Táta je sniper na Ukrajině, o mé kandidatuře neví, říká pirátka Demetrashvili

Katerinu „Katiu“ Demetrashvili si Piráti zvolili jako sedmičku své pražské kandidátky. V končícím volebním období stážovala ve stranickém poslaneckém klubu. Narodila se v Texasu gruzínským rodičům, od jednoho roku žije v Česku. „Když se mě někdo zeptá, odkud jsem, dočká se složité odpovědi,“ vysvětluje.

Do politiky jste vstupovala původně jako členka mládežnické organizace Starostů a nezávislých (STAN) a zároveň jako členka Mladého Pirátstva. Nakonec jste se rozhodla pokračovat jenom s Piráty. Proč u vás STAN prohrál?

Začala jsem v obou, protože kandidovali v koalici. Českou politiku jsem začala sledovat, až když jsem zjistila, že už můžu volit. Ve volebním roce 2021 mi bylo 18 let. Až po volbách jsem se rozhodla pro pokračování jen v Pirátstvu. Nepřišlo mi totiž, že by se Starostové snažili mě zapojit. Jediné, co jsem dostávala, byly pozvánky do debat, abych přišla fandit. Hřebík do rakve byl, když jsem viděla, jak hlasují v důležitých otázkách, které byly součástí společného programu.

Které máte na mysli?

Nejvíc mě zasáhlo třeba hlasování o Istanbulské úmluvě, o manželství pro všechny a podobně – podle mě u nich nebyla vyvinutá reálná snaha, aby tyhle otázky prosadili. Přitom se pyšní, jak jsou liberální stranou.

Jak vnímáte osud koalice Pirátů a Starostů? Někteří Piráti dodnes tvrdí, že stranický neúspěch způsobila kroužkovací kampaň, Starostové takové obvinění ale jednoznačně vyvrací.

Kroužkování je přirozenou součástí volebního práva každého voliče. Je důležité, jak s preferenčními hlasy naloží podle toho, koho spíš chtějí ve Sněmovně vidět. Ale my jsme měli ošetřené v koaliční smlouvě, že se nebude stranicky vyzývat ke kroužkování a to bylo porušeno.

Vy disponujete nějakým důkazem o tom, že to Starostové porušili?

Důkazem jsou pro mě výsledky.

I v aktuálně probíhající kampani lze pozorovat, jak se STAN s Piráty, mírně řečeno, „trochu okopávají“. Proč?

Já to úplně nevnímám jako okopávání, vlastně ani nechápu, proč bychom se měli prát o stejné voliče, když vidím, že my prosazujeme něco úplně jiného.

Sociologiové skutečně tvrdí, že Piráti se Starosty mají největší překryv voličů ze stran původního vládního půdorysu.

Mně ale prostě nepřijde, že bychom byly podobné strany. Ano, máme toho dost společného, ale asi tak stejně jako se Spolu. Ono je něco jiného, co mají v programu a jak pak hlasují.

Kandidujete v Praze ze sedmého místa. Co když se do Sněmovny nedostanete?

Vlastně jsem nepřemýšlela nad tím, co bude po volbách, protože jsou naprosto klíčové. Je zásadní složit demokratickou koalici a nepustit k moci Andreje Babiše. Andrej Babiš už není ten stejný Andrej Babiš, jako když v politice začal. On je v podstatě český Trump, nebojím se to říct.

Z čeho máte v případě Babišovy vlády obavy?

Z rozvrácení ekonomiky. ANO se prezentuje jako ekonomicky kompetentní, ale odborníci potvrdili, že jejich program je naprostá katastrofa. Zástupci ANO hází v rozhovorech náhodná čísla, která prezentují jako fakta, ale nemají k nim žádný podklad. Lžou.

Na druhou stranu, vy si dokážete po všem, co jste jako Piráti řekli o bývalých vládních kolezích po odchodu z Fialova kabinetu, představit s nimi znovu spolupracovat?

Myslím, že jsme se z toho vládního angažmá poučili. Dokážu.

Přemýšlela jste o tom, pokud byste naopak zvolena byla, ve kterém výboru byste chtěla zasednout?

