Článek
Příčin zklamání voličů stran dnešní vládní koalice by bylo možné najít řadu. Průzkum z počátku loňského roku mezi nespokojenými voliči vládních stran mimo jiné ukázal, že pro 71 procent z nich byl důležitým důvodem jejich volby v roce 2021 odpor vůči Andreji Babišovi osobně, případně proti hnutí ANO (67 procent).
Mezi důležité příčiny zklamání tedy bude nejspíš patřit i selhání vlády při plnění velkohubých předvolebních slibů o „deagrofertizaci“ Česka. Probíhat měla na několika úrovních, přičemž vládě se nedařilo ani na jedné. Důležité a v zásadě systémové změny (na rozdíl od pomstychtivých příslibů personálních čistek na úřadech, které se také moc nepovedly) se měly odehrát na úrovni dotací. Jenže neodehrály.
Jeden z klíčových slibů o zastropování přímých plateb za hektar půdy vláda splnit nedokázala. A tak se strop bude muset objevit až v celoevropských pravidlech v příštím rozpočtovém období.
Dotační rovina „deagrofertizace“ se dotýká také plateb, které Babišův holding získal v době, kdy byl Andrej Babiš v exekutivních politických funkcích, a tedy v očividném střetu zájmů (byť bylo jeho vlastnictví zahaleno velmi nedostačujícím fíkovým listem svěřeneckých fondů). Tady to mohlo vypadat nadějněji. Jak zjistily Seznam Zprávy, už od roku 2022 se chystal plán na zpětné vymáhání zemědělských dotací vyplacených v letech 2017 až 2021. K dispozici byla analýza pro tehdejšího ministra Zdeňka Nekulu a postupem času se objevily i soudní verdikty, které pozici Ministerstva zemědělství ve sporu o dotace pevně podepřely.
Přesto se nestalo nic. Současný ministr Marek Výborný se zaklíná tím, že musel počkat, až doběhnou některé soudní spory, zejména u Nejvyššího správního a Ústavního soudu. Přístup, podle nějž by o vrácení bezmála každé dotační koruny měl rozhodovat Ústavní soud, je ale opatrnictví par excellence.
Dá se připomenout, že podobnou opatrností představitelé vlády obvykle netrpí. Mimořádnou valorizaci důchodů osekali, aniž vyčkali verdiktu Ústavního soudu (který jim dal zpětně za pravdu) a také peníze z windfall daně kasírovali od ČEZ, aniž by čekali na výsledky jakýchkoli soudních sporů, a že jich bude.
Je to logický postup. Vláda má postupovat podle platných pravidel. Stížnosti k Nejvyššímu správnímu či Ústavnímu soudu se hodnotí zpětně, jak se říká, nemají odkladný účinek. Kdyby vláda postupovala už na základě pravomocného verdiktu Městského soudu v Praze, žádné chyby by se nedopustila.
Jenže Výbornému se do sporu o dotace zjevně nechtělo. Na jedné straně se dá pochopit, že než se stát pustí do právního boje s kolosem, jako je Agrofert, chce mít v rukách maximum munice. Na druhé straně se nedá zbavit dojmu, že Výborný už svůj vhodný okamžik prováhal.
Snahu vymámit z Agrofertu víc než pět miliard vyplacených dotací oznámil ministr pár týdnů před volbami, zhruba tři roky poté, co k tomu jeho úřad dostal do rukou příslušnou analýzu. Je těžké to číst jinak než jako jednání pod tlakem blížících se voleb a pokus alespoň předstírat činnost v oblasti „deagrofertizace“.
Je ale vlastně lhostejné, jestli se to stalo z leknutí v důsledku zveřejnění série textů Seznam Zpráv, zda jde o čistě předvolební gesto, jež by mělo potěšit voliče lačné Babišova utrpení, anebo zda Výborného superopatrný přístup skutečně neumožnil udělat tento krok o rok nebo dva dřív.
Důležité je, že pravděpodobnost, že se stát domůže několika miliard dotací vyplacených v rozporu se zákonem o střetu zájmů, kvůli Výborného váhání zásadně klesla. Bude samozřejmě zajímavé sledovat, jak si ministerští úředníci poradí se zadáním vysoudit z Agrofertu miliardy pod novým politickým vedením. Pokud ale volby dopadnou zhruba tak, jak to teď vypadá, dá se celkem očekávat, že se úplně nepřetrhnou. Podobně jako Marek Výborný.
