Článek
Ještě před pár měsíci se „Motoristé sobě“ tvářili jako ta nejperspektivnější a nejobletovanější strana české politiky. Senzačně uspěli v evropských volbách v červnu 2024, nabídli voličům novou neokoukanou hvězdu Filipa Turka, na jejich ustavujícím sjezdu loni v prosinci je jako svého budoucího koaličního partnera vítal Karel Havlíček a svou podporou se netajil sám Václav Klaus.
Ano, a v tu chvíli mělo být každému jasné, jak to musí nakonec dopadnout. Protože s výjimkou zásahu několika set policejních těžkooděnců na Úřadu vlády a v přilehlých pražských čtvrtích neexistuje spolehlivější způsob, jak zlikvidovat volební ambice jakékoliv politické strany, než jsou veřejně vyslovené sympatie druhého českého prezidenta.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Tím ještě nemá být řečeno, že se Motoristé, kteří se momentálně motají někde kolem tří procent preferencí, nevzpamatují, že se jim mocným finišem kampaně nepodaří nakonec pětiprocentní hranici překonat a na scénu se nevrátí reinkarnovaná ODS ve své idealistické, nezkažené devadesátkové podobě. Znamenalo by to mimo jiné, že se Václavu Klausovi konečně vyplní jeho sen.
„Přišel jsem sem jako někdo, kdo – spolu se statisíci našich spoluobčanů – nemá, koho by v dnešní politické konstelaci volil,“ prohlásil druhý český prezident loni v prosinci na ustavujícím sjezdu Motoristů. A někdy v tuhle chvíli muselo předsedovi Motoristů a mluvčímu Institutu Václava Klause Petru Macinkovi začít zvonit v uších. Bylo jasné, že se jeho sen začíná bortit.Tohle přece už někdy slyšel, kde to jen bylo? No ano, už ví, přece v září 2019 při ustavujícím sjezdu hnutí Trikolora, které tehdy zakládal Klausův syn Václav mladší. Vždyť jsem ten text tehdy dával k nám na web institutu, vzpomíná si Macinka: „Domnívám se, že se zde dnes sešli lidé, kteří se – stejně jako já – necítí dobře v naší politice, kteří se nemohou smířit s chováním a jednáním našich politických stran a kteří už delší dobu nemají koho volit.“
Ano, tohle je specialita Václava Klause již dlouhá léta - přesně od chvíle, kdy v prosinci 2008 na kongresu v pražském Clarionu vrátil titul čestného předsedy ODS a začal se poohlížet po novém politickém dobrodružství.
Hned jeho první zásah měl přitom - a při Klausově velikosti zcela pochopitelně - doslova celoevropské rozměry. Klaus se v letech 2008 a 2009 spřátelil s irským podnikatelem a zakladatelem panevropské euroskeptické strany Libertas Declanem Ganleym, tehdy prominentním odpůrcem Lisabonské smlouvy. Před evropskými volbami 2009 jej dokonce český prezident přijal na Hradě a společně tehdy blížící se hlasování označili za „referendum o Lisabonské smlouvě“. Výsledek se dostavil: Libertas vyhučela v celé Evropě, když jediný mandát získala ve Francii, a Ganley se jako první Klausova oběť stáhl definitivně z politiky. V Česku pak kandidátka vedená Klausovým oblíbencem Vlastimilem Tlustým skončila těsně, ale opravdu těsně pod psychologickou hranicí jednoho procenta hlasů.
Protřelý stratég Klaus měl ale už připraven jiný plán. Ve stejném roce 2009 vzniká i Strana svobodných občanů v čele s Klausovým dlouholetým poradcem Petrem Machem. A jak je jeho zvykem, tehdy ještě úřadující český prezident zlikvidoval všechny naděje pro jistotu již v den slavnostního zahájení existence Svobodných: „Přeji Vám, aby se Vám podařilo stát se skutečným mluvčím těch občanů, kteří názory a postoje, o nichž Vy i já hovoříme, sdílejí. Přeji Vám úspěch,“ napsal ve své zdravici - další zářez na pažbě tak byl učiněn.
