Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Před více než dvaceti lety, v roce 2004, jsem měl v časopise svůj první větší rozhovor, kterému dal redaktor příznačný titulek „V Čechách se zázrak nestane“. Bylo to na konci doby, kdy ještě několik skalních optimistů stále věřilo, že by se Česká republika mohla stát východoevropským tygrem Evropy. Takový byl porevoluční sen mnoha lidí a já jsem tehdy namítal, ze „kdo nežije ve skleníku, ví, že jsme konzervativní až hrůza, pohodička je nám nade vše a v současném světě neoslňujeme flexibilitou ani čímkoli jiným“.
Na druhou stranu nejsem žádný pesimista a předpovídal jsem, že se „časem ocitneme v té lepší polovině EU, neboť jsou v ní i větší pohodáři než my a komplexy mít nemusíme, máme na lepší průměr, a to není málo“. Samozřejmě jsem tehdy tajně doufal, že skutečnost mé předpovědi překoná a že budeme sice v onom lepším průměru, ale že budou některé oblasti, kde budeme vynikat a trochu v rámci Evropy vyčnívat. A to se bohužel nestalo, žádné další Nagano nepřichází a ani není na obzoru. Spíše mě straší obraty jako montovna Evropy nebo největší výrobce aut na hlavu. Tedy stav, kdy většina Čechu chodí do fabrik k pásům vyrábět polotovary nebo někde jinde vymyšlené produkty.
Pokud mám nyní po těch letech definovat, kde bych rád viděl Česko v rámci Evropy, tak bych použil přirovnání ke studentovi, kterému stačí z mnoha předmětu trojka, ale alespoň v jednom by rád vynikal. A to se nám bohužel nedaří. Nechceme nebo neumíme pro rozvoj premiantů, kteří se i tady samozřejmě vyskytují, vytvořit dostatečné podmínky. Ve vytváření těchto příznivých podmínek bych dal naším vládám a politikům, kteří se tady za tu dobu postupně vystřídali, známku čtyři. Téměř na jedničku, maximálně na jedna mínus, by naopak mohli dostat za vytváření regulačních omezení, které tvůrčí prostředí ničí. V tom jsme byli opravdu snaživí – a nemůžeme se rozhodně vymlouvat jen na Brusel.
Kapitál místo pásů
Dobré myšlenky často zůstanou jen u slov. Kolem roku 2010 se tu rodila iniciativa, která měla oživit skomírající oblast investování a podpořit větší rozvoj fondového byznysu. K tomu by bylo potřeba hlavně stabilní právní a daňové prostředí, jež je pro oblast dlouhodobých investic klíčové. Konkrétní kroky ovšem nepřišly, a i poslední změny v daňových zákonech ukazují na pokračující nestabilitu a nízkou transparentnost v investorském prostředí. Žádným investorským rájem východní Evropy jsme se opravdu nestali.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii Česká volba, která běží až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Dnes si snad důležitost investic uvědomuje už skoro každý, takže bychom v této oblasti bychom měli pořádně zabrat, aby nám neujel vlak. Musíme mít na paměti, že objem zdrojů je omezený a že jejich odliv není prakticky nijak limitován hranicemi státu. Pokud tu nebudeme mít dostupný kapitál, krev veškerého podnikání, budeme opět čekat na to, až tu někdo postaví další továrny na součástky.
Přenos vědy do byznysu
Dalším tématem, o kterém i naši politici rádi a často mluví, je oblast startupů a přenosu vědeckých poznatků do byznysu. Zůstává, bohužel, u spousty prázdných slov a nostalgických vzpomínek na profesora Holého. Paradoxně je to zrovna divadelní hra Elegance molekuly o profesoru Holém, která dobře ukazuje ono potřebné propojení vědy, podmínek a kapitálu, pokud se má akademický poznatek aplikovat do života – a vytvořit z molekuly lék. Jedná se o dlouhou cestu, na které je nutné mít jasně nastavenou státní podporu a právní prostředí bez zbytečné byrokracie. Státní podpora přitom nemusí být ve formě dotací, ale třeba v příznivém daňovém prostředí.
Tady máme alespoň první vlaštovku v podobě novely daňového zákona týkající se zaměstnaneckých akcií. Podle ní už zaměstnanec nebude danit akcie sloužící k jeho motivaci hned při nabytí, ale až ze zisku při jejich prodeji. Dosavadní pravidlo bylo pro startupové firmy zcela absurdní. Byl to dobrý důkaz, jak si lidé se stálým platem ve veřejné správě neuvědomují principy, na kterých stojí podnikání a investování. Tam to prostě bez rizika nejde.
Pokora a sebevědomí
Na otázku, jak vylepšit pozici Česka v Evropě, by jistě spousta lidí odpověděla, že klíčem je zlepšení vzdělávacího systému. Připadají mi poněkud komické názory, že je potřeba omezovat humanitní obory a prosazovat ty vice „praktické“. Zajímavé je, že tuto snahu o regulaci, co by kdo měl studovat hlásají lidé a politici, kteří se často velice ostře vyhrazují proti jiným regulacím, které nám zasahuji do života. Snaha o zlepšování je jistě obecně důležitá, zároveň si ale nemyslím, že by zrovna v této oblasti byla na míle před námi. Největší smysl mají podle mého názoru iniciativy, které se snaží zlepšovat postavení učitelů a ředitelů ve školách a podporovat mezinárodní výměnu studentů. Přehled o dění jinde je dobrou prevencí před tím, abychom se považovali za mistry světa, ale na druhé straně může v českých studentech prezentovat zdravé sebevědomí.
Jezdím i nyní během války pravidelně na Ukrajinu. A o to silněji patřím k lidem, kteří si uvědomuji, že naše místo je v Evropě, nějak přesně ho však definovat neumím. Když se nám však podaří vytvářet stabilní prostředí bez nadbytečných regulací, kde mohou lidi tvořit a podnikat, tak si své místo určitě najdeme.
