Hlavní obsah

Vzdělaní rodiče často obcházejí inkluzi. Přehlašují děti na jiné školy, upozorňuje analýza

Foto: Profimedia.cz

Jestli budou rodiče uvažovat o přehlášení svého potomka na jinou školu, do velké míry rozhoduje složení třídního kolektivu.

14. 11. 20:06

Rodiče s vysokoškolským vzděláním mají větší ambice a chtějí pro své děti co nejlepší vzdělání. Podle zjištění Agentury pro sociální začleňování však dospěli k tomu, že jim v tom inkluze brání.

Článek

Agentura pro sociální začleňování má v ruce analýzu o tom, jak se v českých školách chová společenská majorita k menšinám anebo k dětem, které jsou zdravotně či sociálně znevýhodněny.

Vyplývá z ní mimo jiné, že projekt inkluze, při němž se stát snaží začlenit tyto děti mezi ostatní žáky, má odpůrce zejména mezi vzdělanými rodiči. Práce Karla Čady a Daniela Hůleho uvádí, že rodiče s vyšším vzděláním častěji vybírají pro svého potomka jinou školu než tu, kterou mají v místě bydliště (tzv. spádovou školu).

Důvodů je celá řada a inkluze patří mezi ně.

„Čím jsou lidé vzdělanější, tím méně podporují začleňování znevýhodněných dětí do tříd hlavního vzdělávacího proudu,“ píší autoři ve studii s názvem Analýza segregace v základních školách, kterou si nechala zpracovat Agentura pro sociální začleňování.

Dokument na publikaci teprve čeká, ale Seznam měl možnost si ho prostudovat.

Práce popisuje důvody a také možná řešení segregace žáků na základních školách. Česku se totiž ani 30 let po sametové revoluci nepodařilo tenhle problém zvládnout. A nejen to, situace se ani příliš nezlepšuje.

A to ani poté, co Evropský soud pro lidská práva dospěl v případě škol na Ostravsku k verdiktu, že segregace školáků v Česku existuje. Od verdiktu přitom uplynulo více než 10 let.

Podle analýzy stačí, aby měl jeden z rodičů vysokoškolské vzdělání, a hned vzroste 1,5krát pravděpodobnost, že pro své dítě zvolí jinou než spádovou školu. Nejvíce je to vidět v obcích do 499 obyvatel, jinou základní školu tady pro děti volí polovina rodičů – vysokoškoláků. V největších městech nad 100 tisíc obyvatel se to děje naopak nejméně, a to i kvůli tomu, že zdejší školy jsou velmi naplněny.

Tato čísla vycházejí z průzkumu, který je součástí Analýzy segregace v základních školách. Cílovou skupinou bylo 1 814 respondentů z rodin s minimálně jedním školou povinným dítětem. Alespoň polovinu dotazníků sesbírali výzkumníci při individuálních rozhovorech z očí do očí. Zbytek odpovědí získali v elektronické podobě.

Ze zjištění vyplývá, že o tom, jaké hodnoty rodiče pro výběr školy uplatňují, rozhoduje jejich postoj k rovnosti ve společnosti. Průzkum došel k závěru, že se rodiče dělí na dvě skupiny – hierarchicky orientované a rovnostářské.

„Zatímco hierarchicky orientovaní rodiče mají tendence preferovat spíše vzdělání třídící děti podle výkonu a studijních předpokladů, rovnostářsky orientovaní rodiče naopak preferují smíšený kolektiv dětí ve třídách,“ vysvětlují autoři studie.

Kvalitní škola se podle rodičů nejčastěji pozná tak, že je bezpečná a neobjevuje se tam šikana (69 % zvolilo tuto možnost). Pro 58 procent respondentů je důležitá také kvalita výuky a jestli je škola k žákům přátelská.

Naopak méně než pětina rodičů klade důraz na školu s disciplínou a tradiční výukou (19 %) a bez Romů a cizinců (18 %).

O tom, zda rodiče budou uvažovat o přehlášení žáka na jinou školu, ale podle průzkumu do velké míry rozhoduje také složení třídního kolektivu.

Nejvíce rodičům vadí žáci s problémy v chování (61 %), poruchami autistického spektra (27 %) a Romové (26 %). Desetina respondentů ve třídě svého potomka nechce vidět ani nevidomé nebo neslyšící spolužáky.

Zároveň však téměř pětina rodičů (18 procent) bere spolužáky s poruchami autistického spektra jako obohacení kolektivu. Nevidomé a neslyšící spolužáky pak vidí jako přínos téměř třetina rodičů zdravých dětí (33 resp. 31 procent). V případě Romů je takových rodičů necelá desetina (8 procent).

Ochota rodičů tyto znevýhodněné spolužáky přijmout se odvíjí podle průzkumu od toho, zda s nimi mají přímou zkušenost. Pro romské spolužáky nebo děti s poruchami učení však ani přímá zkušenost k přijetí nepomáhá.

Od názoru rodičů na jednotlivé skupiny školáků se také odvíjí jejich tolerance k počtu takových žáků na třídu.

Navzdory tomu, že pětina rodičů bere autisty jako přínos pro třídu, zbytek to tak nevidí. Podle výzkumu pak stačí tři školáci s poruchami autistického spektra a polovina rodičů bude zvažovat, jestli své dítě nepřehlásit do jiné školy. V případě žáků s poruchami chování vedou k těmto úvahám čtyři případy na třídu.

Romů, školáků s poruchami učení, nevidomých a neslyšících by muselo být ve třídě pět, cizinců šest a žáků ze sociálně slabších rodin 10.

Nevyhnutelně s tím souvisí i kroky Ministerstva školství, které před třemi lety v novele školského zákona zvýšilo podporu pro všechny žáky se znevýhodněním nebo speciálními vzdělávacími potřebami. Tento krok, pro který se ujal název inkluze, měl zajistit, aby se co nejvíce dětí vzdělávalo na klasických základních školách. Dodnes ale změna budí velké emoce a objevuje se řada kritických hlasů.

V průzkumu ji rodiče školou povinných dětí nepodpořili. Podle 28 procent z nich inkluze nepomůže znevýhodněným ani ostatním žákům, 36 procent sice připouští, že znevýhodněným pomůže, ale ostatním uškodí. Jen 14 procent rodičů je přesvědčených, že z toho budou těžit obě skupiny dětí.

Pokud už rodiče podporují, aby se některá ze skupin žáků zařadila do běžných tříd, jsou pro talentované žáky (71 %). Téměř polovina respondentů je ještě pro zapojení cizinců a žáků ze sociálně slabších rodin. Na druhém konci jsou školáci s problémy chování (6 %), Romové (13 %) a autisté (16 %).

„Může to být dáno jistou konzervativností české populace ve vztahu k novým opatřením ve vzdělávání, ale i vyššími aspiracemi dětí z těchto rodin a přesvědčením, že je znevýhodněné děti budou brzdit,“ dovozuje závěr analýza.

Inkluzi tak podporují hlavně rovnostářsky ladění rodiče, ti s nižším vzděláním a rodiče dětí s horším prospěchem.

Doporučené