Článek
„Pokud strana souhlasila s tím, že její dva vrcholní činitelé si koupí místo na kandidátce jiné politické strany, navíc konkurenční a nedemokratické, tak pro mě je to jasný signál, že v té straně už nemohu dál být,“ zdůvodnil bývalý předseda sociálních demokratů Michal Šmarda své čtvrteční rozhodnutí partaj opustit.
V srpnu už nezaplatí členský příspěvek a odejde. „Je to pro mě teď poměrně těžká věc, jsem v sociální demokracii 32 let,“ popisuje.
„Osobní prospěch Maláčové a Zaorálka“
Rozhodnutí vedení strany jít do voleb na kandidátce Stačilo! je podle něj motivováno čistě osobním prospěchem šéfky strany Jany Maláčové a místopředsedy Lubomíra Zaorálka. „Jde jen o ně na kandidátkách a pak nějaké křoví, nějaké pomocníky ještě najdou,“ dodal Šmarda.
Starosta Nového Města na Moravě Šmarda se dle svých slov snažil šéfku strany Janu Maláčovou i místopředsedu Lubomíra Zaorálka přesvědčit, aby nedělali „velkou historickou chybu“. Popisuje, že rozhodnutí jít do voleb se Stačilo!, které tvoří i komunisté, je motivováno čistě jejich osobním prospěchem. „Je to poprvé od roku 1989, kdy se sociální demokracie nepokusí o úspěch v parlamentních volbách a to je pro mě velké zklamání,“ dodal Šmarda pro Seznam Zprávy.
Návrh dohody se Stačilo! by totiž měl počítat i se společným klubem Stačilo! a SOCDEM ve Sněmovně a závazkem SOCDEM samostatně nekandidovat a naopak podpořit pouze hnutí Stačilo! Podle dokumentu sociálních demokratů by měli na volitelných místech kandidátek Stačilo! získat místo předsedkyně Maláčová, první místopředseda Zaorálek a místopředseda Jiří Nedvěd. Takové zastoupení na kandidátce Šmarda označuje za „nedůstojné, hloupé a nezodpovědné“.
Obnovená jednání SOCDEM se Stačilo! vyvolaly ve straně nechuť už koncem června, která vedla k vlně odchodů. Ze strany odešel exministr pro lidská práva a exsenátor Jiří Dienstbier. „Je to zoufalá snaha za každou cenu prosadit pár lidí do Poslanecké sněmovny, konkrétně Janu Maláčovou a Lubomíra Zaorálka,“ popisoval podobně jako nyní Šmarda Dienstbier.
Dosud skončili i exposlanec Václav Votava, hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, poslední senátor strany Petr Vícha či bývalý europoslanec Miroslav Poche.
Sociální demokracie by se podle Šmardy do Sněmovny mohla dostat i sama, kdyby se snažila. „V tuhle chvíli je to přání otce myšlenky, bohužel pan Zaorálek s paní Maláčovou od září usilovali právě o toto řešení, nepokusili se o samostatnou kandidaturu,“ popisuje politik.
„Spojování antisystémových sil“
Sám Šmarda stranu vedl necelé tři roky do loňského podzimu. Postu lídra se rozhodl vzdát po neúspěšných krajských a senátních volbách.
Maláčová spojení vysvětluje snahou o to, aby nepropadly hlasy levicových voličů. Hájila ho i jako racionální volbu. Pro dohodu hlasovaly dvě třetiny předsednictva strany. „Nedá se to nazvat spojováním levice, protože je to spojování antisystémových sil,“ oponuje Šmarda.
Sama Maláčová přitom podobně popisovala situaci v únoru, když řekla, že ve skutečnosti hnutí Stačilo! nejde o levicový program. „Cílem Sociální demokracie není slibování naprosto nerealistického referenda o odchodu z EU,“ uvedla tehdy Maláčová v narážce na slib Stačilo!
„Bohužel i přes tyto svoje velmi vážné výhrady, teď popřela vše, co dosud tvrdila,“ dodává Šmarda.
Šmarda si názorovou otočku předsedkyně neumí vysvětlit. „Při rozhodování patrně ideje ani snaha pomáhat lidem nehrály žádnou roli,“ míní.
Porušení vlastního usnesení
Sociální demokracie se aktuálním spojenectvím s komunisty vzepřela svojí vlastní dohodě. V roce 1995 strana totiž přijala takzvané bohumínské usnesení, které jí zapovídá politickou spolupráci s KSČM.
Někteří ze sociálních demokratů, kteří nesouhlasí se spojenectvím s komunisty pod značkou Stačilo!, proto nyní přirovnávají krok ke zradě pojmenované po sociálním demokratovi a československém premiérovi z let 1945 až 1946 Zdeňku Fierlingerovi. Ten po byl komunistickém převratu z února 1948 hlavním iniciátorem sloučení socialistů s vládnoucí KSČ.
