Komentář: Babiš se blíží k premiérství. Pořád ale dluží několik vysvětlení

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vzpomeňte si na leden 2023. V druhém kole prezidentské volby proti sobě stojí Petr Pavel s Andrejem Babišem. Je to jedna z nejvypjatějších a nejpolarizovanějších kampaní, co Česko zažilo.

Kdyby vám tehdy někdo řekl, že jeden druhého o dva a půl roku později celkem bez problémů jmenuje premiérem, těžko byste uvěřili.

Přesto k takové situaci míříme. Petr Pavel pověřil Andreje Babiše jednáním o sestavení vlády. Předseda hnutí ANO očekává, že v polovině prosince by mohl vzniknout kabinet ANO, SPD a Motoristů.

Jak je to možné? Vysvětlení je prosté: Pavel i Babiš jsou profesionálové a vědí, že více svých politických cílů nyní naplní kooperací než přímým střetem. Vánoční dárek občanům v podobě otevřené konfrontace však stále vůbec není vyloučen. Babiš totiž dluží prezidentovi a celé veřejnosti několik důležitých vysvětlení.

Kde jsou ty časy, kdy se komunista Babiš snažil Česko přesvědčit, že Pavel byl mnohem horší komunista a navíc voják, který nás zatáhne do války. Nyní je to „pan prezident“.

Babiš se navíc ani pramálo nezpěčuje ústavní tradici, že si prezident osobně proklepne všechny nominované kandidáty do vlády. Z druhé strany prezident si asi myslí své o fašistech a rasistech, kteří se v zástupu za Babišem derou k vládní zodpovědnosti. Přesto i on se zatím usmívá, klidní emoce a drží dekorum.

Proč? Česká Ústava je obecná, zdůrazňuje principy, ne lhůty na veškeré konání všech aktérů politické scény. A funguje to. Pavel i Babiš tak nyní chápou, že jsou chyceni ve vězňově dilematu, této klasice z teorie her, kdy je velkým pokušením nekooperovat a vše urvat pro sebe, ale vypočítavost velí se dohodnout. Vítěz říjnových voleb by mohl nepochybně sněmovní protestní vlnu zamířit proti „pětikoaličnímu prezidentovi“, ale pokud by se Pavel sekl a začal zdržovat, tak se Babiš k vládě dostane někdy na jaře. Přinejlepším.

Na druhé straně Pavel ví, jakými hlasy byl zvolen. A kdy jindy bránit jejich jménem demokracii, než když se nastupující establishment chystá devastovat zahraničněpolitické ukotvení Česka, média veřejné služby, občanskou společnost či lidská práva? Pavel ovšem také dobře ví, že tuto vozovou hradbu nemůže vystavět, aniž by nepřekročil limity Ústavy. A to byl jeho nejzásadnější slib – že po éře Miloše Zemana prezident zase začne respektovat základní zákon. Takže také radši pomalu.

Oba dva tak nyní půl kroku ustupují, aby mohli o krok kupředu. Pavel svůj kapitál zjevně vsadil na zahraničněpolitické a bezpečnostní garance nové vlády. A Babiš mu na tento oltář již obětoval referendum o vystoupení z Evropské unie či NATO a pravděpodobně i jméno lídra Motoristů Filipa Turka jakožto ministra zahraničí. Na druhé straně i Babiš potřebuje nějak uspokojit své spojence. A zde proto zase Pavel nejspíše nebude nijak vstupovat do zbývajících konfliktních nominací menších vládních partnerů.

Vypadá to po všech zemanovských manýrech skoro až jako idyla. Jenže je tu drobnost, na kterou se tak trochu pozapomnělo: Babiš.

Připomeňme, že prezident nejprve jmenuje premiéra a až pak další členy kabinetu. Primárně bychom tedy měli řešit kvalifikaci Babiše na premiérský post. Tato debata – tak čilá v předvolebním období – najednou úplně zapadla. Nic z problémů Babiše přitom nezmizelo.

Čtenáři ty příběhy znají, ale kdy jindy je zopakovat, než právě teď. Majitel holdingu Agrofert Andrej Babiš se po jmenování premiérem okamžitě ocitne ve střetu zájmů a bude mít dle zákona měsíc na jeho vyřešení. Babiš tvrdí, že vše zvládne, ale to není u tak obřího holdingu jednoduché a minulý trik se svěřenskými fondy již nelze opakovat. Prezident správně trvá na tom, aby Babiš před jmenováním seznámil veřejnost se stabilním řešením. A měl by dodat, že by veřejnost – především ta odborná – měla dostat určitý čas na zhodnocení, zda to není zas jen nějaký nedostatečný úhybný manévr. Takovým by byl třeba prodej či darování firmy dětem, protože ty jsou dle zákona o střetu zájmů osoby blízké a to nestačí.

Pojďme dál: Čapí hnízdo. Ta otravná nekonečná kauza o pár milionů, u které celé Česko již zívá nudou. Jenže teď jsme už konečně před finále a pražský městský soud je vázán vrchním soudem, že bez nových důkazů vše musí skončit Babišovým odsouzením. Premiér jistě může uniknout verdiktu díky většině ve Sněmovně, která ho odmítne vydat. Ale to nebude platit pro jeho spolupracovnici Janu Nagyovou, která si to „slízne“ i za něj. Opravdu máme mít premiéra, který za své podnikatelské „chyby“ nechá platit spolupracovníky a okamžitě po ztrátě imunity půjde před soud pro odsuzující verdikt?

Dotazů za letitým podnikáním Babiše je samozřejmě mnohem více. Například: Panuje někde v Evropě premiér, který by držel neznámo vůči komu pohledávku za 1,7 miliardy (!) a veřejnost by o tom nic nevěděla? Asi ne…

Ne, těch překážek ke jmenování premiérem není zas tak málo. Fakt, že se nyní předseda ANO chová k Pavlovi servilně a ve vznikající vládě budou asi mnohem větší výtečníci než sám Babiš, na problému nic nemění. Vyřešení všech možných osobních problémů by si od Babiše měli přát především voliči ANO, protože ti si jistě pamatují, jak moc jej osobní patálie zdržovaly od práce v prvním premiérském období. Tak ať už se to v zájmu plnění všech předvolebních slibů ANO zas neopakuje.