Pomáhala jsem při práci Kláře Kocmanové (pirátská poslankyně, která neobhajuje mandát, pozn. red.) – mimochodem, i to její rozhodnutí mě finálně přimělo ke kandidatuře. Najednou by její témata možná neměl kdo řešit. Mě úplně šokovalo, že neexistuje výbor pro duševní zdraví.

Zatím nepřišlo ani žádné vzedmutí, že by byl potřeba, mně jednoznačně přijde, že potřeba je. Hned bych se zasazovala o to, aby byl založen. Existuje Strategie reformy psychiatrické péče, ale nikdo neplní stanovené cíle. Nikdo se o to nezajímá a situace je čím dál horší. Všude zaznívá, jak 40 % deváťáků trpí depresemi, to je statistika, se kterou nikdo nepočítal. Podle mě je v Maslowově pyramidě potřeb duševní zdraví základním kamenem.

Jaké konkrétní kroky chcete podniknout pro zlepšení stavu?

Určitě zvýšení počtu psychologů ve školách. Já jsem měla štěstí, že jsme na mém gymnáziu psycholožku měli. Vím, jak je to pro děti důležité. Nedává ale smysl třeba to konkrétní nařízení, které říká, že žák musí donést po prvním sezení u školního psychologa souhlas rodičů. Co když chce řešit právě trable v rodině? To je třeba další konkrétní problém, který vidím. Taky je potřeba zkrátit čekací doby u psychiatrů a zlepšit jejich finanční podmínky. I lidé, kteří obor vystudují, z něj odchází, protože se jim to nevyplatí.

Tohle jsou témata, která akcentují i vaše konkurenční strany. Třeba Mladé ANO dokonce sepsalo celý speciální program pro mladé voliče, který funguje jako rozšíření toho hlavního. Proč Piráti nepřišli s programem pro mladé?

Protože náš program už je pro mladé. Jsme, myslím, výjimka mezi stranami, že jsme se jako mládežnická organizace podíleli na sestavení některých bodů. Třeba ten o zmíněném duševním zdraví jsme připravovali celý my s týmem odborníků.

Říkáte, že jste výjimka mezi mládežnickými organizacemi. Mě zajímá, jak hluboké máte povědomí o fungování ostatních takových subjektů. Spolupracujete podle aktuálních nálad ve „vysoké“ politice?

Založili jsme Asociaci mládežnických politických organizací, v rámci které se setkáváme během kampaně. Pořádáme společné debaty, třeba o přijetí eura. Spolupracujeme. Třeba 8. května jsme se na Den žen setkaly jen jako političky napříč mládežnickými organizacemi.

Sdílíte zkušenosti?

My se dokonce sdružujeme i jako Pirátky ve straně, máme takovou podskupinu. Píšeme si, sdílíme tipy, jak se chovat v kampani, třeba jak reagovat na nepříjemnosti novinářů.

Jaké nepříjemnosti máte na mysli? Nepříjemné otázky?

Spíš myslím nepříjemné chování. Často to asi ani není špatně míněné, ale stalo se mi při rozhovorech, že se ke mně chovají… neuctivě? Třeba mi novináři automaticky tykali a podobně. Ale to možná bude spojené spíš s mým věkem.

Jak vnímáte podmínky pro začínající ženy v politice, jsou odlišné od vašich mužských kolegů?

Je to břímě, se kterým vědomě pracuji. První, co podléhá kritice na političce, je vzhled – oblečení, váha, účes. Až následně se přidává zhodnocení názorů. Jde to pořád ruku v ruce. Musím počítat s tím, že to, co řeknu, má úplně stejnou váhu, jako to, co si vezmu na sebe. Ta rovnice se mi nelíbí, ale je to tak. Já jsem docela výrazná, jsem si toho vědoma. Je na mně, abych toho správně využila a dokázala posléze zaujmout i názory a hodnotami.

Nedávno došlo k napadení pirátského dobrovolníka. Vy sama se taky účastníte kontaktní kampaně tady v hlavním městě, oslovujete lidi na ulici, nabízíte jim letáky. Cítila jste se někdy nepříjemně?

