Článek
Očekávaná délka dožití, věk, vysokoškolské vzdělání… To jsou statistické ukazatele, které lze poměrně přesně evidovat. Neříkají ale mnoho o tom, jakou stranu budou volit konkrétní lidé ve volební místnosti.
Na úrovni krajů dopadly volby poměrně jednoznačně. Při pohledu na osamělý ostrůvek uprostřed by se mohlo zdát, že to byla „Praha proti zbytku republiky“. A určitě bychom našli hodně podkladů, které by výlučnost hlavního města potvrdily.
Když se ale na statistické ukazatele podíváme ve větším detailu, řekněme na úrovni okresů, vykreslí se nám mnohem pestřejší obraz České republiky. Navíc zjistíme, že statistické ukazatele překvapivě přesně kopírují volební výsledky. Nemělo by to být nijak překvapivé. Lidé volí na základě svého prostředí, protože při svém rozhodnutí logicky reflektují problémy, které vnímají kolem sebe. Ostré rozdíly mezi regiony tak nutně korelují s ostrými rozdíly, které lidi trápí dlouhodobě.
Korelace na úrovni regionů neznamenají korelaci individuální (natož pak kauzalitu). Dobře to je vidět na výsledcích nejúspěšnější strany letošních voleb, hnutí ANO 2011.
V regionech, kde je nejvyšší podíl lidí s vysokoškolským vzděláním, mělo ANO relativně malý úspěch (mezi 20 a 25 procenty). Zatímco v regionech s nižším podílem vysokoškoláků získalo i přes 45 procent.
Tato jasná regionální korelace ale v žádném případě neznamená, že vzdělaní lidé pro tuto stranu nehlasovali. O hlasování jednotlivých lidí (nebo jejich vzdělání) tato metrika nic neříká. Jde o porovnání na úrovni regionů. Indikuje, že regiony s relativně nízkým počtem vysokoškolsky vzdělaných lidí mají něco společného, a tento společný jmenovatel hrál do karet právě vítězi voleb.
Naděje na nové bydlení
Nejvýznamnější korelace napříč všemi stranami, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, se ukázala u výsledků České pirátské strany. Ta zaznamenala největší úspěchy tam, kde jsou drahé nemovitosti. Jinými slovy, cena nemovitostí dokázala v podstatě velmi přesně predikovat, kolik procent hlasů Pirátská strana v daném okrese získá.
Nejvyšší cena nové nemovitosti je podle očekávání v Praze, překvapit ale může rozdíl od zbytku republiky. Podle údajů Českého statistického úřadu je cena nemovitosti přes sto tisíc korun za metr čtvereční, zatímco ve většině Česka se stejný ukazatel pohybuje pod 60 tisíci.
Podobné korelace – o něco nižší, ale stále statisticky významné – se ukázaly i u výsledků koalice Spolu. Opačným směrem pak u hnutí ANO: Nejlepší výsledky měla strana Andreje Babiše v regionech, kde jsou nemovitosti levnější.
Připomeňme znovu, že to neznamená, že individuální bytová situace daného voliče je přímo provázána s tím, jakým způsobem bude volit. Jde naopak o to, že toto jedno číslo – cena nové nemovitosti v okrese – nějakým způsobem komprimuje popis komplexnější ekonomické situace. Dražší nemovitosti na jedné straně indikují zájem o danou lokalitu, na druhé straně pak odrážejí problémy, se kterými se zde lidé potýkají.
Korelace není kauzalita
To, že spolu dva ukazatele statisticky souvisí (tzv. korelují), neznamená, že jeden je příčinou druhého. Může to být ale indikace nějakého vztahu, který si zaslouží podrobnější prozkoumání.
Neznamená to tedy, že lidé v okresech s nízkou cenou nemovitostí mají bezstarostný život. V mnoha ohledech je tomu naopak. Jen jde o starosti jiné. A různé strany zvolily různé strategie, jak lidem nabídnout řešení těchto problémů. Případně jim žádné řešení nenabízely, a tím také snížily své šance, že u voličů v dané lokalitě uspějí.
Naděje jak pro koho
Asi nikde není fakt, že regionální korelace neznamená individuální kauzalitu, vidět tak jasně jako u počtu cizinců žijících v jednotlivých regionech. Protože cizinci ve volbách do Sněmovny hlasovat nemohou, je v tomto případě jasné, že případná souvislost je nepřímá.
Některé strany založily přinejmenším část své kampaně na omezení imigrace do Česka. Například SPD nebo (nakonec neúspěšné) Stačilo! ale měly výrazně lepší výsledky v regionech, kde žije cizinců méně.
