Komentář: Trapné divadlo „nekoalic“. Snad bude poslední

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hnutí Stačilo! kandiduje v nadcházejících sněmovních volbách jako koalice, ale pravidla platná pro koalice se na něj nevztahují. Přijde vám to divné? Nejste sami.

Rozhodnutí Krajského soudu v Brně má jednoznačný závěr a důsledek. Hnutí Stačilo! může kandidovat tak, jak podalo své kandidátní listiny, ke vstupu do dolní parlamentní komory mu bude stačit získat pět procent hlasů. Soudci zamítli návrh na zrušení volební registrace hnutí. Té se domáhala mimoparlamentní strana Volt kvůli tomu, že Stačilo! se tváří jako hnutí, ale ve skutečnosti jde o koalici několika stran. Neuspěla.

Rozhodnutí Krajského soudu v Brně má také zcela jednoznačný obsah. A je poněkud matoucí, že ten je v převážné většině v přímém rozporu se zmíněným jednoznačným závěrem. Velká část verdiktu je věnována pečlivému vysvětlování, proč je kandidátka hnutí Stačilo! bez nejmenší pochyby koaliční, a že tudíž byla zaregistrována do volebního klání v rozporu s příslušným zákonem.

Ve svém zdůvodňování je brněnský soud zcela neúprosný.

„Skutkový stav podle krajského soudu jednoznačně svědčí o tom, že volební strana Stačilo! naplňuje všechny znaky koalice.“

A jen o kousek dál: „Tento závěr je silně podpořen i faktem, že Stačilo! kandidovalo ve dvou předchozích volbách jako přiznaná koalice. Šlo o volby do Evropského parlamentu a o volby do zastupitelstev krajů, obojí v roce 2024. Důvod, proč tak činilo, je prostý. V těchto volbách se neuplatňuje aditivní uzavírací klauzule pro koalice, a nebylo tudíž třeba pravý charakter uskupení zastírat.“

A konečně: „Stačilo! a ostatní strany byly tudíž povinny označit společnou kandidátní listinu za koaliční (…) Jelikož tak nepostupovaly, byl krajský úřad povinen vyzvat (…) k odstranění této vady. Pokud krajský úřad namísto toho bez dalšího zaregistroval podanou kandidátní listinu, je jeho rozhodnutí nezákonné.“

Jádro sporu je ve výkladu zákonné definice koalice. Volební zákon říká, že „za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí“.

Dosavadní rozsudky tedy vycházely z toho, že když si někdo výslovně neříká koalice, pak o koalici nejde. Takže v letošních volbách budeme mít „explicitní“ koalici Spolu a pak několik „nekoalic“ - Piráty a Zelené, SPD s Trikolorou, PRO a Svobodnými anebo právě Stačilo! s komunisty, sociálními demokraty a několika stranami, o nichž nikdy nikdo neslyšel.

Brněnský krajský soud na to šel jinak, i když výše popsaný myšlenkový postup rovněž označil za „hájitelný“. Argumentace v rozsudku stojí za přečtení, úplně stručně vychází z toho, že jestliže zákonodárce uznal koalice za hodné zvláštní úpravy a uvalil na ně některá omezení, pak musí mít koalice i nějaké „objektivní a materiální“ znaky, které nezávisí na tom, zda se tak sama pojmenuje, nebo ne. A jestliže takové znaky nějaké uskupení naplňuje – jako třeba Stačilo! – pak je celkem jedno, jak si samo říká, a mají se na něj vztahovat pravidla pro koalice.

Připomeňme, že kandidatura v „přiznané“ koalici s sebou nese několik nevýhod. V první řadě vyšší „uzavírací klauzuli“, tedy práh pro vstup do Sněmovny - pro samostatnou stranu je to pět procent, pro dvoučlennou koalici osm a pro koalici o třech a více členech 11 procent.

Ale má to i své výhody. Strany v přiznaných koalicích mohou po volbách zakládat samostatné poslanecké kluby. V tom jsou strany pouze kandidující na kandidátkách jiných stran dost omezené (klub by musel mít alespoň 10 členů, to se může povést maximálně komunistům, a i těm stěží).

Strany v přiznané koalici se také mohou dohodnout na rozdělení peněz, které za úspěšné volby dostanou. Strany ve skrytých koalicích takové dohody uzavírat nemohou a peníze za hlasy náleží bez debaty pouze „střešnímu“ subjektu. Jinými slovy - všechny peníze za hlasy pro komunisty či sociální demokraty dostane Vidlák a všechny peníze za hlasy pro Jindřicha Rajchla dostane Tomio Okamura.

Brněnský soud dovozuje, že zákonodárce by jen stěží vymýšlel takové sady pravidel, pokud by bytí a nebytí koalice záleželo jen a pouze na zvoleném názvu. Dále usoudil, že hnutí Stačilo! právě tyto „objektivní znaky“ koalice naplňuje, tudíž by se na něj měla vztahovat pravidla pro koalice, tudíž krajský úřad na Vysočině (jehož rozhodnutí bylo napadeno) postupoval nezákonně, když kandidátku Stačilo! zaregistroval jako kandidátku hnutí a nikoli koalice.

V posledních odstavcích rozsudku ovšem přichází velké „ale“. Podle soudců by zrušení registrace Stačilo! bylo příliš tvrdé vzhledem k termínu voleb i vzhledem k tomu, že podobných skrytých koalic kandiduje a v minulosti kandidovalo více. Soudci zvolili argument „zdrženlivosti“ při zasahování soudní moci do volebního procesu, a přes precizní argumentaci a konstatování „nezákonnosti“ se rozhodli nezasáhnout.

Alibismus? Možná. Ale představa, co by se strhlo, pokud by soud Stačilo! skutečně vyřadil z voleb, je opravdu strašidelná. A nejde jen o křik, který by nastal v části politické scény, ale o celkový dojem křehkosti a nepředvídatelnosti volebního procesu. V tomto směru je opatrnost či zdrženlivost soudu vcelku pochopitelná. Zvolit „klid na práci“ namísto otřesu těsně před volbami může vypadat jako cesta nejmenšího odporu, ale taková cesta také nemusí být vždycky špatná.

Soud přesvědčivě dokázal (a také to ve verdiktu konstatoval), že současná úprava sněmovních kandidatur by si po dlouhých letech zasloužila změnu. Už proto, abychom se napříště nemuseli dívat na trapné obcházení zákonů ve stylu „spojili jsme se pro vás, ale nejsme ani jedna strana, ani koalice, rozumíte?“ případně „tohle je prostě hnutí a to by od vysvětlování stačilo!“.

Argumenty brněnských soudců se bude (zřejmě už mimo vliv na aktuální volby) zabývat Ústavní soud. Ani na něj by ale odpovědní zákonodárci nemuseli čekat. Že to chce opravu, je jasné i bez něj.