Hlavní obsah

Video: Pákistánští transsexuálové se snaží získat svůj vlastní kostel

Svět bez obalu: Pákistánští křesťané s transsexuální orientací se snaží získat svůj vlastní kostel.Video: RFE/RL

 

Reklama

Transgenderovou komunitu v Pákistánu odmítají přijímat místní kostely. Rozhodla se proto, že si vytvoří kostely své. Křesťané z řad této minority čekají už dlouhá léta na místo, kde by se mohli bez obtíží pomodlit.

Článek

První kostel pro eunuchy ve městě Karáčí se teď stal jediným takovým místem v celém Pákistánu. Slovo eunuch se často v jižní Asii používá pro transsexuály a má pejorativní význam. Lidé se k modlitbám scházejí ve dvoře domu farářky Ghazaly Shafiqueové.

„Tady, kde teď sedíme, tak vpředu je velký kostel, ale tam tito lidé nemají povolen vstup. Tvrdí, že jim církevní stařešinové brání ve vstupu kvůli tomu, že jsou nečistí. To mě trápilo. Zkusila jsem je tedy vzít do jiných kostelů, ale tam byli také odmítnuti. A oni potom řekli: ‚Cítíme se dobře uvnitř tvého domu. Prosím, udělej nám bohoslužbu tady.‘ Tak jsem se pokusila je shromáždit zde a už jich sem chodí 35,“ říká pákistánská farářka Shafiqueová.

Pákistánský zákon z roku 2018 umožňuje lidem, aby si vybrali pohlaví podle svého vlastního uvážení. A uznává i tzv. třetí pohlaví, což jsou lidé, kteří se necítí být ani mužem, ani ženou. Ale ani zákon nezměnil skutečnost, že jsou tito lidé v Pákistánu diskriminováni a zneužíváni.

„Pro transsexuály je velmi těžké vstoupit na nějaké veřejné náboženské místo, i když žijeme přesně jako ženy, co se týká způsobu života nebo oblečení. Oproti tomu tady můžeme společně dělat vše, co dělají ostatní - modlit se, číst si bibli nebo zpívat písně. Nevzniká tu žádné napětí kvůli tomu, jak vypadáme. Když jsme chodili do jiných kostelů, tak po nás požadovali, abychom si před vstupem ostříhali vlasy a oblékli se jako muži,“ říká jedna z přítomných transsexuálek.

Jejich rodiny se jich často zřeknou. Většina z nich pracuje jako tanečníci na svatbách nebo se živí žebráním, případně i prostitucí.

„Jsem tanečnice a tančím na různých akcích. Nemám žádný jiný zdroj příjmu, který by mi umožnil s tím přestat. Je to moje práce a musím to dělat kvůli své obživě,“ tvrdí Monika.

Ghazala Shafiqueová se pokouší, aby byl prostor, kde se teď transsexuální komunita schází k modlitbám, uznán pákistánskou církví za nový kostel. Zatím ale neúspěšně.

Více v úvodním videu z produkce Rádia Svobodná Evropa; další reportáže RFE/RL najdete zde.

A můžete nás sledovat také na Facebooku.

Reklama

Doporučované