Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Antibabišovský svět se mezi sebou dosud hádal, jestli lepší hlavou státu bude Petr Pavel, nebo Danuše Nerudová. A i obráceně, zda je horší voják s komunistickou minulostí, nebo profesorka sázející na nekonfliktní vyprázdněnost. Teď bitva v tomto táboře míří do dalšího kola, kdy si jeho část našla nové záporné postavy: Pavla Fischera a Marka Hilšera.
Dvojici senátorů, která už neúspěšně kandidovala na prezidenta před pěti lety, dopředu označují za viníky případné porážky. Tedy toho, že se nepodaří zabránit zvolení Andreje Babiše prezidentem.
Senátoři Fischer s Hilšerem proto čelí sílícím apelům, aby uznali, že stejně nemají šanci, z volby odstoupili a už nepřekáželi. Předpoklad zní, že stejně jen ubírají hlasy silnějším konkurentům. Dohromady mají v průzkumech kolem osmi procent.
Kdyby se prý vzdali, jejich příznivci by svými hlasy podpořili buď Pavla, nebo Nerudovu– a Babiš pak ani nemusí postoupit do druhého kola. Je to naivní představa, nebo geniální strategie?
Předně, asi nejde zas tak snadno očekávat, že by Fischerovi a Hilšerovi voliči automaticky hodili hlas jimi doporučovaným konkurentům. Liberální stoupenci Marka Hilšera by snad ještě možná přešli k Danuši Nerudové. Ale ke komu by se přiklonili konzervativní voliči Pavla Fischera? Těžko předjímat.
Celé je to trochu na sílu, protože výzva k odstoupení z bitvy přichází příliš brzy. Přirozenější by bylo, kdyby zazněla až v lednu. Třeba týden dva před prvním kolem, jestliže by poslední věrohodné průzkumy ukazovaly, že ani jeden ze senátorů nemá šanci postoupit do druhého kola.
Možná by tahle strategie ani nikoho nenapadla, kdyby se bývala neuplatnila na sousedním Slovensku. Mnozí teď Fischerovi s Hilšerem připomínají, že o výhře Zuzany Čaputové nakonec rozhodlo především to, že vědec Robert Mistrík – jeden z favoritů prezidentského klání – těsně před volbami odstoupil a své příznivce nasměroval právě k Čaputové.
Ale hlavně – aby apel nebyl zpochybňován, nemá zaznívat jen od fanoušků Danuše Nerudové a Petra Pavla. Senátory do prezidentské volby nominovali svými podpisy konkrétní poslanci a senátoři. Fischer i Hilšer do kandidatury a kampaně vložili nemalou energii i peníze – a nechtějí to všechno teď hodit do kanálu.
Zároveň přesně nevíme, proč vlastně doopravdy kandidují. Jestli si oba dva připadají tak výjimeční, že musejí prezidentský peloton rozšířit. Pavel Fischer si to asi myslí a je přesvědčen, že konzervativní názory nikdo jiný z devítky kandidátů pořádně neobhajuje.
Navíc už před pěti lety sám sebe pasoval do role „stínového prezidenta“. A také se tak snažil chovat, když v roli šéfa senátního výboru pro zahraničí a obranu aktivně vystupoval jako alternativa k Miloši Zemanovi. Jenže ten už dnes nekandiduje.
U Marka Hilšera je motivace méně jasná. V debatách a rozhovorech někdy vystupuje, jako by to s kandidaturou snad ani nemyslel vážně. Skoro každý dotaz ho podráždí, někdy je zbytečně agresivní, jindy zas paranoidní.
Přesto všechno lze očekávat, že minimálně jeden z dvojice senátorů svou kandidaturu v lednu stáhne. Uváží, že je lepší džentlmensky ustoupit ve prospěch silnějšího než už podruhé v prezidentské volbě propadnout. A vyjde z toho jako oceňovaný „morální vítěz“.
Pravda je, že jak sněmovní volby v roce 2021, tak letošní senátní ukázaly, že silného Andreje Babiše nelze porazit jinak, než že se ostatní proti němu spojí. Jinak nemají šanci.