Neplatí tedy, že by tyto strany bodovaly tam, kde již hodně lidí z cizích zemí žije. Naopak v regionech, které mají s imigranty více zkušeností, získaly SPD a Stačilo! méně hlasů.
Naděje pro mladé
Oběma těmto stranám se naopak dařilo v regionech s vyšším průměrným věkem. V regionech, kde je vyšší podíl lidí nad 65 let, si relativně dobře vedly Stačilo!, SPD a ANO.
Na druhou stranu regiony s nižším věkovým průměrem a vyšším procentuálním výskytem dětí vrátily vyšší počet hlasů pro bývalou vládní pětikoalici (Spolu, STAN a Piráti). Výskyt dětí v populaci také vedl k vyšší volební účasti.
Pochopitelně nemohly volit děti, ale nabízí se jednoduché vysvětlení, že vyšší počet dětí v okolí vede lidi k tomu, aby se více zajímali o politiku. Mnohem spíše jde ale o promítnutí tzv. skrytých proměnných: Stejné podmínky, které vedou k vyššímu počtu mladších lidí v regionu, také vytvářejí prostředí příznivé pro úspěch konkrétních politických postojů.
Naděje na soběstačnost
V regionech s vysokou nezaměstnaností se dařilo především hnutí ANO. V regionech s nejvyšší nezaměstnaností (Karviná, Most, Bruntál) získalo přibližně polovinu všech hlasů. Naopak v regionech s nízkou nezaměstnaností (Praha, Praha-východ, Praha-západ) mělo ANO své nejhorší výsledky (pod 25 procent).
Druhou stranou, jejíž výsledky částečně korelují s nezaměstnaností, je SPD. Nejvíce ale ukazatel nezaměstnanosti zasáhl do volební účasti. Čím vyšší je v nějakém okrese nezaměstnanost, tím nižší podíl oprávněných voličů zde odevzdal svůj hlas.
Podobnou (i když méně jasnou) vazbu lze objevit i mezi podílem lidí zatížených exekucemi a volebními výsledky. Stranám ANO, SPD a (o něco méně) Stačilo! se dařilo významně více v regionech s vyšším podílem lidí, kteří kvůli dluhům čelí exekuci.
Naděje na dlouhý a zdravý život
Jednou z komplexních metrik, které Český statistický úřad pro každý region počítá, je očekávaná délka dožití. Jde o poměrně neintuitivní číslo (podrobněji jej vysvětlujeme v tomto článku), ale v zásadě vyjadřuje průměrný očekávaný věk dožití v daném regionu za situace, kdy by úmrtnost lidí různých věkových skupin zůstala stejná jako doposud. Například pokud v některém regionu není dostatek nemocnic, projeví se to tím, že lidé zde častěji umírají v 60 než v 80 letech, a to se promítne i do této metriky.
Délka dožití se v rámci celého Česka liší na první pohled jen nepatrně. U mužů se pohybuje v rozmezí 71 až 76 let, u žen pak 77 až 81 let. Tento malý rozptyl ale skrývá celou řadu příběhů. Očekávaná délka dožití totiž funguje jako velmi silná zástupná proměnná. Vyjadřuje hned několik souběžných charakteristik: dostupnost zdravotní péče, čistotu ovzduší, kvalitu infrastruktury, stabilitu příjmů nebo socioekonomický status obyvatel.
Toto jedno číslo v sobě zkrátka obsahuje větší množství informací, než se zdá. A bylo také jedním z nejlepších prediktorů toho, jak se v regionu povede dvěma největším stranám letošních voleb.
Hnutí ANO bodovalo v regionech, kde je očekávaná délka dožití nejnižší. Jsou to tedy regiony, které – z různých důvodů a měřeno různými metrikami – na tom nejsou tak dobře, jak by být mohly.
Naopak strany bývalé vládní pětikoalice, především pak koalice Spolu, měly jednoznačně pozitivní regionální korelaci právě s očekávanou délkou dožití. Nejedná se zdaleka jen o Prahu a Brno, kde se koalici dařilo nejvíce. Tato závislost je patrná napříč celým spektrem, byť jde stále jen o tendenci, nikoli o železné pravidlo.
Volby tedy velmi dobře odrážejí různou realitu, ve které žijí lidé v jednotlivých regionech. A lidé žijící v lokalitách, kde mají – dokonce i statisticky měřitelné – horší vyhlídky na budoucnost, vyjadřují svou nespokojenost se stavem věcí. Jsou to regiony, ve kterých lidé nevnímali aktuální směřování země jako nadějné. A hlasovali podle toho.
