Hlavní obsah

Všichni stárneme. Ale klíčový zákon, kdo se o nás postará, naráží. Je drahý

Foto: ČTK

„Reforma péče je naprosto zásadní. Během deseti patnácti let tu bude třetina lidí starších 65 let,“ říká ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.

Reklama

13. 1. 11:04

Případ šikany seniorů, který doložily reportáže Seznam Zpráv a který vedl k trestnímu stíhání dvou žen kvůli týrání svěřené osoby, může změnit zákony. Návrh nese ministryně práce na vládu, podporu dalších ministerstev však nemá.

Článek

„V politice člověk neví dne ani hodiny. Můžu vám slíbit, že i když je pár měsíců před volbami, udělám pro novelu zákona o sociálních službách maximum,“ říká ministryně Jana Maláčová (ČSSD) v rozhovoru, který vznikl při natáčení nové epizody z investigativního cyklu Ve stínu Slunečnice.

Ta v sedmi předchozích dílech popisovala případy nevhodného chování části personálu ke klientům ostravského domova seniorů. Reportérka Seznam Zpráv se infiltrovala do domova Slunečnice poté, co redakce získala podnět od tamní pečovatelky Gabriely Lhoťanové. Ta už odmítala dál snášet situace, jichž byla u některých svých kolegyň svědkem. „Fuj, prase, ty smrdíš,“ popisovala například běžnou komunikaci některých pečovatelek se seniorkami.

Případ, který rozproudil celospolečenskou debatu o úrovni péče v sociálních zařízeních, ukázal, že v domovech často pracuje málo personálu na počet klientů. Riziko vyhoření je značné. Souběžně chybí účinný systém kontrol.

„Případem Slunečnice jsem při přípravě zákona hodně argumentovala,“ připouští ministryně Maláčová. A v rozhovoru popisuje, co především by chtěla změnit a kde se svými plány zatím naráží.

Nový díl ze série Ve stínu Slunečnice se vrací po více než roce k případu Gabriely Lhoťanové, která se rozhodla promluvit o poměrech v ostravském domově seniorů (režie: Braňo Pažitka). (Video: Seznam Zprávy)

Když jste v říjnu 2019 viděla, co jsme natočili v domově seniorů Slunečnice, prohlásila jste, že jste zděšená a že to tak nenecháte. Zajímá vás ten případ ještě dnes?

Velmi zajímá. I když to bylo vnímáno jako selhání systému, domnívám se, že přesně tyto případy jsou velmi prospěšné, protože pomáhají rozdmýchávat debatu o systémových změnách. V té době vrcholila příprava zákona o sociálních službách, který jsme pak dali do meziresortního připomínkového řízení, a kauza Slunečnice vlastně potvrdila, že směr, který jsme zvolili, je správný.

Do Slunečnice jsme poslali naši kontrolu i kontrolu Státního úřadu inspekce práce, protože jsme měli i podněty ohledně odměňování a dodržování zákoníku práce. A rozhodně to nekončí. Jsem trošku překvapená tím personálním rozhodnutím…

Kterým myslíte?

Že zřizovatel Slunečnice, tedy Magistrát města Ostravy, nebyl dostatečně razantní. Podle mě měl být v takové situaci razantnější. Nebyl, a tím pádem je to nadále jedno zařízení, které se bude po tak závažných událostech těšit speciální péči a pozornosti mé a ministerstva práce a sociálních věcí.

Ony ty kontroly ale nic moc nezjistily a je otázka, jestli vůbec mohly. Je přece jasné, že jakmile přijde nějaký kontrolor, tak i ti pečovatelé, co se jindy chovají ke klientům nevhodně, se najednou uklidní a vše je zdánlivě v pořádku.

Myslím si, že spousta věcí se schovat nebo zakrýt nedá. Ale nechme teď stranou Slunečnici. V novém zákoně o sociálních službách bychom rádi do systému kontrol dostali lidi z praxe, z různých zařízení. Prostě proto, aby to nebyli jen čistě naši inspektoři, ale aby to byli lidé, kteří znají reálnou praxi. Teď to možné není, ale to by měl zákon změnit.

Řekněte: co vaše dosavadní kontroly v posledním roce od naší reportáže ze Slunečnice v domovech seniorů odhalily?

Například porušování základních lidských práv a svobod. Špatný přístup zaměstnanců ke klientům, kdy dochází k ovlivňování vůle klientů či nerespektování jejich přání a zájmů. Pochybení v oblasti procesu individuálního plánování sociální služby, tedy že klient nedostává péči, na kterou má právo. Omezování pohybu klientů v daném zařízení. To teď hodně řešíme v souvislosti s koronakrizí a se zákazem návštěv.

V té novele zákona o sociálních službách chceme ještě více rozvést ono porušování práv, protože zatím to není definováno jako přestupek a nemáme na to sankční mechanismus.

Takže když něco takového zjistíte, tak není jak postupovat?

