Článek
Horké předvolební září začalo tak, že Andreje Babiše napadl na mítinku útočník holí. Předseda ANO po úderu do hlavy či do ramene vyhledal ošetření v nemocnici a zrušil svůj úterní program. Politici útok odsoudili. Stínový premiér Karel Havlíček ho označil za „přímý důsledek nenávistné kampaně, kterou vede koalice Spolu, Piráti a v posledních dnech opět i STAN“.
Havlíček: „Kampaň založili na vyvolávání strachu a nenávisti, z Andreje Babiše dělají bůhvíco. Varovali jsme, že to může skončit špatně. A stalo se.“
Stalo se to, že Babiše napadl senior, který na facebooku silně ofenzivním jazykem glosuje politické dění. Babiše kritizuje jako podvodníka a estébáka, Agrofert by podle něj měl být znárodněn. Ověřené policejní podrobnosti o průběhu incidentu ani o motivu útočníka v tuto chvíli nejsou k dispozici.
Fyzický útok na politika - notabene ve chvíli, kdy na veřejnosti hovoří s voliči, o jejichž bezpečnost jde také - je samozřejmě zavrženíhodný. Násilí ve volební kampani nemá co dělat, i kdyby šlo „jen“ o „výměnu názorů“ mezi občany, a ne o napadení kandidáta. Útok na Babiše může být trestný čin, který předvolební atmosféru dál vyhrotí.
Teď jde o to, aby se událost nestala neblahou víc, než je nevyhnutelné. Záleží na tom, jak kdo zareaguje - politici, média, voliči na sociálních sítích.
Měsíc před volbami, ve kterých „jde o všechno“, je už bezcenné se přít, kdo do politické debaty vnesl víc negativních emocí. Kdo si začal s nálepkováním oponentů jako zla. Babiš nebo Okamura o vládní garnituře často mluvili jako o „zrádcích“. Fiala před volbami mobilizuje proti „straně založené a vedené obchodníkem, který za moc prodá vše“.
V podstatě se nic nezměnilo od loňska, kdy prezident kampaň shrnul takto:
Předvolební výroky Andreje Babiše podněcující protiukrajinské nálady považuji za nevhodné, nefér a nebezpečné. Ale kampaň jeho oponentů, která z něj a hnutí ANO dělá zastánce ruských zájmů, je stejně nefér a stejně nebezpečná. Jedno ani druhé politickou kulturu v naší zemi…
— Petr Pavel (@prezidentpavel) May 2, 2024
Zatímco své volební programy 2025 odbyly, vrhly se hlavní partaje na vášně. Ty, usoudili politici i marketingoví stratégové, vyhrávají volby už do té míry, že na ostatním moc nezáleží.
Jenže o správné výši daní, přijetí eura nebo poměrech ve zdravotnictví se musí diskutovat, přít se. Že by to někoho přimělo politika bít, je nepravděpodobné.
Jestli útok na Babiše něco symbolizuje, pak je to prázdnota volební kampaně a neduživost politiky. Veřejná rozprava se z nabídky argumentů mění na bazar výkřiků, hesel a skálopevných předsudků vůči druhým. Dialog nula. Je čím dál tím těžší opřít se o fakta - a to až tak, že někoho může napadnout vytvořit z vášní a názorů „fakt“ násilným činem. To je nebezpečná situace.
Na minimalizaci škod, které útok na Babiše, plivnutí na Fialu a jiné podobné incidenty ve společnosti zanechávají, se musí politici podílet společně. Už tohle konstatování působí až směšně idealisticky, že?
Ale vzájemné osočování, kdo může za to, že jsme na sebe tak zlí, může skončit jedině ještě hlubším a traumatizujícím rozdělením na nepřátelské tábory.
Slovensko s tímhle úkazem zápolí už dlouho, do extrémní verze ho vynesl loňský atentát na Roberta Fica. Vládou od té doby spojovaný s „nenávistnou kampaní“ opozice, přesně v duchu, o jakém po napadení Andreje Babiše začali hovořit politici ANO.
Připisovat podíl na útoku cíleně vyvolávaným antibabišovským emocím odpovídá logice vypjaté kampaně. Jsou to politické body. Není to nabídka velkorysého gesta, jaké společnost potřebuje zažít. Nejenom před volbami. Teď je jen lépe vidět na to, jak moc tu podaná ruka chybí. Na prvních reakcích politiků ANO by se daly spíš spřádat konspirační teorie než uklidňovat vášně.
