Česko volí: „Za třicet let se nic nezměnilo.“ Třetina lidí nemá v plánu volit

Hlavním důvodem neúčasti ve volbách je zklamání. Z politiky, ze sebe i z celého Česka. Pouze šest procent častých nevoličů si myslí, že se republika vyvíjí správným směrem, a pouhých osm procent důvěřuje Poslanecké sněmovně (oproti 19 procentům v celé populaci).

Politika je pro ně abstraktní a nepřehledná, naznačuje exkluzivní průzkum STEM/MARK pro Seznam Zprávy. Podle sociologa a jednoho z autorů průzkumu Jana Buriance častí nevoliči cítí, že jim politici nerozumí a nezajímají se o jejich potřeby. Velká část nevoličů proto uvádí, že nemá koho volit.

„Volil jsem skoro pokaždé. Jenže za třicet let se nic nezměnilo. Dnes už nevěřím nikomu. Až přijde někdo, kdo mi nebude lhát do očí, půjdu rád. Zatím ale zůstávám doma,“ prozrazuje redakci šedesátiletý Středočech Karel.

Stejně jako v minulosti i letos lze očekávat, že „na gauči“ doma zůstane více než čtvrtina Čechů (28 procent). „Důvod není, že by neměli čas, že by jim třeba pomohlo, kdyby byly volby v jiný den. Opravdu tady spíš vyčnívá naštvanost z politiky, zklamání. Třeba chodili volit dříve, ale rezignace je pro ně už tak silná, že se ‚politické soutěže‘ nechtějí dále účastnit,“ vysvětluje Burianec.

Nevoliči jsou podle průzkumu zejména mezi lidmi s nižším stupněm vzdělání, nejvíc je pálí drahota, bydlení či zdravotnictví.

Svou roli hraje i místo bydliště. Například Praha má tradičně vyšší volební účast než třeba severozápad Čech. V žádném případě ale podle Buriance nelze tvrdit, že by ve volební účasti město válcovalo venkov. Dokonce lze očekávat, že na venkově je někdy i účast vyšší, což je dáno „sociální kontrolou“. Lidé se tam znají a vědí, kdo jde a kdo nejde volit.

Rozdíl není ani mezi účastí mužů a žen, doplňuje Burianec. „I když muži všeobecně více dokládají, že se zajímají o politiku, účast žen nakonec není o tolik nižší. Ženy ale mají jiné rozhodovací pohnutky. Tolik třeba nestudují volební programy nebo nesledují předvolební debaty,“ uvádí.

Obecně lze nevoliče dělit do několika skupin. První skupinu tvoří ti, kteří nechodí volit téměř vůbec a ani to nevypadá, že by je v blízké budoucnosti v tomhle směru rozhodnutí zviklalo. „Jedná se přibližně o pětinu české dospělé populace, odhadem jde o 1,4 milionu lidí,“ poznamenává Burianec.

Pokud bude volební účast kolem 60 až 65 procent, jak průzkum STEM/MARK odhaduje, zbývá ještě dalších 15 až 20 procent vlažných voličů, kteří někdy přijdou, jindy ne. Ze dvou třetin se na této kategorii podílejí ženy a mladí lidé.

Třetí skupinou mezi nevoliči jsou i „lajdáci“. „Ti dají přednost nějaké jiné činnosti, když je hezké počasí, odjedou dřív na chatu nebo si zkrátka najdou nějakou lepší aktivitu,“ doplňuje sociolog.

Mezi nevoliči jsou často zastoupení lidé z příjmově nejslabších domácností, jejichž čistý měsíční příjem nepřesahuje dvacet tisíc korun čistého. Více než čtvrtina z nich například uvádí, že k volební účasti by je mohla motivovat finanční odměna za hlasování.

Zajímavé je i to, že 14 procent je při rozhodování ovlivněno doporučením přátel, což je téměř dvojnásobek oproti populaci obecně.

Jelikož se o politiku příliš nezajímají, neženou se ani do hádek. Kvůli volbám a politice se s rodinou či přáteli pře jen 19 procent častých nevoličů, v případě příjmově nejslabších domácností jde téměř o třetinu.

Před druhou světovou válkou byla v Československu účast při volbách povinná - což bylo de iure zrušeno v roce 1954 -, ve skutečnosti tomu tak ale bylo až do roku 1989. Po sametové revoluci byla účast při volbách do Federálního shromáždění a národních rad v letech 1990 a 1992 rekordní (96,8 procenta, respektive 85,1 procenta), od prvních voleb do Poslanecké sněmovny v roce 1996 klesala. V roce 2021 přišlo k urnám celkem 5 414 006 voličů, což odpovídá volební účasti 65,43 procenta.