Mohou určit výsledek voleb. Přitom se rozhodují až u urny

Takzvaní swingující voliči se zásadně liší od skupiny nerozhodnutých. Nejsou pasivní. Naopak – většina z nich ví, že hlasovat půjde. Jen zatím netuší, komu hlas dá. Jsou tedy politicky aktivní, ale jejich názor se může do poslední chvíle měnit.

„Je to nejzajímavější voličská skupina. Dělají odlišnost mezi průběžnými výsledky volebních modelů a konečným výsledkem,“ vysvětluje redakci sociolog Jan Burianec z agentury STEM/MARK. „Jsou to totiž často i ti, kteří se rozhodují na poslední chvíli, dokonce třeba v den voleb. Někteří z nich si mohou brát i dva volební lístky k urně.“

Podle STEM/MARK se 24 procent z nich rozhoduje o volební účasti až do poslední chvíle, 61 procent považuje volby za velmi důležité a stejný počet z nich probírá politiku a volby se svými přáteli, což je o deset procent víc než běžná populace.

„Voličsky jde o poměrně odpovědnou skupinu. Nejsou to lidé, kteří volby ignorují – naopak. Ale zároveň jsou více senzitivní na aktuální dění – reagují na politické kauzy, negativní kampaně i mediální debaty,“ dodává Burianec.

Aby volič spadl do kategorie swingující, musí splnit specifické kritérium – ve třech po sobě jdoucích volbách volil či hodlá volit pokaždé jinou stranu. Tedy: v roce 2017 jednu, v roce 2021 jinou a letos plánuje zase změnu.

„Mám pocit, že každá vláda mě dřív nebo později zklame. V roce 2017 jsem volil TOP 09, pak Piráty a letos vážně přemýšlím o něčem úplně novém,“ říká 35letý Tomáš z Plzně, který pracuje jako grafik a sám sebe označuje za „politicky aktivního pesimistu“.

Podobně přemýšlí i další swingující voliči. Nejde nutně o protestní hlasy, jak by se mohlo zdát. Spíš o projev zklamání a snahu najít nové řešení. Někdy se vracejí ke „starým známým“, jindy dávají šanci novým subjektům. Právě to je dělá těžko předvídatelnými.

Swingující voliči se každopádně více než ostatní nechávají ovlivnit předvolebním děním. Třetina z nich přiznává, že je v rozhodování silně ovlivňují negativní kampaně. Patnáct procent se nechá výrazně ovlivnit předvolebními průzkumy.

Když do kampaně vstoupí silná kauza, má dopad – a to právě nejvíce na ně. Například bitcoinová aféra snížila ochotu podporovat ODS u nadpoloviční většiny „swingujících“ voličů, Dozimetr zase poškodil STAN u 47 procent z nich.

„Swingující voliči jsou zranitelnější vůči reputačním selháním stran. Ale zároveň jsou to lidé, kteří tyto věci vnímají. Nejsou lhostejní,“ komentuje Burianec. „Často to bývají lidé, kteří se o politiku aktivně zajímají, diskutují o ní, někdy se kvůli ní i pohádají,“ dodává.

Průzkum to potvrzuje: 43 procent těchto voličů už se kvůli politice pohádalo, v běžné populaci je to 36 procent.

Zajímavým zjištěním je, že swingující voliči nejsou nutně největší fanoušci nových subjektů. Ochotu hlasovat pro úplně novou stranu vyjádřilo 26 procent z nich – jen o pět procentních bodů víc než v celé populaci.

„Někteří swingující už mají zkušenost s tím, že jim nová strana naděje nepřinesla. Vyzkoušeli to a zklamali se, takže se možná vracejí zpátky k tradičnějším subjektům,“ říká Burianec. „Nedá se říct, že by mezi nimi měli nějakou převahu vládní voliči, i když v průběhu minulých let měli,“ shrnuje.

Sociolog nicméně připouští, že s blížícím se termínem voleb se začíná řada těchto voličů naklánět zpět k nějaké z vládních stran, protože si uvědomují, že lepší alternativa pro ně neexistuje.

Část „přebíhačů“ zůstává nicméně otevřená novinkám. Příkladem může být strana Motoristé sobě, která má mezi swingujícími kladný postoj u 15 procent respondentů (v populaci 11 procent). „U Motoristů funguje kombinace novosti a prezentace jako ‚pravé pravice‘, tedy něco, co může rezonovat u voličů zklamaných ODS,“ říká Burianec s tím, že navíc oslovují skupinu, kterou jiní ignorují – mladší muže s nižším vzděláním, kteří dříve často ani nevolili.

Z pohledu volebních štábů jsou tak tito voliči jak požehnáním, tak noční můrou. Mají sílu rozhodnout volby – ale není jasné, jak. A nelze se na ně zaměřit jedním univerzálním vzkazem.

„Swingující voliči mohou nakonec rozložit své hlasy poměrně rovnoměrně mezi jednotlivé subjekty. Ale klíčové je, že jich je hodně – deset až patnáct procent populace – a že hlasují. Takže ve výsledku právě oni mohou rozhodnout, kdo sestaví vládu,“ shrnuje Jan Burianec.