Pět variant příští vlády. Bude načichlá benzinem, nebo třešněmi?

Tady je pět variant, jak by mohla vypadat příští vláda.

Tato varianta se zdá být nejvíc pravděpodobná, jako přijatelnou ji připouštějí lídři všech tří stran. Své spojenectví by jistě všichni prodávali jako krok, jímž zabránili návratu komunistů k moci pod značkou Stačilo! Ostatně jak už prohlásil šéf ANO Andrej Babiš , „mám raději vůni benzinu než třešní“.

Záleží vlastně na jediné věci - Motoristé musejí ve volbách získat víc jak pět procent hlasů, aby se dostali do Sněmovny. Hnutí ANO a Motoristé k sobě mají blízko, sedí společně v evropské frakci Patrioti a jejich lídři si vyměňují komplimenty.

Zároveň platí, že Babišův sen je mít jednobarevnou vládu - prostě složenou z vlastních lidí, ať už to budou politici z hnutí ANO, nebo třeba spojenci z byznysu. Žádá, aby menší strany jeho vládu podporovaly výměnou třeba za parlamentní funkce či programové ústupky, ale rozhodně neobsazovaly ministerská křesla.

Motoristé by v tom asi vyhověli snáz. Uvnitř strany je cítit spor o to, jestli se vůbec v případě úspěchu hned tlačit do vlády. Nebo zda raději zůstat mimo, nejprve se učit a neriskovat osud všech politických komet, které stejně rychle skončily, jako vylétly.

Naopak sebevědomá SPD si už aktivně říká, která křesla v Babišově vládě by ráda obsadila. Přitom i Tomio Okamura je připravený aspoň částečně vyhovět - do kabinetu prý nominuje pouze své „odborníky“, nikoliv zvolené poslance.

Tuhle sestavu jako ideální budoucí vládu si vysnil exprezident Miloš Zeman. Jde také o trojici, kterou straší konkurenční koalice Spolu, aby mobilizovala své voliče - varuje před vládou Babiše, Okamury a Konečné. Pokud se Motoristé nedostanou do Sněmovny, jde o reálnou variantu.

Ponechme teď stranou potenciální klíčový spor: hnutí SPD i Stačilo! nechtějí ustoupit ze svého požadavku na hlasování o českém členství v Evropské unii a NATO, zatímco ANO se o tom ani nehodlá bavit.

Velký problém může nastat mezi miliardářem Andrejem Babišem a lídry komunistického Stačilo! Kateřinou Konečnou a Danielem Sterzikem. Ti totiž brojí proti velkokapitálu a sebevědomě k tomu používají nekompromisní bolševický slovník, který si komunisté po roce 1989 doposud nikdy nedovolili.

Přejmenovaní komunisté chtějí získat peníze od nejbohatších firem a podnikatelů, mezi než patří i Andrej Babiš. „Tím se lišíme, protože všichni ostatní chtějí korporacím daně snižovat. Podívejte se na jakýkoli projev Markéty Šichtařové nebo Aleny Schillerové. Oni říkají, že těm velkým korporacím musíme ještě to podnikání ulehčit, musíme jim pomoct, aby se jim zisky do zahraničí vyváděly ještě lépe,“ hlásá Daniel Sterzik.

V předvolební vypjaté atmosféře to zní jako něco nemožného. Vždyť lídr ANO Andrej Babiš musí na každém mítinku ujišťovat své nejoddanější příznivce a slibovat jim, že nezradí a s nikým ze současné vlády nepůjde: „Pozvracel bych se sám ze sebe,“ prohlásil.

Demonstrativně to dělají i vládní lídři Spolu a STAN, Petr Fiala a Vít Rakušan, když si dají sraz na pivu, aby se tam vzájemně před fotografy a kameramany ujistili, že ani jeden se nechystá „kolaborovat“ s Babišem.

Jenže po volbách bývá leccos jinak. Pokud by se třeba nadále přiostřovala bezpečnostní situace a ruské provokace s drony by překročily české hranice, vláda široké „národní shody“ by se nabízela jako řešení.

I bez toho je možné čekat, že Spolu i STAN budou po volbách čelit tlaku, aby se „obětovali“ a „zachránili“ republiku. Takový tlak bude o to větší, oč silnější bude volební zisk extremistických stran kolem SPD a Stačilo!, jež usilují o změnu režimu, skoncování s pomocí Ukrajině a o odchod z Unie i NATO.

Podmínkou takové velké koalice by zřejmě bylo upozadění Andreje Babiše, jenž by musel zůstat mimo vládu a v premiérské roli by ho nejspíš nahradil pro všechny přijatelnější Karel Havlíček.

Jestliže by původní vládní „pětikoalice“ získala přes sto mandátů v Poslanecké sněmovně, mohl by premiér Petr Fiala stejně jako před čtyřmi roky opět pronést projev o zázraku: „Musíme si přiznat, že mnozí nás volili nikoliv proto, že by nás milovali a bezezbytku nám věřili. Volili nás proto, že jsme jim přišli jako v tu chvíli nejmenší zlo. Prostě si řekli, že zavřou oči a ještě jednou to s námi zkusí.“

Dnes to vypadá nepravděpodobně, i když nálada mezi voliči se v posledních dnech mění hlavně kvůli ruským provokacím nad evropskými zeměmi.

Aby se onen „Fialův zázrak“ zopakoval, museli by obě ambiciózní mimoparlamentní opoziční síly zůstat mimo Sněmovnu. Tedy, že by Stačilo! i Motoristé zůstali ve volbách těsně pod pětiprocentní hranicí, jako se to v roce 2021 stalo sociálním demokratům, Přísaze, komunistům i Trikoloře.

Znovuobnovení Fialova kabinetu by úplně snadné nebylo, neboť mezi původní pěticí partnerů je spousta křivd. Piráti třeba dodnes nemohou ODS odpustit způsob, jakým byli vyhozeni z vlády - odmítají třeba, aby příštím ministrem financí byl znovu Zbyněk Stanjura.

Tohle je verze vlády, která vyžaduje nejvíc představivosti. Především kvůli vzájemné nenávisti liberálních Pirátů s pravicově-konzervativními Motoristy. Jejich předsedové před volbami odmítají, že by s tím druhým seděli v jedné vládě.

Co by se muselo stát, aby opoziční Motoristé slibující voličům „ukončení Fialy“ přeběhli do vládního tábora? Je to dost nepravděpodobné, ale nikoliv zcela vyloučené. Představme si, že se Motoristé třeba pohádají s Andrejem Babišem. Nebo nebudou chtít kývnout na nějaké extrémní programové body hnutí ANO či SPD.

Ve hře je úplně vše a podle zkušeností ze všech předchozích voleb lze čekat, že příští vláda bude mít podobu a překvapivé složení, které nikoho před volbami ani nenapadlo.