V podstatě nad rámec personálního napomenutí neexistuje jasný postup. To by muselo být omezení práva klienta zásadnějšího charakteru a došlo by to do roviny trestného činu.

Kolik jste tedy v poslední době odhalili pochybení v domovech seniorů? A jaká?

To číslo není vypovídající. Říkám to upřímně, protože jsme jak během první vlny, tak druhé vlny koronaviru neprováděli běžnou kontrolní činnost. Reagovali jsme pouze na podněty. V momentě, kdy se sociální zařízení soustředí na záchranu života klientů, tak jim tam nebudeme posílat kontroly, pokud nemáme nějaké indikace, že se tam děje něco nestandardního.

Takže kolik těch kontrol bylo?

Za rok 2020 ještě údaje nemám, ale ubylo jich. V roce 2018 bylo provedeno 222 inspekcí. V roce 2019 to bylo 147 inspekcí.

Na to, že by v těch stovkách zařízení po celé republice něco odhalily kontroly, tudíž spoléhat nemůžeme. Takže jak budete měnit systém, aby nebyla porušována lidská práva a důstojnost klientů, aby zaměstnanci nebyli přetěžovaní a následně vyhoření?

Předně bych chtěla říct, že si myslím, že většina zaměstnanců v sociálních službách jsou lidé, kteří chtějí pomáhat druhým a mají empatii. Práce pečovatelek je kromě toho, že je extrémně psychicky namáhavá, i fyzicky namáhavá. A je potřeba říct, že je i extrémně špatně placená, i když od roku 2014 tam došlo k navýšení více než o polovinu.

Jaký je plat pečovatelů teď?

Teď máme 26 tisíc. Je to mnohem lepší, než to bývalo, ale to neznamená, že jsme spokojení. Já jsem na rok 2021, kdy jde všude na veřejnou správu nula, vyjednala nejvyšší navýšení pro zaměstnance v sociálních službách. Deset procent do tarifu. Učitelé mají devět procent. Ostatní nulu. Koronakrize nám jasně ukázala, co je důležité.

Navýšení platů je určitě správné, ale neřeší to systémový problém, aby pečovatelky a pečovatelé nebyli přetěžovaní.

Další věcí je nastavení personálních standardů. Dnes jsou nezřídka situace, kdy ty pečovatelky „létají“ kolem čtyřiceti klientů. A to nejsou ti klienti, kteří tu byli před deseti lety. Tehdy tam bývali i svěží padesátníci, lidé, kteří ovdověli a aktivně si chtěli organizovat život. Dneska jsou to lidé vyžadující třetí nebo čtvrtý stupeň pomoci. Lidé zcela závislí na pomoci a péči ostatních. Ale zároveň se nám nezlepšil – nebo jen velmi málo – personální standard. Máme vlastně čtrnáct krajských systémů, různé zřizovatele. Máme obce, máme kraje, máme zařízení soukromá. A k tomu systém, který financuje sociální služby, který je závislý na preferencích zájmů krajského zastupitelstva.

A novela zákona nastaví jednotný standard, o kolik klientů se může starat jeden pečovatel, aby nevyhořel?

Přesně tak. Dneska je to různé v různých zařízeních. Ani od toho není vázaná žádná odměna. Ten systém je kompletně rozvolněný. Ale uvědomme si, že to je strašně drahá věc. Když snížíme na polovinu personální standardy, když místo dvaceti klientů jich budete mít deset, tak to znamená, že sociální služby budou místo dosavadních 45 miliard korun stát celkově 90 miliard.

Zveřejněné díly ze série Ve stínu Slunečnice

1. díl: „Fuj, zase smrdíš!“ Reportéři Seznamu se skrytou kamerou v domově seniorů

2. díl: „Stáhli mi kalhotky na chodbě plné lidí.“ Seniorky popisují dění ve Slunečnici

3. díl: „Babička mi málem umřela v náruči.“ Infiltrace reportérů v domově seniorů

4. díl: „Odejděte, nebo volám policii!“ Sestra vyhodila reportéry s důkazy o ponižování seniorů

5. díl: Jste manipulátoři, vyslechli si reportéři. Důkazů šikany seniorů přibývá

6. díl: „Nedáte, nemáte.“ Obálky s penězi jako vstupenka do domova seniorů

7. díl: Babička na tom byla zle, za místo v domově jsem nabídla 100 tisíc

8. díl: „Chcípni,“ píší ošetřovatelce. Útočí na ni, že nemlčela o šikaně seniorů

A to naráží.

Novela, jak teď stojí, má stoprocentní podporu všech zřizovatelů a všech aktérů v sociálních službách, ať už je to Asociace poskytovatelů sociálních služeb, nebo odbory. Ale logicky nemá podporu ministerstva financí. Protože to bude extrémně drahé. Také chceme částečnou centralizaci.

To znamená co?