Přemýšlela jsem, proč napadli jeho, a proč ne třeba mě. Došla jsem k tomu, že mě kritici asi neberou tak vážně. Vidí hezkou ženu, červené vlasy a v případě nesouhlasu si řeknou: „Jo, ta je jenom blbá.“ Spíše, než aby mě fyzicky napadali, do mě půl hodiny hučí a snaží se mě přesvědčit o jejich názoru a ten můj mi vyvracet. Do jisté míry mě tedy moje ženství v kontaktní kampani chrání. Asi to takhle musí být.

Kampaň vedete i na sítích. Dostala jste od strany nějaké prostředky na její výrobu? Ať už finance, mikrofon pro natáčení videí…

Musíme si to sami obstarat. Centrála s námi jako kandidáty spolupracuje, ale pokud se někdo rozhodne vést intenzivní osobní kampaň, tak se na to musí zařídit sám.

V jednom vašem kampaňovém reels na Instagramu říkáte, že si přejete, abychom se nemuseli bránit před Ruskem, „jako nyní váš tatínek brání Ukrajinu“. Váš otec bojuje na Ukrajině?

Jako rodina máme zkušenost s tím, co to znamená, když se Rusko snaží uzurpovat území, které jim nepatří. V roce 1993 a v roce 2008 se Rusko snažilo okupovat co největší část Gruzie, odkud pocházím, jak napovídá moje příjmení. Nakonec zůstali u Osetie a Abcházie, to je 20 % rozlohy země. V těchto letech bojoval za nezávislost jak můj dědeček, tak můj tatínek. Táta se tedy rozhodl v roce 2022, když začala invaze na Ukrajině, že chce v řadách gruzínské legie bránit její suverenitu. Je to sniper.

Volební spot Kateriny Demetrashvili:

Máte o něj strach?

Samozřejmě. Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem to přijala. Já zastávám postoj, že kdo může, měl by se postavit agresorovi. Ale bylo těžké přijmout fakt, že můj vlastní táta může kdykoliv zmizet. Ale uklidňuje mě, že vím, že tam je potřebný, že skutečně pomáhá. Že to není jen maso. Zatím je naživu, měl by být. Moc často se nebavíme.

Nevoláte si?

Je to technicky složité, on mi ani nemá co nového říct. Nic víc než hnusné podrobnosti jeho práce mi sdělit nemůže, kvůli bezpečnosti mi ani neříká, kde se zrovna nachází. Spíš mi vyprávěl, jak čeká, sedí na stromě, nemůže si ani zakouřit. Jen sedí a přemýšlí, jestli na něj ostatní nezapomněli. Nechávám to na něm, když může, napíše mi, že je v pohodě.

Budou vás rodiče volit?

Maminka nemá české občanství, takže nemůže, navíc českou politiku nesleduje. Je vtipné, že mi posílá do zpráv průzkumy, když v nich Piráti posílí. Sice tomu nerozumí, ale podporuje mě. A táta neví, že kandiduju. Neřekla jsem mu to.

I vzhledem k takovému rodinnému příběhu, jak se díváte na kampaň, ve které některé strany sympatizují s Ruskem?

Stačilo! všude, kudy chodí, říká, že Rusko není hrozba. To je prostě bizár. Přijde mi to od paní Konečné jako urážka. Hazarduje s budoucností všech a zejména nás mladých. Rusko má dlouhou historii všelijakých dalších napadení a snah o zabrání cizích území, když ani nedokážou pořádně využívat to svoje. Agresor je jasný, musíme bránit Ukrajinu a ta válka se nás týká.

Nebojíte se, že když se takhle otevřeně přihlásíte k tomu, že válka se nás týká, lidi strašíte, jak míní opozice?

Válka probíhá za humny. Zatím v ní nejsme, bylo by lepší, kdybychom ani nikdy nebyli, ale že se nás týká, to je fakt. To nelze vyvrátit.

Bavily jsme se o spolupráci mezi mládežnickými organizacemi. Debatujete o tomto tématu i se zástupci mladých komunistů, sociálních demokratů, mladé SPD?

Ano, sociální demokraté s námi spolupracují, jejich spojení s komunisty jsme na setkání řešili. SPD ani Stačilo! jsme do organizace nepřizvali. Nemá cenu spolupracovat se stranami, které hájí porušování lidských práv.