Hlavní obsah

Všechen ten swing Evy Pilarové aneb Hudební profil zesnulé legendy

Honza Vedral
šéfredaktor časopisu Headliner
Foto: Profimedia.cz

„Eva Pilarová natočila řadu písní, ze kterých byla patrná láska k jazzu a swingu i porozumění, že i složitá hudba potřebuje jistou samozřejmost a lidskou přirozenost,“ píše Honza Vedral.

14. 3. 12:56

„Byla mezi těmi, kdo pokládal základy moderní československé populární hudby, ze kterých tato branže čerpá dosud,“ píše v profilu dnes zesnulé Evy Pilarové hudební publicista Honza Vedral.

Článek

Začínala v kostelním sboru, rok zkoušela operní zpěv. Ale díky svému naturelu nakonec svůj rozsah tří oktáv odevzdala milovanému swingu a jazzu.

Eva Pilarová v osmdesáti letech podlehla dlouhodobé nemoci. V šedesátých letech byla mezi těmi, kdo v divadle Semafor pokládal základy moderní československé populární hudby, ze kterých tato branže čerpá dosud.

Právě z období šedesátých let pochází i největší množství jejích nejznámějších písní, které dovedla svým hlasem, výrazem a technickou samozřejmostí proměnit ve skutečné hity. Ať už to byly skladby napsané jí na míru nebo počeštěné verze světových šlágrů, Eva Pilarová patřila mezi interpretky, které si dovedly hudbu a slova uzmout pro sebe a dát jim neopakovatelný charakter.

Přestože ji Josef Škvorecký pokládal za naši první jazzovou zpěvačku a po vzoru Elly Fitzgeraldové jí spoluzakladatel divadla Semafor Jiří Suchý vymyslel přezdívku FitzPilarová, nebylo náhodou, že už ve svých začátcích v Semaforu a Rokoku stála pěvecky po boku dvou největších mužských idolů tehdejší hudby: Waldemaru Matuškovi a Karlu Gottovi.

Ach, ta láska nebeská

V době, kdy se populární hudbě říkalo zábavná a chodilo se na ni tančit ve společenském obleku na odpolední čaje, by to tak jako Pilarka zkrátka nikdo jiný nezazpíval. A později ostatně také ne.

To se záhy ukázalo hned v prvním velkém hitu, který natočila na hudbu Jiřího Šlitra a se slovy Jiřího Suchého. Pro duet Láska nebeská si prý Evu Pilarovou vybral Waldemar Matuška osobně. A o síle skladby, kterou spolu už na sklonku roku 1961 v doprovodu orchestru Ferdinanda Havlíka natočili, svědčí, že se stala nejoblíbenější písní ve vůbec prvním hlasování v anketě hudební popularity Zlatý slavík.

Samotnou Pilarovou tehdy čtenáři Mladého světa prohlasovali na třetí místo ve společné kategorii zpěváků a zpěvaček, hned za Matušku a Yvettu Simonovou. Právě po této skladbě také o dvanáct let později dostalo název i společné album Matušky a Pilarové, které se zařadilo mezi nejslavnější a nejúspěšnější nahrávky tehdejší populární hudby. Podepsal se na tom i jejich další společný hit Tam za vodou v rákosí, který nazpívali na hudbu Karla Mareše a se slovy Jiřího Štaidla.

Oliver Twist

Zpívání duetů Evě Pilarové sedělo a publikum po nich šílelo. Také v Oliveru Twistovi, další „jistotě“, kterou Pilarová měla v koncertním repertoáru od šedesátých let, zní na hudbu Karla Mareše s textem Rostislava Černého hlas Waldemara Matušky.

Řadu duetů natočila samozřejmě i s Karlem Gottem, nejslavnějším ale zůstal ten vůbec první, opět se semaforským podpisem Šlitra a Suchého. Role sboristky, kterou Eva Pilarová sehrála v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, nebyla svým rozsahem nijak obří, což se nedá říct o popularitě hravé skladby Dotýkat se hvězd, která se zařadila ke skutečným klenotům tuzemské populární hudby.

A v plné síle ukázala pěvecký talent, zdatnost a drajv tehdejší hudební generace. Jak poznamenává hudební publicista Josef Vlček, Eva Pilarová se v šedesátých letech skutečně stala první popovou hvězdou Semaforu, která dokázala suplovat světové jazzové divy. A nejen ty, výjimečný dar interpretovat v té době ukázala například i na Presleyho hitu Don’t Be Cruel, opět s kouzelným textem Jiřího Suchého Co je to láska.

Montiho čardáš

Během šedesáti let aktivní hudební kariéry natočila řadu písní, ze kterých byla patrná láska k jazzu a swingu i porozumění, že i složitá hudba v sobě potřebuje jistou samozřejmost a lidskou přirozenost. A právě o ty se Eva Pilarová dovedla svým zpěvem postarat.

Pověstnou se v tomto ohledu stala zejména její interpretace čardáše Vittorio Montiho. Jazzové scatování, tedy improvizovaný zpěv bez jasných slov, v neuvěřitelných tempech jí pokaždé vysloužilo ohromený aplaus a obdiv nejen diváků, ale i hudebních kolegů a muzikantů napříč generacemi i žánry.

Ještě před čtyřmi lety ho překvapivě hrála i po rockových festivalech ve svérázném doprovodu skupiny Wohnout, která Evu Pilarovou přizvala na turné k dvaceti letům kapely. A podobně jí dříve aplaudoval i vyprodaný klub Roxy, kam přišla coby host svérázného písničkáře Xaviera Baumaxy, jenž právě jako hold jejímu scatování složil skladbu Synkopy. V refrénu této písně se zpívá: „Staptudam, studývy dývidývidam, s Pilarkou si dám.“

Umět zpívat naplno

I když to už se znovu nenaplní, i z toho odkazu ze zcela odlišného hudebního světa, který Evě Pilarové možná nebyl vlastní, ale stejně v něm dovedla zazářit, je patrné, že odešla jedna z největších zpěvaček české hudební historie.

Krom jiného zanechala v tuzemské populární kultuře jí důležitý odkaz, který je patrný z poslechu jejích desítky let starých nahrávek. Totiž že i ve složitém světě současného hudebního marketingu, konzumování a nekonečných technických možností stále platí i pravidlo, že občas prostě k úspěchu stačí mít talent, vášeň k hudbě a umět zpívat naplno.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené