Článek
Koaliční vláda Petra Fialy se rozhodla předstírat, že se jí prezidentská volba netýká. Koalice Spolu svou podporu trochu alibisticky, ale pochopitelně rozprostřela mezi trojku kandidátů a popřála vítězství komukoli, kdo reprezentuje demokratické a západní hodnoty. Piráti si udělali anketu, v níž vyhrál Petr Pavel, ale oficiální doporučení mu strana nedala, a také hnutí STAN si vystačí s lavírováním. Tím si kabinet jako celek nad kláním o Hrad umyl ruce. Budiž.
Ministři ale zřejmě podlehli dojmu, že prezidentská volba se odehrává kdesi v jiném politickém prostoru, který nemá s denním vládnutím nic společného. To je velký omyl.
Kandidáti na Pražský hrad se vůči aktuálním vládním krokům tak či onak vymezují, jeden z nich se dokonce zoufale snaží nalákat voliče na absurdní vyhlídku, že v případě svého vítězství vládu „odvolá“.
Takže všechno, co vláda udělá, se do předvolební kampaně nějak promítne. Včetně hloupostí. Jako byla ta, kterou předvedl ministr financí Zbyněk Stanjura. Pro Novinky.cz se rozhovořil o úpravách daně z přidané hodnoty.
Sociálními sítěmi teď kolují různé více či méně žertovné obrázky a memy s falešnými citáty, jimiž vládní i opoziční představitelé podporují různé nepravděpodobné kandidáty. Stanjurova podpora Jaroslava Bašty je ovšem bohužel autentická, i když nejspíš neúmyslná.
Když dvě a půl hodiny po publikaci článku na Novinkách začala první schůze Poslanecké sněmovny v tomto roce, proběhly na úvod obvyklé opoziční obstrukce. Slova se na pár desítek minut chopil Tomio Okamura a už to jelo:
„To je podle mě velmi důležitý bod toho vašeho návrhu, který jsme četli, že ministr financí Stanjura chce to zvyšovat: léky, vodné, stočné a pivo v České republice. Je to potřeba si to říct úplně na rovinu. Já se přiznávám, mně pivo chutná a stejně jako myslím spoustě běžných lidí, nestydím se za to, rád si dám, rád si dám pivo. Je to v pořádku. A stejně já bych byl velmi nerad, aby se občanům zdražovalo pivo. A je potřeba říct, že Fialova vláda chce zdražit pivo občanům. Je to velmi důležité.“
Vláda versus daň z přidané hodnoty
Slovo „pivo“ zaznělo v celém Okamurově projevu v souvislosti se zdražováním přesně 18krát. A nechybělo samozřejmě upozornění, že jedině kandidát na prezidenta za SPD Jaroslav Bašta Fialovu vládu, která hodlá Čechům zdražit pivo, okamžitě po příchodu na Hrad odvolá.
Je to chyba populisty Okamury? Kéž by. Byla by, kdyby se vymezoval proti jasnému vládnímu návrhu daňové změny, která by byla součástí širšího koktejlu opatření mířících ke konsolidaci veřejných financí. Nic takového se ale nestalo.
Stanjura vypustil jakýsi beztvarý balónek, jehož jediným čitelným obsahem bylo sdělení, že by rád sjednotil dvě české snížené sazby DPH na jednotné úrovni. To přirozeně znamená riziko zdražení zboží a služeb ve „druhé snížené“ neboli 10procentní sazbě. Tedy například čepovaného piva, vodného, stočného nebo léků. Tím Okamurovi (a také Baštovi) nahrál na smeč, kterou nutně museli proměnit, to jim nikdo nemůže vyčítat.
Hlavní problém není v tom, že Stanjura pomýšlí na změny DPH. Hlavní problém je v tom, že nevíme, proč to dělá. V citovaném článku Novinek zazní, že „úpravou daně se zvýší příjmy rozpočtu“, což napovídá, že cílem je konsolidace státních financí. Na druhé straně ministerstvo v tomtéž článku tvrdí, že „při požadavku neutrálního dopadu do státního rozpočtu by se snížená sazba musela pohybovat v rozmezí 13 až 14 procent“. To zase vypadá jen na „zpřehlednění“.
Ne že by se o české DPH nedalo debatovat, naopak by se mělo. Kombinací chystaného a nakonec neuskutečněného rozšíření EET a covidového chaosu minulé vlády napadalo do nižších sazeb DPH mnoho vysloveně prolobbovaných položek: kadeřnické služby, sauny, řezané květiny, lyžařské vleky nebo právě čepované pivo. Stejně tak lze systémově mluvit o tom, že více snížených sazeb nutně znamená více lobbistických rejdů, protože každý bude vládní většinu přesvědčovat, že právě jeho byznys je pro stát nepostradatelný a má být zdaněn co nejméně.
Přečtěte si analýzu o zvýšení limitu pro plátce DPH
Samotné „zpřehlednění“ omezením počtu sazeb ale mnoho neřeší. Česko není s dvojí sníženou sazbou žádným unikátem. Dvě snížené sazby má Rakousko, Polsko, Belgie a další země. Francie jich má šest, Irsko nebo Itálie čtyři. Naproti tomu Dánové mají DPH vyřešenu jednotnou vysokou 27procentní sazbou, z níž jsou vyňaty jen některé (hlavně zdravotní, sociální a kulturní) služby.
Česko se kombinací sazeb 21, 15 a 10 procent z evropského normálu nijak nevymyká. Zapotřebí by tedy byl spíš vnitřní úklid a vrácení oněch lobbistických úspěchů několika minulých let do patřičnějších mezí. V podobném duchu se ostatně nese i doporučení Národní ekonomické rady vlády.
Je nepochybně dobře, že vláda už definitivně rezignovala na svůj lživý předvolební slib, že dá české veřejné finance do kupy, aniž by musela zvyšovat daně. Když už ale přichází s nápady, jak z českých poplatníků vyrazit víc peněz, měla by je mít spočítané a vyargumentované. Populisté by se na ni jistě sesypali i tak. Ale aspoň by proti jejich křiku stál nějaký hmatatelný záměr s jasným účelem. Takhle Stanjura jen zbytečně a zadarmo nabil opozičním stranám a jejich kandidátům předvolební kanóny, aniž potřebnou debatu o daních posunul o jedinou píď.