A mohlo se jet dál. Pozoruhodnou kapitolou Klausovy politiky destrukce se stal jeho vztah s Věcmi veřejnými, zprvu komunální stranou z Prahy 1, kterou Vít Bárta za loutkového předsednictví Radka Johna přeměnil v senzaci voleb roku 2010. Zisk téměř jedenácti procent hlasů byl ale podmíněn jednou věcí: Rozhovorem Václava Klause pár dní před volbami v květnu 2010 pro týdeník Euro, v němž dal prezident jasně najevo, že se lidé nemusejí bát a v klidu mohou novým stranám - Věcem veřejným, ale i nakonec ještě mnohem úspěšnější TOP 09 - dát svůj hlas.
Protože on to rozhodně neudělá: „Kdybyste mě teď natáhli na skřipec a ptali se, jestli znám nějaký názor pana Johna, ale skoro bych přidal i pana Schwarzenberga, tak ani na mučidlech bych si neuměl žádný jejich politický názor vymyslet. Když se mě zeptají sedmiletá vnoučata, co je za těmito dvěma pány, přiznám se: ‚Děti, já opravdu nevím‘,“ vyprávěl dědeček Klaus. (Mimochodem, Svobodní, o nichž tu byla řeč, to ve volbách 2010 dotáhli na 0,74 procenta hlasů.)
Bohužel pro Věci veřejné, tenhle názor mu dlouho nevydržel. Existence Věcí veřejných byla fakticky ukončena v září 2011 poté, co Václav Klaus prohlásil, že někteří politici VV jsou „obohacením naší země“, například „nejlepší polistopadový ministr školství Josef Dobeš“ či „šikovný politik Vít Bárta“. Jak už víme, neexistuje na této planetě síla, která by dokázala touhle kletbu zlomit.
A brzy to měla zjistit i Jana Bobošíková, Klausova oblíbená moderátorka již od časů televize Nova na přelomu tisíciletí. Předčasné volby roku 2013 přinesly české politice nejen Andreje Babiše, ale také - trochu podobně jako letos - souboj dvou prezidentů: jednoho bývalého, Václava Klause, a druhého úřadujícího, Miloše Zemana. A byla to tvrdá, nelítostná bitva s velmi těsným výsledkem. Obě strany, široký vlastenecký blok Hlavu vzhůru v čele s Janou Bobošíkovou a Václavem Klausem na billboardech a Stranu práv občanů - Zemanovců, nakonec dělilo jen něco málo přes procento hlasů. Zemanovci jich získali 1,51 a klausovci 0,42.
Sám Klaus, který samozřejmě neměl vůbec tušení, že se ocitne na billboardech, ale našel viníka tohoto debaklu celkem rychle: Byli to jeho kdysi oblíbení Svobodní Petra Macha. Ano, škoda, že se tehdy nepřidali, výsledek by se patrně blížil limitně nule.
V roce 2017 se Václav Klaus konečně dočkal a svůj lístek v pražských Kobylisích mohl poprvé odevzdat i s preferenčním hlasem - volil konečně zase Václava Klause z ODS. Když to nešlo jinak, alespoň toho mladšího. A byl to úspěch - jeho syn dosáhl na skvělý výsledek: Víc než 22 tisíc preferenčních hlasů ho vyneslo na druhé místo mezi všemi kandidáty v těchto volbách, hned za Andreje Babiše a před Karla Schwarzenberga.
Klaus junior ovšem v ODS nevydržel dlouho. O dva roky později založil Trikoloru, aby na jaře 2021 politiku úplně opustil - mimo jiné i poté, co se se svým otcem nepohodl na téma spojení jeho strany s SPD.
A to je, dovolíme si tipnout, další cíl nemilosrdného likvidačního tažení Václava Klause. Spolek Tomia Okamury dostal jeho hlas už v komunálních volbách roku 2022. Pokud Václav Klaus sdílí všeobecný oprávněný dojem, že Motoristy už vyřídil dostatečně, měl by své síly napřít právě sem. Průzkumy teď věští Okamurovi, který kandiduje i s Trikolorou a Svobodnými, potenciálně nejlepší volební výsledek v historii.
Prezidente Klausi, tohle je úkol pro státníka vašeho formátu. Země vás ještě jednou potřebuje. Stačí jedna věta pronesená vhodně někdy tak v půlce září: „Nemám koho volit, ale bude to SPD.“
Předem díky.
