Hlavní obsah

Malý krok pro družice, vesmírný skok pro Česko. Na špičce rakety Vega poletí satelitní nosič z Brna

25. 7. 2019

Dispenser se nasadí na špičku rakety a na něj přijde už jen krytka, aby byl zachován její aerodynamický tvar. (Video: Pavel Cyprich, Seznam.cz)

České zařízeni vynese do vesmíru desítky družic. Dispenser za 25 milionů vzápětí shoří v atmosféře.

Článek

Největší českou stopou ve vesmíru posledních let byl plyšový Krteček. Na oběžnou dráhu ho s sebou vzal astronaut Andrew Feustel, který má manželku z Česka.

Co se týká věděcké kontribuce k dobývání vesmíru, je lepší ale spíš taktně mlčet.

Věci se ale naštěstí trochu mění.

Posledních pět let pracovala česká odnož italské firmy S.A.B. Aerospace na satelitním nosiči pro raketu Evropské kosmické agentury. Teď je zařízení hotové a na podzim splní svoji úlohu.

„Nahoru poletí sedm větších a 39 takzvaných cubesatů,” říká Václav Havlíček. Jedna z čerstvých posil jen 15členného brněnského týmu, který za projektem stojí.

Stojíme přitom v zářivě bílé hale, která má rozměry většího rodinného domu.

V první třetině se ikonicky do vzduchu vypíná zhruba 2metrový černohnědý Dispenser. Tak se zařízení jmenuje. Zatím na něm žádné družice připevněny nejsou. Čnějí z něj všude proto dráty a šrouby. Těch je asi 1 300.

V hale se úzkostně dbá na čistotu, aby nosič přišel pokud možno co nejméně do styku s prachem nebo jinou špínou.

„Máme sem jen 3 vstupní karty, abychom pořád měli přehled, kdo je uvnitř,” prozrazuje Havlíček.

Apollo 11 odstartovalo ze Žižkova. Show připomněla půl století od přistání na Měsíci. (Video: Seznam.cz)

Satelit jako krabice od vloček

Zařízení sestrojené z hliníku a kompozitních materiálů celé vzniklo v Česku – od návrhu, testování až po výrobu komponent a jejich sestavení.

„Dispenser se nasadí na špičku rakety a na něj přijde už jen krytka, aby byl zachován její aerodynamický tvar,” vysvětluje mladý inženýr, který se u firmy stará hlavně o marketing.

Nosič je takzvaně modulární, což znamená, že může nést různé velikosti družic – podle toho, kdo si v něm koupí místo.

„Ty větší družice, které poneseme, mají zhruba velikost mikrovlnné trouby. Takzvané cubesaty, což jsou dnes nejmenší satelity, mají rozměry zhruba jako krabice od cereálií,” přibližuje Havlíček.

Byznys se satelity funguje podobně jako pozemní logistika. Výrobce sestrojí přívěs, který prodá logistické firmě, ta jeho prostor nabízí různým stranám, dokud ho celý nezaplní. Ve chvíli, kdy je kompletně obsazený, se připojí tahač a kamion vyráží.

V tomhle případě je logistickou firmou Evropská kosmická agentura a Češi jsou výrobci přívěsu. Jen s tím rozdílem, že se z části starají také o instalaci družic přímo na zařízení. A diametrálně odlišná je také cena.

Záznam: Odstartovala nejsilnější raketa současnosti, do vesmíru vynesla elektromobil. Roadster byl obsazen figurkou nesoucí jméno Starman - s odkazem na známého hudebníka Davida Bowieho a jeho píseň Space Oddity. (Video: AP)

Vzhůru do oblak. Ale jen na chvíli...

Družice obstarávají velkou část našeho pozemního pohodlí. Dovoláme se díky nim kamkoli na planetě, ukazují nám skrze navigaci, kde jsme a kudy máme jet, nebo prozrazují, jaké máme čekat počasí (pokud jste z CIA nebo GRU, tak také řadu dalších věcí).

Na nízké oběžné dráze se jich momentálně pohybuje kolem dvou tisíc. Nové přibývají pomalu, protože ceny za vynesení jsou ohromné a čekací lhůty dlouhé.

Start rakety Falcon 9 společnosti SpaceX stojí 62 milionů dolarů, ruský Sojuz to zvládne za 50 a start evropské Vegy vyjde na 37 milionů. Náklady se rozpočítávají podle počtu družic, které se na orbitu nesou. Kdo chce nahoru, musí zaplatit. Záleží hlavně na velikosti.

A zájem i přes drakonické ceny roste. Proto přibývá firem, které konstruují vlastní malou raketu. Vesmír se stává dostupnější.

V Brně se ale o práci příliš bát nemusí. Jako jedni z mála na světě už ví, jak nosič sestavit. Navíc jim jejich know-how jen tak někdo nevezme. Poté, co splní úkol, totiž Dispenser nenávratně shoří v atmosféře.

I to bylo jednou z podmínek, kterou musela firma dodržet – nosič musí zmizet kompletně, na orbitě po něm nesmí zůstat ani památky. Nízká oběžná dráha je zaplevelena nebezpečným odpadem už tak dost.

„Je to trochu paradoxní. Pět let práce, která zmizí přesně za 105 minut,” uzavírá Havlíček.

Pro brněnskou firmu tím ale práce nekončí. Spíše naopak. Pokud se první let povede, plánuje vyrábět jeden až dva nosiče ročně. Jeden vyjde zákazníka na zhruba milion eur.

Doporučujeme

Další zprávy