Popíšu vám svoji zkušenost za dva a půl roku v sociálních službách: jako ministryně práce a sociálních věcí nesu mediální odpovědnost, nesu odpovědnost za to, aby bylo v sociálních službách hodně peněz. I když jsem každoročně vyjednala rekordní rozpočet, tak moje role končí tím, že rozpošlu peníze, všichni řeknou, že je to stejně málo, a já nad celým systémem nemám žádnou pravomoc. Nemám možnost plánovat kapacity, nemám možnost ovlivňovat, jaké sociální služby budou poskytovány, nemám možnost pobavit se o tom, kde ty peníze jsou, když chybí. Máme nějaké malinkaté pravomoci, viz ty kontroly. Ale tím to končí. A já si myslím, že jestli máme vůbec zvládnout stárnutí jako takové a systém udržet na uzdě, tak částečná centralizace, kdy stát bude muset spolupracovat s kraji, je nezbytná.

Ale vždyť už dnes posíláte peníze do jednotlivých krajů na sociální služby, tak v čem je problém?

Ty peníze jsou rozděleny podle takzvaného směrného čísla, které bylo vyjednáno v zákoně z roku 2014 a které je vůči velkým krajům nespravedlivé. Tam byla logika, že velké kraje si mohou dovolit dofinancovat sociální služby ze svých peněz. Ale do toho, jak rozdělí kraje peníze v rámci svého území, my nezasahujeme vůbec. V té novele chceme těch čtrnáct systémů sjednotit, postavit na stejný základ a začít centrálně ve spolupráci s kraji řídit.

Více peněz do systému a společně s kraji rozhodovat, kam půjdou. To je tedy váš recept na to, aby se v domovech pro seniory neopakovaly situace, které jsme zdokumentovali ve Slunečnici?

Klíčové je finanční ohodnocení zaměstnanců, dostatečná kapacita zařízení, aby si rodiny mohly vybírat… A pak samozřejmě stabilizace celého systému, která ovšem bude drahá.

Ale reforma péče je naprosto zásadní. Zvlášť když tady bude v příštích deseti patnácti letech třetina obyvatelstva starší 65 let a každý desátý bude starší 85 let. To si nedokážeme představit, co budeme všechno potřebovat na kapacitách, lidských zdrojích, finančních prostředcích.

To samé se týká zdravotního systému. To je obrovská výzva. Nebude to jednoduchá debata, všichni budou muset ustoupit, finance, ministerstvo práce a sociálních věcí, kraje. Všichni, abychom se vůbec shodli. Jinak nám hrozí privatizace. A to je ten nejhorší možný scénář. Protože pak celý ten systém bude jenom pro bohaté a pro řadu lidí bude nedostupný. Bavíme se o desítkách tisíc korun měsíčně. A to by k rozvoji kvality nevedlo. Protože když je něco nedostupné, tak se zdražuje. A když nemáte možnost volby, tak jde kvalita dolů.

Na začátku jste říkala, že případ Slunečnice pomohl rozdmýchat debatu o systémových změnách. Máte za to, že teď budou politici náchylnější k tomu, aby tyto změny udělali?

Bohužel ne. Myslím si sice, že to vede k tomu, že si spousta politiků uvědomuje, jak velká síla za těmi službami je, to ano. A že se díky koronakrizi neodváží – aspoň veřejně – říct, že tam peníze nepůjdou.

Ale hlubší dopad to bohužel nemělo. A to jsem případem Slunečnice hodně argumentovala. Chápu, že ministerstvo financí musí bránit státní kasu, chápu, že se kraje nechtějí zbavovat svých kompetencí a nechtějí rozhodovat s námi. Je to přirozený politický reflex.

Ale jestli něco neuděláme – letos máme volby – bude to už podruhé, kdy se neshodneme na velké novele. Moje otázka zní, proč tak zásadní věc i přes veškeré proklamace zase spadne pod stůl. Jediné vysvětlení, které mě napadá, je, že to bude předmětem lukrativního byznysu. Je to oblast, kam teče spousta peněz.

Pokud jste se tedy na podobě novely o sociálních službách neshodli s ostatními ministerstvy, budete to vůbec předkládat do vlády?

Chci to vládě předložit. Je mi úplně jedno, že na tom nebyla shoda. U stavebního zákona také nebyla a já chci stejný postup, jaký byl tehdy. Prostě ať rozhodne Sněmovna.

O tom, že chystáte novelu do vlády, jsme spolu mluvili už před rokem. Jak myslíte, že to bude se zákonem vypadat za další rok?

Já vůbec nevím, co bude za rok. V politice člověk neví dne ani hodiny. Můžu vám slíbit, že i když je pár měsíců před volbami, udělám pro tu novelu maximum. Že skutečně zabojuji ještě víc než za všechno ostatní. Ale neslibuji vám, že ta novela skutečně bude. Protože jednak už je strašně pozdě, obě dvě vlny té koronakrize nám do toho hodily vidle. A jednak byly ještě krajské volby, kvůli nimž se čekalo, aby se to zbytečně nezpolitizovalo. Prostě je pozdě. Ale stále je to reálné. Bude záviset na příštích dnech a týdnech.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované