Drtivý výzkum. Česko je chudé, nestabilní a zkorumpované, míní většina lidí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rozsáhlý výzkum Politické dění a volební motivace 2025, s jehož podrobnými výsledky budou Seznam Zprávy čtenáře postupně až do voleb seznamovat, zmapoval, jak lidé vnímají aktuální politické dění v Česku, jaké mají postoje k volbám, jak důvěřují institucím a politikům, co ovlivňuje jejich rozhodování či co je motivuje k volební účasti, případně neúčasti.

Z výsledků průzkumu podle sociologa a analytika agentury STEM/MARK Jana Buriance jasně plyne, že tahounem letošních voleb bude opět vzdor, tedy vyjádření nespokojenosti především vůči současné vládě. „Zatímco v roce 2021 byl ústředním tématem ‚Antibabiš‘, tak letos je až pětkrát silnější ‚Antifiala‘,“ upozorňuje Burianec.

Proti výhře současného premiéra Petra Fialy (ODS) se podle průzkumu vyhranilo na 14,4 procenta respondentů, naopak motivaci „Antibabiš“ uvedla necelá tři procenta možných voličů.

Důvod je podle sociologa logický. „Současný kabinet vládne celé období, což se v minulosti často nedařilo. Může to znamenat, že lidé jsou už více unavení, více otrávení,“ popisuje s tím, že vláda musela dělat některé nepopulární kroky, dozvuky pandemické krize se přetavily v krizi inflační či energetickou. „Stěžejním problémem a tématem pak byla samozřejmě ukrajinská krize,“ dodává.

Touhu po změně v české politice nyní deklaruje čtvrtina Čechů (26 procent respondentů), k volebním urnám jich plánuje nyní přijít na 62 procent, tedy zhruba o tři a půl procenta méně než v roce 2021.

Z deseti cílových skupin, na které výzkumníci společnost rozdělili, jsou nejdisciplinovanější senioři nad 65 let, přijít k volebním urnám jich plánuje na 70 procent, naopak z příjmově nejslabších domácností by nyní volby zlákaly jen 48 procent lidí, u prvovoličů se pro volební účast vyjádřilo na 57 procent z nich.

Každopádně volby do Poslanecké sněmovny považují Češi tradičně za ty vůbec nejdůležitější. Velmi či spíše důležité jsou pro 87 procent voličů, paradoxně ale důvěra v samotnou Poslaneckou sněmovnu pokulhává. Věří jí jen 19 procent obecné populace starší osmnácti let.

Čím je tento rozpor způsobený? „Je to tak důležité, že to v nás dokáže vyvolat tyto emoce. Převažují negativní nad pozitivními. Pořád ale vnímáme, že to rozhoduje o našich životech, tím to možná vzbuzuje takovou pozornost, která se bohužel přetavuje do negace,“ vysvětluje Burianec.

Naopak nejdůvěryhodnější z nabízených institucí se ukázala být policie, které důvěřují dvě třetiny dotázaných. Následuje armáda se šedesáti procenty a kolem poloviny oslovených pak důvěřuje Severoatlantické alianci či prezidentovi.

Celkově vyšší důvěra v instituce je pozorovatelná u prvovoličů, rodin s dětmi či úředníků veřejné správy, naopak nejnižší u cílové skupiny častých nevoličů.

Na české politické scéně podle dotázaných nejvíc chybí upřímnost, pravdomluvnost, slušnost a vzájemná úcta. Tu postrádají především prvovoliči (53 procent), více než polovina státních zaměstnanců požaduje větší slušnost, více než třetině úředníkům veřejné správy chybí na české politické scéně zásadovost.

Hrdost a vlastenectví na české politické scéně nejvíce postrádají senioři nad 60 let (38 procent oproti 
28 procentům v rámci celé populace).

Většina respondentů, bez ohledu na to, k jaké cílové skupině patří, se podle Buriance shoduje na tom, že v Česku chybí politici, kteří by byli schopni nést zodpovědnost. Spolu se schopností řešit problémy to požaduje po „ideálním“ politikovi 52 procent oslovených.

Na dalších místech požadovaných předpokladů figuruje například to, že politik hodně komunikuje a zajímá se o potřeby lidí (38 procent) nebo že nevstupuje do politiky za účelem svého vlastního zbohatnutí (rovněž 38 procent). „Především u lidí starších 65 let je tenhle atribut a pocit ještě poměrně hodně zakořeněný,“ upřesňuje Burianec.

Byť důvěra a zásady jsou pro voliče důležitým aspektem, volby podle sociologa nicméně opět rozhodnou hlavně peněženky a emoce. „Zdá se mi, že to tak bude. Určitě u některých skupin, pochopitelně zejména u těch socioekonomicky slabších, což dává logiku. Jako nejpalčivější jmenovali právě ta témata, která mohou alespoň částečně ulevit jejich peněžence,“ potvrzuje sociolog.

Aktuální klíčová politická témata jsou podle závěrů výzkumu: drahota, zdravotnictví, ceny a kvalita potravin, bydlení, korupce či energetika. U témat – drahota, potraviny, bydlení a korupce – se navíc lidé domnívají, že jim politici nevěnují dostatek pozornosti.

Korupce vadí zejména seniorům nad 65 let, za velmi důležité politické téma ji označilo 74 procent z nich, což je o dvacet procent víc, než uvedl průměr populace. Drtivá většina seniorů (78 procent) si rovněž myslí, že se dostatečně neřeší cena a kvalita potravin.

Témata jako školství, životní prostředí, podmínky pro podnikání, efektivita státu či dopravní infrastruktura jsou podle Buriance naléhavější spíše pro lidi, kteří jsou na tom socioekonomicky lépe. Stejné je to v případě zahraniční politiky.

Mezi prvovoliči rezonuje tradičně bydlení, to prioritně zajímá i úředníky veřejné správy. Podle Buriance pokračuje trend největších názorových rozdílů mezi nejmladšími a nejstaršími. „V datech jsme viděli až tolik mezigeneračních rozdílů, že s určitou mírou nadsázky můžeme stále mluvit o mezigeneračním konfliktu,“ dokresluje Burianec.

Z toho částečně plyne i to, že téměř tři čtvrtiny seniorů (71 procent) vnímá v Česku převažující špatné mezilidské vztahy. To má za následek, že si mnozí myslí, že Česko aktuálně není v dobré kondici.

Lidé vnímají Česko jako chudý, nestabilní a zkorumpovaný stát. Kolem 85 procent se domnívá, že Česko stagnuje, nebo se dokonce vyvíjí nesprávným směrem. „Mladší generace mají pozitivnější názory, ovšem s rostoucím věkem se pohled na náš stát stává čím dál negativnějším,“ shrnuje analytik.

Na druhou stranu více než tři čtvrtiny Čechů je spokojených se svým osobním životem, zbylých 22 procent je naopak nespokojených. V rámci 10 cílových skupin výzkumu jsou se svým osobním životem nejvíce spokojení prvovoliči (89 procent) a podnikatelé 
(85 procent). K více spokojeným se řadí také rodiny s dětmi a státní zaměstnanci či úředníci.

Naopak těmi nejméně spokojenými jsou příslušníci příjmově nejslabších domácností (43 procent z nich je nespokojených) a častí nevoliči (34 procent).