani není úplně jasno v tom, jak často se virus přenáší vzduchem či dotekem kontaminovaných předmětů. Definitivně není potvrzený ani přenos zmíněnými aerosoly. A bez plného pochopení těchto problémů nelze ani konkrétně interpretovat vliv počasí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené