Článek
Tři měsíce před parlamentními volbami působí čísla z průzkumů pomalu jako vzduch v horkém odpoledni. Jen sotva – a spíš po desetinách procent – se zatetelí. Už je jasné, že ani bitcoinová aféra – nečekaně – preference Spolu nesrazila. Maximálně mohla zabránit tomu, aby oproti květnu o něco stouply, ale to je jen hypotéza, které v datech schází bytelnější podpora.
Stabilní průzkumy ještě nevylučují, že se stane to, co ve trojích předchozích volbách (2021, 2017 a 2013) a vlastně skoro pokaždé: Konečný výsledek na čelných místech se bude dost lišit od toho, co zhruba čtvrt roku předtím zjistily výzkumné agentury. Vždyť až třetina voličů se rozhoduje teprve v posledním týdnu.
Přesto se jeden úkaz letošních voleb odhadnout dá. A to i v případě, že by se průzkumy už moc nezměnily a že by se jim součet odevzdaných hlasů podobal. Totiž: Po volbách bude politika neklidnější a politický provoz rušnější než v minulosti. Bude se to týkat nejen poražených, ale i stran na vzestupu, které se do Poslanecké sněmovny dostanou.
Povolební nestabilita uvnitř některých politických formací a předvolební stabilita průzkumů jsou vlastně rub a líc stejné mince.
Řeč je tu především o SPD, Stačilo! a Pirátech. Všechny tři strany mají reálné vyhlídky (SPD takřka stoprocentní) na to, že se ve volbách do Sněmovny dostanou. Své šance upevnily i tím, že pro potřeby parlamentní kandidatury vstřebaly jiná politická sdružení, respektive politiky z jiných stran. A plánují je zapsat na své kandidátní listiny, které musí být odevzdány do 29. července.
Na sloupce v předvolebních průzkumech tahle strategie funguje docela dobře. A pro partaje vypadá jako win–win: Ta „hlavní“ může posílit, ty „vedlejší“ získají nosič, bez kterého by do Sněmovny asi samy nepronikly. (Stačilo! je zvláštní případ, tam se nad hlavní KSČM ještě vytvořilo nové „skořápkové hnutí“.)
Je to zhruba 15 let, co se dal do pohybu systém tradičních polistopadových stran – nejdřív přišly a uspěly Věci veřejné, po nich především hnutí ANO. Teď to vypadá, že do minulosti odejdou i tradiční koalice jako politologická kategorie. Protože partaje objevily nový přístup. Obávaná uzavírací klauzule – pro jednu stranu pět, pro dvoučlennou koalici osm, pro vícečlennou 11 procent – díky němu hrozí méně.
Slovo „koalice“ pro politické strany skoro ztrácí smysl. Jedinou relevantní je v letošních volbách Spolu, a i ta bude, pokud náhodou nevyhraje, vystavena povolební zatěžkávací zkoušce. Čili tomu, jestli se nerozpadne a nezkusí to příště třeba tak, že ODS pro účely voleb vstřebá TOP 09, jak je teď v módě.
Smyslem uzavírací klauzule je, aby z voleb nevznikla Sněmovna rozdrobená na příliš mnoho frakcí a to nekomplikovalo výkon demokracie: dohodu nad zákony, efektivní vládnutí. Na spojování stran jako takovém proto není nic špatného, naopak, umění spolupráce a kompromisu do politiky patří. Jenže vynález „vstřebávání“ jedněch stran jinou, která i potom kandiduje jakoby sama, může do Sněmovny vnést právě to, čemu má uzavírací klauzule bránit.
V sobotu 4. října voliči jako obvykle rozdají karty. Záhy se ale může ukázat, že v balíčku jich bylo o dost víc, než se až do voleb mohlo zdát. SPD nebude jen SPD, ale i Trikolora, Svobodní a PRO. Piráti nebudou jen Piráti, ale i Zelení. Stačilo! nebude jen Stačilo!, ale také KSČM a možná někteří další, možná i Sociální demokracie.
„Hlavní“ a „vedlejší“ strany bude do voleb držet pohromadě intuice spolupracovat. Voliči vidí rádi, když se politici, pokud nejde o předem dané arcinepřátele, mezi sebou nehádají.
Předvolební svornost ale od těch „vedlejších“ vyžaduje trochu sebezapření. Musí se smířit s tím, že jejich značky budou upozaděny, že kandidátní listina neponese jejich jméno a že poslední slovo v kampani bude mít někdo jiný. Tak trochu – jistěže jen naoko – potlačují svou identitu.
Po volbách, pokud skončí úspěchem v podobě poslaneckých křesel, se o identitu znova a nepřeslechnutelně přihlásí. Spolupráce pro ně může být důležitá dál – ale ještě důležitější bude autonomie, péče o vlastní značku. (Tedy v případě, že se s hlavní stranou oficiálně nesloučí, ale na takové splynutí politických duší se moc věřit nedá.)
Více k tématu:
Chování stran, které se dostanou do Sněmovny díky tomu, že se jim podařilo vyhnout uzavírací klauzuli, je málo vypočitatelné. Budou si hledět svých „erbovních“ názorů, které těžko mohou být totožné s názory strany, na jejíž kandidátce do Parlamentu prošly – jinak by přece nemusely ztrácet čas starostí o vlastní identitu a viditelnost v médiích. Předvolební spojenectví může snadno nahradit oboustranné napětí, s rozchodem na obzoru.
Ale tak jednoduché by to nebylo. Trhnout se a udělat se po volbách pro sebe ve vlastním poslaneckém klubu nejde, pokud nový klub nemá alespoň deset členů, což už je celkem dost. Tahle pojistka proti drobení Sněmovny je vymyšlena chytře. Pro tradiční, oficiální koalice totiž pravidlo neplatí. Ale zato brání tomu, aby se po volbách poslanecké kluby množily dělením skrytých koalic, jako jsou ty letošní.
Půjde také o peníze. Letošního fenoménu, kdy za nějakou partaj mnohem častěji kandidují členové jiných partají, si všiml Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. V takovém případě „celou kampaň vede a platí ten, kdo kandidátní listinu odevzdává. Ostatní strany, které mají společně s hlavní stranou své kandidáty na listině, nemohou do kampaně dát více než tři miliony korun, podle zákona o sdružování“, připomněl předseda úřadu František Sivera.
Neboli volební bank drží hlavní strana, ne její satelity na kandidátkách. K hlavní straně také poplynou státní příspěvky – za odevzdané hlasy, na činnost, případně na mandáty. To může být pro vedlejší strany dobrý důvod, aby své politické námitky skously. Když to neudělají a budou stůj co stůj válčit o své zviditelnění, vyústí to v permanentní konfrontaci s hlavní stranou, anebo rozchod – a život vedlejší strany v o něco chudších poměrech.
Mimochodem, pro šéfy nových poslaneckých klubů, které by se odštěpily od těch původně zvolených, neplatí právo přednostního řečnického vystoupení. Což je pro účely pětihodinového zviditelnění zvlášť mrzuté.
Systémem skrytých koalic, vzniklých vstřebáním kandidátů jedné strany jinou, proniká do povolebního dění nový faktor nestability. A to byla řeč jen o nalézání shod uvnitř Parlamentu. Ještě jiný příběh by byl, kdyby se taková skrytá koalice měla podílet na vládní většině nebo přímo měla ve vládě své členy. Poukázka na rušný průběh.
