Článek
V šiku voličů stran, které tvořily vládu Petra Fialy, se najdou přívrženci všech politických směrů. Totéž platí pro ty, jejichž hlasy umožnily sestavit novou koalici pod vedením ANO a Andreje Babiše. Protějškem středopravého Spolu jsou Motoristi a SPD, kteří se deklarují jako ta skutečná pravice. Voliči ANO se podle nedávného průzkumu CVVM najdou hlavně ve středu s přesahem doprava i doleva. Totéž platí o Starostech a Pirátech. K levici se nikdo přímo nehlásí. Kdo se například odváží označit Piráty za levicovou stranu, vyslouží si ostré protesty jejich představitelů.
Opravdu to tedy vypadá, že koalice, kterou pro Babiše domlouvá Karel Havlíček, není o nic méně středopravá než už téměř ukončený Fialův projekt. Možná se ve volbách mění politická garnitura, jinak se ale nic neděje, hlavně se nebude měnit politické směřování země.
Tento povrchní závěr ovšem připomíná knihu Černí baroni. „Soudruhu majore, během mé služby se nic zvláštního nestalo!“ ohlásil strážný Kefalín majoru Terazkymu, který přišel kontrolovat Kefalínův útvar dokonce o vánočních svátcích. Majora však neošidil. „Nič zvláštného něstalo, hovorítě?! Ale stalo sa! Stalo, Kefalín! Nejstě ustrojený, stě ožratý,“ reagoval šokovaný Terazky, který už pochopil, že došlo k nepředstavitelnému porušení disciplíny a že „ožratá“ je celá posádka.
Stejně málo lze postoji „nic se nestalo“ věřit také během jednání o nové vládě. Strany pětikoalice si během let své existence vytvořily více či méně věrohodný konzervativní nebo liberální, tedy v zásadě středopravý profil. Proti tomu se ANO, SPD i Motoristi dostali do podezření, že jde o populistické strany. Pokud skutečně populistickými stranami jsou, pak je logické, že se prostě snaží oslovit co nejširší spektrum voličů. K pravici se podle průzkumu CVVM počátkem roku hlásilo 40 procent Čechů, ke středu 30 procent a přízeň levici deklarovalo jenom 20 procent. Hlavičkou „pravý střed“ se tedy nedá nic zkazit. Příznivců levice je málo, tak stačí příslib, že nová koalice bude vládnout se „sociálním citem“.
V tom směru postupují vítězové voleb takřka vzorně podle příručky populistické politiky, kterou sepsal světoznámý politolog Ernesto Laclau. Politik se podle něho může stát úspěšným populistou, tedy „lidovým vůdcem“, pouze tehdy, když za sebou shromáždí dostatečně početný „lid“.
To není úplně snadný podnik. Budoucí lídr musí do jednotného politického proudu přetavit různé zájmové skupiny, například důchodce, podnikatele, zaměstnance v průmyslu a státní úředníky, kteří přitom mohou mít v mnoha ohledech protichůdné zájmy. Za tím účelem je třeba vytvořit jakési „centrum afektivních symbolů“, tedy kontrolovanou nabídku emocí, které může sdílet široký okruh voličů, nejlépe „rostoucí nedůvěru vůči politickému systému jako celku“, píše Laclau.
Okolo „centra afektů“ se pak v kampani vytvářejí „ekvivalenční řetězce“, které jednomu programu a jedné kampani podřídí i protichůdné požadavky. Jedna skupina příznivců například hodlá zvýšit výdaje státu, druhá naopak žádá nižší daně a vyrovnaný rozpočet. Spojit i tak rozdílné požadavky do jednoho řetězce je však nezbytné, aby se zástupci dílčích zájmů podřídili společnému populistickému projektu a jeho hlavním reprezentantům.
Právě takové zadání musí splnit probíhající debaty ANO, SPD a Motoristů o vládním programu. Pokud se jich v tomto týdnu neúčastní sám Babiš, pak to rovněž odpovídá teorii slavného politologa. Nejsnáze se k dohodě protichůdných zájmových skupin dojde, pokud je hlavní cíl populistického hnutí definován pokud možno neurčitě, řečeno slovy Ernesta Laclaua, má „prázdnou charakteristiku“. V takovém případě se populistický politik v pozici Babiše může a dokonce musí vyjadřovat nejasně, aby si příznivci mohli jeho výroky vykládat libovolným způsobem. Lidovému vůdci se vyplatí vyhnout programové debatě, kde by mohl říct něco příliš určitého.
Pro menší účastníky populistického projektu, jako jsou SPD a Motoristé, se v tom ovšem skrývá riziko. Pokud se jejich programy úspěšně začlení do „ekvivalenčních řetězců“ využívaných v permanentní kampani ANO, ztratí ve prospěch Babišova hnutí také své voliče, podobně jako dříve ČSSD a KSČM.
Klasickým cílem populistů a zřejmě také strategie ANO je propojit jednotlivé zájmové skupiny a vytvořit z nich masové hnutí, které bude věrně následovat dominantního lídra. Je pravda, že také projekty Spolu či pětikoalice se snažily vytvořit jednu politickou formaci, jejíž součástí byla řada společenských skupin od městských liberálů podporujících Piráty až po věřící ze zapadlé obce na Valašsku, kteří volí lidovce. Liberálové i konzervativci z pětikoalice však vždy respektovali, že se pod jejich vedením sešly diferencované skupiny, které si chtějí uchovat svou zvláštnost a které se tedy nehodlají ztratit v davu následujícím jednoho lidového vůdce.
Strany vznikající koalice ANO, SPD a Motoristů se hlásí k pravému středu, stejně jako se k němu hlásila někdejší pětikoalice. Stylem své politiky jsou však jejím přesným opakem.
